Žížala v Aiguibelle (druhé DNF), aneb klikař na cestách..:)

Začalo to vlastně celé v Dolomitech, kde jsem letos usoudil, že ze tří možností (nějak si vic ublížit, se štěstím dokončit a v půlce to zabalit) mi na uklouzaném vápenci ta poslední volba přišla jako nejvhodnější zakončení pro zodpovědného živitele rodiny...:)

No jo, ale jak se jednou začne s odpovědností, tak člověk neví kdy skončit:), ještě, že mezi těmi dvěma závody jsem úspěšně doběhl v Andoře.. Jinak bych si myslel, že začínám novou tradici:(.

Ale.. Upřimně řečeno, není si na co stěžovat.. Zážitků mám na dva filmy:) -- to, že nedoběhnu patří k věci, je potřeba se z toho poučit: buď se ještě lépe připravit, nebo se spolehnout na velké štěstí v závodě, a nebo to definitně odpískat:). 

Tak aspoň pár střípků ze závodu a kolem..

Nejedu tentokrát úplně na doraz.. Jsem ale hodně unavený a nevyspalý, plán je spát tentokrát v nějakém levném hotelu poblíž..dorazit ve středu navečer, a spát, spát..  V Ženevě máme zpoždění, v půjčovně aut mě předbíhají dva synové pouště s doprovodem.. Neměli velbloudy, tak nutně potřebovali benzinové ohře:). Chtěl jsem je původně upozornit, že tady celá skupinka lidí čeká ve frontě .. Ale při pohledu na volné splývavé oděvy doprovodu (kde by se mohl skrývat celý arzenál zbraní a výbušnin) jsem usoudil, že počkám..:). Když jsem došel na řadu, tak odměna byla sladká. Jeden z nich totiž vzal poslední malé auto s mezinárodní značkou (a jedu do Francie) a tak jsem za (ještě diskontní) cenu tří-dvéřového vozu získal vymazlenou Toyotu, automat, hybrida s navigací.. Všechno na knoflík, od startování až po ovládání sedadel, dvojitá střecha..Při sklopení zadních sedadel vzadu vzniklo prostorné dvojlůžko:).. Čekal jsem malého Citroena s manuální převodovkou, snad to taky budu umět řídit..

Nicméně hotel se ukazuje jako celkem dupárna, využívaná převážně řidiči kamionů a pak náhodnými návštěvníky.. Údajně je celý nekuřácký, ale můj pokoj čpí jako slušně zakouřená hospoda, až se rozkašlu:), otevřu okno a jdu se naivně zeptat na recepci po jiném pokoji:). Je prý úplně plno, a patrně mají zvyk cizincům přes cestovní portály dávat ty nejhorší pokoje:). V tom počasí a v poloze pokoje určitě.. Tedy pokoj by byl jistě skvělý v přípravě na Bad Water maraton, ale mohu experimentálně potvrdit-- okénkem, ke kterému vede pouze úzká průrva, v rozpáleném baráku teplotu pod 40C v pokoji nedosáhnete:)... takže noc byla spíš stavem bezvědomí než spánkem..i když v případě delšího pobytu by to byla fantastická aklimatizace  :).

Druhý den se konečně vidím se Samem a s oběma Petry, reprezentujícími špičku českého skyrunningu. Tvoříme vyváženou skupinu-Petrové budou bojovat na čele závodu a my se Samem to budeme jistit z úplného konce, urputným bojem o limity:). Škoda, že trať nám všem jistým způsobem nakopala. Už jsem se těšil, jak se budu moci přihlásit o zásluhy na jejich umístění (že to byla jen šňůrka na pytel a náhradní baterky ponechme stranou)... Proto mě jejich odstoupení dvojnásob mrzí. Hergot to by byl titulek.. "Jak jsem pomohl českým skyrunnerům na stupně vítězů".. A tak.:)

Nakonec se rozhoduji poslední noc přespat v autě poblíž české skupinky. Autobusy odjíždí ve 3h ráno, to je akorát čas, kdy se mi podařilo včera usnout.. Saunu nemusím každý den, sice podlaha auta i při podložení kalhotami a tričkem není nejlepší lůžko, ale třeba to na dvě-tři hodinky normálního spánku vyjde..

Navíc--letos i oficiálně zrušili extra fleecovou bundu, takže všeobecná radost. Sedím tam u skyrunnerů, piju šíleně silný kafe uvařený na plynu a pozorně poslouchám rady zkušených běžců .. Zjišťuji, že základem lehké povinné výbavy jsou nášivky "Goretex":), umět bez mrknutí oka sbalené tenké tričko s dírami na zádech prohlásit za technický fleece, atd.:). Nálada je velmi dobrá -- naši reprezentanti si přejí, aby trať byla kamenitá a ne moc běhatelná, OMG! ... Předem splněno:)!.. To já se těším, do stanice Super Collet, z ní do cíle už je to skoro "normální" horský běh s několika těžkými úseky.. Jen se tam dostat ne moc nerozsekanej:)...Ony časy vítězů a vynikajících běžců kolem 28 hodin něco naznačují ...

Ještě že se Sam nechal přesvědčit na jedno večerní pivo, jinak bych musel pít sám, a to není dobré znamení.. Vstáváme kolem 2:30, snažím se po ránu vypít co nejvíc vody, v autobuse do sebe natlačím 1.5 litru, před startem ještě dva čaje.. A horký den může začít:). K první stanici -16km, 1.500m výškově - je to standardní pohodička. Široké cesty, postupně přechází v užší .. Stoupání do kopce, ale vše v lesích, slunce ještě pořádně nevykouklo:).., to druhý úsek už je překrásný .. Právem součástí Natura 2000; jezera, jezírka, ovce (a pozor i psi), toho bych měl rád víc. Roadbook říká - ".. první horská trailová pasáž. Pokud je to pro vás náročné, je pravý čas toho nechat."

Výstup na nejvyšší vrchol Croix de Belledonne, je kamenitý, ve značení už skoro vše v červené barvě:), ale pořád je to v podstatě (ve zdejších podmínkách) lehce technický terén.. V sestupových pasážích se už tu a tam objevují "černé" úseky:).. Tmavé kameny už se rozpalují od slunce, později by se na nich dalo i ohřívat jídlo:). Občas tu a tam pohozená vlaječka, naznačuje směr cesty, i při tom množství lidí se dá snadno sejít z trasy, potřeba si neustále říkat, kdy jsem viděl poslední značku??:)

To třetí úsek.. Jó to je chuťovka.. Velké, menší, ohromné kameny, přes sebe, a nejdříve tím nahoru, pak dolů, pak traverz:), a pak opakovat. A přitom na výpise vypadá celkem:) jednoduše.. 9km, 800 nahoru a dolu.. Ale většina obyčejných to usilovně skáče 3-4 hodiny, v plným slunci, nikde potok.. (To já jsem nelitoval dodatečných tak padesát výškových metrů v tomhle terénu a slezl kousek stranou pro vodu).. Úžeh, úpal.. Dehydratace to je tady skloňováno často. Přímo i nepřímo.

Třeba já diky horku přes den v rozumných stoupáních jdu sice slušně, ale ne tak rychle, jak bych chtěl--abych vyvážil svoji nedostatečnou připravenost na technické úseky zejména v noci a s unaveným tělem. Pod strašákem časových limitů, pak riskuji víc, víc padám.. Sice nic dramatického-jen jednou jsem vrávoral a zabránil pádu po zádech z kopce sešupem po břichu dolů pár metrů-- ale .. Začínám si uvědomovat bolest v levém koleni při sestupech v technickém terénu.. Ještě dál mě to zpomaluje. Příjemný náskok dvou hodin na časové limity mám co držet..

Přichází krize jak hrom. Na stanici už nemají polévku, ale prý tam na ni lidé čekají v pořadí .. Mám takový hloupý pocit, že místní, co došli po mě jí mají, holt jazyk je výhoda.. Ale možná jsou to jen moje halucinace:), tak jako tak jediné kalorie, co na stanici byly jsou v coca-cole. Už nemají ani oříšky, sýr, ovoce.. nic:). Zkouším se vyburcovat, přeci se na to hned nevy***u. Strachy s kolenem zaženu, rozhodnu se víc používat hůlky, zejména levou z kopce.. A jdu. Cíl je dostat se rozumně na life base, Playnet. Vim, že mám horší čas než v loni, ale snad se tam seberu, dám si polévku, zase naberu sílu, hlavně odhodlání dokončit.

Jjo, tentokrát černé barvy bylo rozumně, takže i s pomalým posunem se dostávám na stanici po 3 hodině ráno, ale zdržím se tu déle.. Nakonec žaludek přestane protestovat, dostal jsem do sebe dvě polévky a čtyři čaje:), čert vem coca-colu:), a  nalomený vyrážím.. Teď mě naštěstí čeká prudký výstup, to by mělo jít, pak při sestupu uvidíme:).

Hned pod stanicí dávám malý kufr:), minu odbočku.. Naštěstí se hlídám, už jsem chvíli neviděl značky a tak zastavím a začnu pátrat a nakonec se zkušeně:) vracím zpátky.. Na dalším rozcestí už jsem opatrný. Tady vidím šipku závodu, ale ukazatel na stanici s jiným názvem. Znejistím a začnu probíhat kolem a hledat jinou značku (z life base totiž vybíhá 85 km trasa a bojím se, že mohou jít drobet jinak). Potkávám jednoho francouzského běžce a ten mě uklidňuje, že jdeme správně.. Ptám se, jestli si je opravdu jistý a on že jo, že je ředitel závodu:), tak to musí vědět.. Tak jsme si povídali, on mi říkal, jak se speciálně letos připravoval, běh, kolo, lyže, ski-Alpy..Že mu to jde moc dobře, že byl ale nevyspalý z minulých dní tak si na stanici dopřál šest hodin spánku (!!), to mě položilo:).. [nicméně to spadá do kategorie - ztraceno v překladu:), na hotelu jsem zjistil, že spal hodiny dvě:)].

Tohle je typické, ale pozor, není to jen nahoru, ale i dolů
a v traverzu. A v noci? Neznám níc lepšího:)

Tak jako tak se snažím celý výstup s nim držet krok, stoupáme velmi svižně .. Nohy drží, ale na vrcholku jsou drobné kameny.. a při sestupu mi utekl a mrcha:) vzal s sebou i moje odhodlání dokončit.. Nechal mi tu jen rostoucí bolest v koleni, teď už se přenáší i do kotníku druhé nohy, jak se snažím šetřit levé koleno, tak se to někde jinde projevit musí:).

Konzultuji s jedním ze zdravotníků.. A ten mi radí opatrně sejít na Glejzin - a tam skončit.. Po cestě řeším dilema jo/ne/jo/ne.. S malým Medvědem si píšu SMS, už kvůli podpoře kamarádů, vim, že oba Petrové skončili.. Ještě mám čas, navíc mi ředitel vysvětlil, že limity nejsou tak striktní.. Šetřím nohy.. Přicházím na stanici pár minut před limitem, ale už zlomený:(, vim o nejhorších částech trati z loňska. Barevně značené jako černá a fialová:)..nahoru věřím, že se ještě vydrápu v čas, ale ten sestup bude bída s nouzí, .. Přítomný zdravotník (mluví dobře anglicky) mi říká, že stanice zavírá nikoliv v 10, ale v 11:20, limit na další (psaný) je ve tři odpoledne, ale ještě po 4 mě jistě nechají jít dál.. Inu dobře to vědět. Ale zároveň mi říká, ať zůstanu tady.. Že se tam z vršku, ani s té mezi stanice se nedá pořádně dostat. Že bych to musel sejít sám dolů na silnici (to si pamatuji z loňska) a že bych zbytečně pokoušel nohu a jim přidělával práci.. Rajská hudba, když jste nalomení.. Horší než deset ďáblů našeptávačů..:)..Vždyť dělám rozumnou věc:) a ještě jsem ohleduplný člověk, když už na to nemám, tak aspoň neotravuji ostatní:).

Ale jo.. Kdybych řekl, že jsem tom nepřemýšlel tam a zpět, tak bych lhal. Zároveň jsem rád, že nikoho jsem svými pokusy o zkoumání hranic svých možností zbytečně nezaměstnával, nohu ušetřil snad vážnějších poškození, ty drobné doléčím pomalým během:).. Příští rok rozhodnu, co a jak.. Nicméně silná motivace na to zvládnout lépe běhání v horách tu pořád je:), uvidím, jak a jestli se mi podaří se lépe připravit--jestli to v mém případě vůbec jde:).

Nebyl bych to já:), kdybych už nepřemýšlel, dělat jinak, lépe, usilovněji - tedy v rámci časových a fyzických možností:).

Píšu si zápisek na mobilu, písmenko po písmenku:).. Abych neztratil tu okamžitost a autenticitu svého zážitku, svých pocitů.. Bylo to moc hezký, náročný .. Jasně, nejsem odvázaný z druhého letošního DNF na technických trasách. Ten pochybující ve mně říká--žížala musí dostat víc jak 300 elektrošoků, aby pochopila, že nemá lézt do určité díry.. Kolik jich potřebuji já??:)

Ale ten nadšenec ve mně dodává--no a co. Tak jsem dostal od francouzské krásky podruhé nakopáno:).. Dá se čekat, že to zkusím znova! Nevím jestli hned v příštím roce, ale za pokus to stojí! Je ale jasné, že musím příště lépe.. Když nic, tak aspoň selhat lépe:).

Moc děkuji za podporu! Pár fotek jsem dodal:), něco víc je tady.

Všemu zdar!! Nadšení a ultra, zvlášť!

12:)