Jak jsem ochuzoval rodinu, aneb 1/2 maratón v Braníku

Sice po pravdě (z pohledu ultra) přiznávám, že jsme spolu s mojí manželku teprve krátce, sotva 30 let:), nicméně i za takhle krátkou dobu se už dají vypozorovat zajímavé vzorce chování. Například moje okřídlená hláška ..."Teď je to všechno hektické, těžké a náročné, ale příští týden.. to bude výrazně lepší!..:).. je (podle ní) používána asi tak 52-53x do roka. Ale jsem už těmi roky patřičně zocelený a tak tento týden, plný společenských setkání, služebních cest, nečekaných, až šílených zážitků jsem se paradoxně snažil poskládat kolem sobotního 1/2 maratónu v Bráníku.
[Na startovní a cílovou rovinku mám skvělé vzpomínky z doběhu na start oddílového závodu (Ve stínu bobra), který už se sice nikdy neopakoval, ale vzpomínky jsou i po letech stále ve mně jako živé:)]

Podle předpovědi se výrazně oteplilo .. jako správný pionýr (=vždy připraven),  jsem se rozhodl podívat se pravdě do očí a přiznat si, že maratón můžu uběhnout pod 3 hodiny jen v případě, kdyby se zkrátila trať:).  Ale zase, to rychlé oteplení je dobrý trénink na rozpálené kaňony na Western States.. a navíc trenérka má vždycky pravdu.. Proto jsem v Braníku už před 10 hodinou, natěšený se zdravím s Míšou a jsem rozhodnutý zahnat všechny svoje pochybnosti někam hodně daleko:). Po získání čísla jsem se začal rozcvičovat a rozbíhat.

Tady si na vlastní kůži uvědomuji krutou pravdu. Zatímco minule .. můj běžecký "striptýz" .. (myšleno rozcvičování a pokusy o abecedu) .. se odehrával v částečném soukromí "za keříčky":) v parku, tak tentokrát jsem se obnažoval už úplně veřejně na louce před zázemím branických otužilců.. Jjo, co by "zoufalec" neudělal pro zvýšení svých šancí.:). Nebo jak se říká.. nejhorší je to poprvé:).

Od svojí manželky jsem dostal dva základní pokyny: 1) nestoupej si úplně dozadu a 2).. Je to 21 km ne 100 mil.. tak se snaž běžet..:). Ještě kontroluji mapu závodu, nasazuji sluchátka, abych si na ten sprint vytvořil vlastní bublinu.. a už běžíme!

Kdyby to náhodou dopadlo úplně katastrofálně (i když co znamená úplně katastrofálně pro pobíhače mojí kategorie před důchod-smrt, že), zní mi v hlavě modifikace písničky od Bluesberry

             (:proboha proč má moje blues, proč má tak smutnej rým:)

             proč každá holka, co mám rád - ztratí se jako dým

             (:tohle smíchovské branické pivo, chutná jak terpentýn:)

             vrátím se k nám do hospody a utopím v něm ten svůj splín

I když bych spíš měl broukat písničku.. Když je v Praze abnormální hic.. vybíhám, co to jde a snažím se aspoň na dálku držet kontakt s Míšou a s čelem závodu. Moje tradiční vydatná "ultra" snídaně -- tentokrát párky na sádle a na chilli s brambory:) -- zase protestuje proti rychlému tempu a zkouší nakouknout z žaludku ven, co se tak zajímavého venku děje:). Podle ultra zásad držím zuby pevně u sebe, nehodlám se pracně nasoukaných kalorií zbavit bez boje... Všichni mi sice různě utíkají, ale nakonec držím plus mínus stabilní tempo. S postupujícím časem a teplotou je mi jasné, že pod 1:30 to nebude, ani kdybych pozvracel všechny lidi kolem cyklostezky:), a tak mě předbíhají "davy":) a já vbíhám do cíle relativně svěží, přesně tak jak nakázala trenérka.."Běž to co to půjde, ale rozumně.. Nesmíš se odrovnat, ani zranit.. není to závod, na který se připravuješ!":)...

Celkový čas není zase tak důležitý .. 1:31:35.. sice pravdivě naznačuje, že maratón pod 3 hodiny to v Bratislavě nebude ani náhodou.. Ale pravda je, že jsem se na tuhle metu teď vůbec nepřipravoval:).

Mám radost ze svého úsilí, nakonec i přes moje zpomalení je z toho druhé místo v poslední věkové kategorii 50-smrt:), Míša je ve své kategorii první.. takže naše umístění 1-2 vytváří skvělou dvanáctku.. co si přát víc?

Akorát doma, když zjistili, že za první místo se daly vyhrát ponožky(!).. už se mnou nemluvili.. Konečně jsem mohl něco vyhrát, co mohla nosit (na střídačku) celá rodina.. a já selhal:)... Snad mi to někdy odpustí..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, kamarádům a trenérům zdar! .. Ultra.. ultra zvlášť!:)
12:)

Stop výmluvám, závod je nejlepší trénink:), aneb jak jsem běžel Pečky na plný pečky, tedy pecky..:)

Taky bych to mohl pojmout dnešní zápisek v rámci skrytého vzkazu od Míši, že Pečecká 10 bude jedním ze stavebních kamenů přípravy na můj vrchol sezóny, na Grand Slam..:). No to mě omejvejte.. :). Připravuji se abych uběhl během léta čtyři náročný stomílovky v třítýdenním cyklu a mám trénovat rychlost? Nicméně, maminka a trenér(ka) mají vždy pravdu a tak [i když jsem minulý týden hltal kilometry v tempu cca 5:30-5:40 a bylo jich víc než 160)], jsem byl připravený tento týden méně běhat, zkusit se přemoci a v Pečkách opravdu závodit.

Situace v práci ani doma nebyla .. mírně řečeno ideální pro přípravu, ale .. sám jsem si to vysvětlil, nemá cenu se vymlouvat, tohle je ten okamžik, kdy je mi "nastavováno zrcadlo":), tak se tomu nesmím bránit. A tak jako u alkoholiků je první krokem přiznání, že jsou alkoholici, tak u mě jistě první krokem je poznání, že to s mojí běžeckou přípravou není zase tak růžové.:) To, že mi tam (i v mojí běžecké kategorii) natrhnou tričko i s trenýrkama ... bude dobře! Získám pokoru a motivaci do dalších dní.:)

S Míšou jedeme na závod společně a v autě probíhá taková ta klasická běžecká latina.. I když je to z velké části pravda, přeci jen to úsměvné. Určitě to znáte tady.. "v týdnu viróza, teď jsem přestal(a) brát léky.. achilovka/vazy/šlachy... úplně v háji.. v tréninku se nedostanu pod xxx (4:30 na km je vzdálená meta), co tam chci předvádět, atd.. Většinou se pak dotyční po startu rozeběhnout o sto šest, a do své role "zlomeného", "nemocného".. a "úplně z formy"... se vrátí až po prolétnutí cílem:).

Nejlepší stánek v Pečkách, zlatý hřeb mojí účasti!

Tady je potřeba se k něčemu přiznat. Před startem nechávám Míšu samotnou, aby se v klidu a ve svých rituálech rozcvičila.. a já se jdu proti svým zvykům také trochu rozběhat.. Jsem v mírné běžecké depresi:).. i když člověk čeká, že to nepůjde nijak slavně.. přece jen já ty "přes držku":) sám o sobě nijak aktivně nevyhledávám. Naštěstí se zdravím se Zbyňkem V. a domlouvám se, že se hned po závodě stavím a koupím si nějaké místní víno z jejich produkce... Jeho poznámka, že pokud sežene někoho na 40 minut do stánku, tak poběží taky:) -- mě vlastně dostrkala na start. //Dík Borate!!:) //

Samozřejmě.. v normální konstelaci se člověk jako já.. na ultra.. rozcvičí a rozeběhne se až během prvních pár hodin, že? Proč plýtvat silami před závodem:)... Nicméně, tahle taktika není úplně nejlepší na silniční desítku, to jsem si přiznal otevřeně. Proto za chvíli už lehce pobíhám v parku, ale vidím, že lidi kolem buď běhají při svém rozcvičení výrazně rychleji než já plánuji na závod:), nebo cvičí jógu, v neskutečných pozicích - v téměř dokonalém vertikálním provaze - opřeni o strom demonstrují svoji ohebnost.. OMG!

Když jsem o svojí přípravě před startem vyprávěl doma dceři.. tak jsem se úplně červenal.. Říkám, no nechci o tom moc mluvit.. .. ale no.. šel jsem v parku za keříčky.. Moje B. říká, no jo no.. s tím jsi známej:).. Je těžké přiznat pravdu a tak to dělám postupně... Že to nebylo přesně to, co si myslí... Že skutečnost z mého pohledu byla asi horší, než kdybych se tam veřejně obnažoval:)... Já jsem se totiž za těmi keříčky rozcvičoval!!! Několikrát jsem tam zakopával nohama, několikrát i povyskočil.. a furt jsem se ohlížel, jestli mě někdo při tom nevidí:).

Celý červený studem přicházím na start, který už je zavalen běžci. Na nervozitu není moc čas, na upozornění /atletické pravidla/ si přendávám svoje číslo z pravé nohy na hruď, nasazuji si čelenku z Rondy (abych měl omluvu, že 10km není moje cílová trať) a už se startuje... V tom studu:) jsem si neuvědomil, že nejsem na ultra.. kde start ze zadních pozic je pro mě často takticky i sportovně výhodný (aspoň nepřepálím začátek) a postupně předbíhám pomalejší.. Ale jak jsem experimentálně zjistil, na rychlé desítce to rozhodně není nejlepší strategie!:)

Když mi to došlo, už bylo pozdě se nějak posunovat... Ale nevím proč, viděl jsem tam to "nastavený zrcadlo":) a tak jsem vyrazil, co nejrychleji a obětoval hodně sil, abych se dostal ze skrumáží a běžel dopředu s vidinou slušnějšího cílového času. Taky mi došlo mi, že na obrátce Míša uvidí, jak moc jsem pozadu.. Zlí jazykové tvrdí, že v Pečkách, když fouká vítr, tak je to většinou ze strany a proto se běží proti větru tam i zpátky. Byl jsem tam letos prvně, ale musím potvrdit, že to pozorování je velmi přesné a moudré. Cesta po obrátce zpátky do Peček, to byla úplná chuťovka, připadal jsem si jako v testovacím aerodynamickém tunelu:). Asi 200 metrů od obrátky vidím před sebou Míšu, která -- upřímně má svých 40 kg i s postelí -- byla v poryvech větru odnášená zpátky:). Tady se jasně prokázala nesporná výhoda těžších běžců. Asi 3 km před cílem M. dobíhám, tedy přesněji řečeno mi jí vítr donesl naproti, a vyzývám ji, ať běží vedle mě.. ve vytvořeném větrolamu:)..

Je mi jasný, že z hlediska výsledného času to žádná velká hitparáda nebude, ale pocitově? Skvěle. Moc jsem se snažil, dral to ze zadních pozic a pokud to šlo i rychle běžel a závodil. Blížíme se k jedné z posledních zatáček v Pečkách. Vítr mě teď zpomalil natolik, že si připadám jako na promenádě, stačím se koukat na hezká děvčata u cesty a tím pádem vidím a zdravím Nikie s kočárkem.  Ta si mě hned všimla, otočila kočár a začíná běžet.. evidentně mi chtěla pomoci jako vodič. No tohle..:) Ještě mě nakonec předběhne/potáhne do cíle maminka s dítětem v kočárku.. OMG! To nemůžu dopustit! A tak jsem se snažil, že jsem málem v tom protivětru zakopl, ale Nikie.. Nikie mě s kočárkem nepředběhla! Jsem fakt dobrej!!:)

V cíli velké štěstí, ani jsem se v cílové rovince nepozvracel, mám slušné vychování, že? Čas si zapisuji 42:52, celkově 231 místo.. Věřím, že kdyby se běželo ještě aspoň jednou tolik, že bych si v pořadí mohl i polepšit. Ale radost si dělám hned... U Zbyňka si kupuji víno, na jeho lakonické konstatování, že on to měl nějak pod 40 já dodávám, že v rámci symetrie a zachování rovnováhy světa to zase já mám nad 40:)... Prostě krásný den.

Teď už se jen těším, že zase na chvíli bude od těch krátkých spurtů pokoj.. I když jak znám Míšu.. nebude:)! Ale aspoň tento týden mi můj trenýrkový plán říká jasně.. do práce a z práce... nějaký ten kopeček a rovinka... a delší běh v terénu.. To bude radost!

Proto všemu zdar! Našemu úsilí, (trochu marným) pokusům o rychlost.. zdar.. A ultra.. ultra zvlášť!
12:)