Stop výmluvám, závod je nejlepší trénink:), aneb jak jsem běžel Pečky na plný pečky, tedy pecky..:)

Taky bych to mohl pojmout dnešní zápisek v rámci skrytého vzkazu od Míši, že Pečecká 10 bude jedním ze stavebních kamenů přípravy na můj vrchol sezóny, na Grand Slam..:). No to mě omejvejte.. :). Připravuji se abych uběhl během léta čtyři náročný stomílovky v třítýdenním cyklu a mám trénovat rychlost? Nicméně, maminka a trenér(ka) mají vždy pravdu a tak [i když jsem minulý týden hltal kilometry v tempu cca 5:30-5:40 a bylo jich víc než 160)], jsem byl připravený tento týden méně běhat, zkusit se přemoci a v Pečkách opravdu závodit.

Situace v práci ani doma nebyla .. mírně řečeno ideální pro přípravu, ale .. sám jsem si to vysvětlil, nemá cenu se vymlouvat, tohle je ten okamžik, kdy je mi "nastavováno zrcadlo":), tak se tomu nesmím bránit. A tak jako u alkoholiků je první krokem přiznání, že jsou alkoholici, tak u mě jistě první krokem je poznání, že to s mojí běžeckou přípravou není zase tak růžové.:) To, že mi tam (i v mojí běžecké kategorii) natrhnou tričko i s trenýrkama ... bude dobře! Získám pokoru a motivaci do dalších dní.:)

S Míšou jedeme na závod společně a v autě probíhá taková ta klasická běžecká latina.. I když je to z velké části pravda, přeci jen to úsměvné. Určitě to znáte tady.. "v týdnu viróza, teď jsem přestal(a) brát léky.. achilovka/vazy/šlachy... úplně v háji.. v tréninku se nedostanu pod xxx (4:30 na km je vzdálená meta), co tam chci předvádět, atd.. Většinou se pak dotyční po startu rozeběhnout o sto šest, a do své role "zlomeného", "nemocného".. a "úplně z formy"... se vrátí až po prolétnutí cílem:).

Nejlepší stánek v Pečkách, zlatý hřeb mojí účasti!

Tady je potřeba se k něčemu přiznat. Před startem nechávám Míšu samotnou, aby se v klidu a ve svých rituálech rozcvičila.. a já se jdu proti svým zvykům také trochu rozběhat.. Jsem v mírné běžecké depresi:).. i když člověk čeká, že to nepůjde nijak slavně.. přece jen já ty "přes držku":) sám o sobě nijak aktivně nevyhledávám. Naštěstí se zdravím se Zbyňkem V. a domlouvám se, že se hned po závodě stavím a koupím si nějaké místní víno z jejich produkce... Jeho poznámka, že pokud sežene někoho na 40 minut do stánku, tak poběží taky:) -- mě vlastně dostrkala na start. //Dík Borate!!:) //

Samozřejmě.. v normální konstelaci se člověk jako já.. na ultra.. rozcvičí a rozeběhne se až během prvních pár hodin, že? Proč plýtvat silami před závodem:)... Nicméně, tahle taktika není úplně nejlepší na silniční desítku, to jsem si přiznal otevřeně. Proto za chvíli už lehce pobíhám v parku, ale vidím, že lidi kolem buď běhají při svém rozcvičení výrazně rychleji než já plánuji na závod:), nebo cvičí jógu, v neskutečných pozicích - v téměř dokonalém vertikálním provaze - opřeni o strom demonstrují svoji ohebnost.. OMG!

Když jsem o svojí přípravě před startem vyprávěl doma dceři.. tak jsem se úplně červenal.. Říkám, no nechci o tom moc mluvit.. .. ale no.. šel jsem v parku za keříčky.. Moje B. říká, no jo no.. s tím jsi známej:).. Je těžké přiznat pravdu a tak to dělám postupně... Že to nebylo přesně to, co si myslí... Že skutečnost z mého pohledu byla asi horší, než kdybych se tam veřejně obnažoval:)... Já jsem se totiž za těmi keříčky rozcvičoval!!! Několikrát jsem tam zakopával nohama, několikrát i povyskočil.. a furt jsem se ohlížel, jestli mě někdo při tom nevidí:).

Celý červený studem přicházím na start, který už je zavalen běžci. Na nervozitu není moc čas, na upozornění /atletické pravidla/ si přendávám svoje číslo z pravé nohy na hruď, nasazuji si čelenku z Rondy (abych měl omluvu, že 10km není moje cílová trať) a už se startuje... V tom studu:) jsem si neuvědomil, že nejsem na ultra.. kde start ze zadních pozic je pro mě často takticky i sportovně výhodný (aspoň nepřepálím začátek) a postupně předbíhám pomalejší.. Ale jak jsem experimentálně zjistil, na rychlé desítce to rozhodně není nejlepší strategie!:)

Když mi to došlo, už bylo pozdě se nějak posunovat... Ale nevím proč, viděl jsem tam to "nastavený zrcadlo":) a tak jsem vyrazil, co nejrychleji a obětoval hodně sil, abych se dostal ze skrumáží a běžel dopředu s vidinou slušnějšího cílového času. Taky mi došlo mi, že na obrátce Míša uvidí, jak moc jsem pozadu.. Zlí jazykové tvrdí, že v Pečkách, když fouká vítr, tak je to většinou ze strany a proto se běží proti větru tam i zpátky. Byl jsem tam letos prvně, ale musím potvrdit, že to pozorování je velmi přesné a moudré. Cesta po obrátce zpátky do Peček, to byla úplná chuťovka, připadal jsem si jako v testovacím aerodynamickém tunelu:). Asi 200 metrů od obrátky vidím před sebou Míšu, která -- upřímně má svých 40 kg i s postelí -- byla v poryvech větru odnášená zpátky:). Tady se jasně prokázala nesporná výhoda těžších běžců. Asi 3 km před cílem M. dobíhám, tedy přesněji řečeno mi jí vítr donesl naproti, a vyzývám ji, ať běží vedle mě.. ve vytvořeném větrolamu:)..

Je mi jasný, že z hlediska výsledného času to žádná velká hitparáda nebude, ale pocitově? Skvěle. Moc jsem se snažil, dral to ze zadních pozic a pokud to šlo i rychle běžel a závodil. Blížíme se k jedné z posledních zatáček v Pečkách. Vítr mě teď zpomalil natolik, že si připadám jako na promenádě, stačím se koukat na hezká děvčata u cesty a tím pádem vidím a zdravím Nikie s kočárkem.  Ta si mě hned všimla, otočila kočár a začíná běžet.. evidentně mi chtěla pomoci jako vodič. No tohle..:) Ještě mě nakonec předběhne/potáhne do cíle maminka s dítětem v kočárku.. OMG! To nemůžu dopustit! A tak jsem se snažil, že jsem málem v tom protivětru zakopl, ale Nikie.. Nikie mě s kočárkem nepředběhla! Jsem fakt dobrej!!:)

V cíli velké štěstí, ani jsem se v cílové rovince nepozvracel, mám slušné vychování, že? Čas si zapisuji 42:52, celkově 231 místo.. Věřím, že kdyby se běželo ještě aspoň jednou tolik, že bych si v pořadí mohl i polepšit. Ale radost si dělám hned... U Zbyňka si kupuji víno, na jeho lakonické konstatování, že on to měl nějak pod 40 já dodávám, že v rámci symetrie a zachování rovnováhy světa to zase já mám nad 40:)... Prostě krásný den.

Teď už se jen těším, že zase na chvíli bude od těch krátkých spurtů pokoj.. I když jak znám Míšu.. nebude:)! Ale aspoň tento týden mi můj trenýrkový plán říká jasně.. do práce a z práce... nějaký ten kopeček a rovinka... a delší běh v terénu.. To bude radost!

Proto všemu zdar! Našemu úsilí, (trochu marným) pokusům o rychlost.. zdar.. A ultra.. ultra zvlášť!
12:)