čtvrtek 2. prosince 2021

Není každý den posvícení, šturmovat se nevyplácí, aneb věřím ve 12.12 !! ...:)

Po Keltovi jsem rozhodně nebyl stoprocentně v pořádku. Vlastně jsem se se zánětem dutin trápil většinu léta, zařízlo mě to v Plzni na 24h. Kelta, i když jsem ho nakonec uběhl celkem hezky a zkušeně, jsem také povětšinou prosmrkal. Pomalý běh sice dělá divy a léčí skoro všechno, ale na můj dlouhodobý zánět dutin pořád nezabíral. Zkoušel jsem i několik dní vůbec neběhat, jindy jsem běhal opravdu pomalu, ne proto, že bych rychleji nemohl, ale abych se opravdu snažil se plně vyléčit, abych absolvoval očkování a mohl normálně cestovat-fungovat.

Po novém roce mám nastavené zahraniční pracovní cesty, rád bych si zase zaběhl něco hezkého, jako velký plánovač jsem si nastavil očkování na čtvrtek, s tím, že přes víkend zkusím Loučení, nebo aspoň co největší část noci, abych trénoval svoje nejslabší stránky -- běh/vidění a orientaci v noci. Plán to byl "ideální" -- na očkování odpočinu a potom se také bude hodit pauza, druhá dávka po P100, ze které jsem také případně chtěl běžet celou noc. Inu snílek jsem byl vždycky a zůstávám...:).

Páteční den před Loučením byl hodně hektický a jak už v místních a narychlo přijatých závodech bývá, až na startu v Ústí jsem zjišťoval, co nemám a co nesmím potřebovat. Mimo různé drobnosti mi chybělo aspoň jedno náhradní triko s dlouhým rukávem, běžecké kalhoty jsem měl na sobě, větrovou bundu jsem si vzal neprodyšnou proti dešti a neměl jsem extra boty... Ale dobrá nálada mně neopustila... Na startu jsem popíjel pivo a až při vyběhnutí jsem zjistil, že dlouhá pauza na používání hůlek měla přímo devastující účinky. Neustále se mi samovolně skládaly v ten nejhorší možný moment: při průchodech blátivým terénem, při sestupu/výstupu korytem potoka a tak. Blížila se stanice našeho startu, kterou jsme měli kolem 25 kilometru procházet, ale zhruba kilometr před tím jsem zapadl až po pás do potoka, hned vedle výpusti kanalizace. Když se daří, tak se daří. Při vědomí naplánované vakcinace jsem skončil na stanici, snažil se zlikvidovat v rámci možností rozsah škod, a připravil se na přesun na velmi ranní vlak do Prahy. Příště extra boty!! Tedy nejen, že mi byla zima, ale ani celý deodorant vystříkaný na boty nezabránil dojmu, že v Praze probíhá sjezd bezdomovců a já jsem jeden z hlavních delegátů z ústeckého kraje:).

Ale cíl zněl jasně, ve čtvrtek očkování, do pondělka zvládnout očekávanou negativní reakci a potom už samá pozitiva a sociální jistoty, končící druhou dávkou druhý týden v prosinci. No, bez nějakých detailů, ve čtvrtek po ranní injekci jsem se průběžně horšil celý den, abych se dopotácel v horečkách večer domů jako zlomený stařec a v tomhle stavu se pohyboval dalších pět dní a po týdnu završil získáním C+ statutu:)... statisticky vzato, po pravidelných frontách na test je jen otázkou času, kdy to člověk chytne. Ale aby to nevyznělo negativisticky, jsem stále pozitivní, nejhorších bylo pár dní, kdy kulminovala reakce na očkování a start skutečné nemoci. Teď je to každý den lepší o parník a už se těším, až přestanu být oficiálně nakažlivý a budu moci opustit izolaci.

Ale plyne z toho známé poučení, detailní plánování a zejména šturmování se nevyplácí, přesně jak je to v tom známém křesťanském vtipu, že se pán bůh nejvíc směje a baví, když poslouchá naše plány:). 

Nicméně ... Knížka Cestou Orla v mezičase vyšla, držím ji v ruce a mám z ní velkou radost. Honza Bartas se vrátil ke svému blogování a na úvod napsal milou recenzi.

https://janbartas.com/2021/11/28/cestou-orla-recenze/

Hodně z vás, co jste si ji předobjednali už ji možná máte také doma, nečekaně brzy se knížka začíná se objevovat i v distribucích velkých knihkupectví... Ale co mě potěšilo -- knížka se fyzicky objevila i v knihkupectví Akademie na Florenci(!), kousek od místa, kde jsme se v kavárně s Jardou Vlčkem dohodli na jejím vydání, přesně po 72 dnech (6x12 pro přátele čísel). To není náhoda.

Chtěl jsem se vrátit zase ke svým zápiskům, omluvit se za radiové ticho, ale hlavně vám všem ještě jednou poděkovat za vaši přízeň, podporu... a i ve světle všech možných a nemožných šoků, kovidu, čekání na (zrušené) závody a postupný návrat k normálu... Opravdu jsem moc rád, že jsem se do toho projektu pustil a pomocí kamarádů jej dokončil. 

Doufám, že se nic šíleného nestane a křest knížky proběhne po vyhlášení výsledků Trailové závisti (12.12). Budu se těšit a ještě dám vědět a snad začnu brzo standardně bojovat a běhat, je potřeba zase pozvednout prapor ultra!:)

Všemu zdar, našemu úsilí a ultra... zvlášť!!

12:)

12 komentářů:

  1. Pokaždé, když si toho všimnu, mě pobaví čas publikace. Představuji si, jak tam u skleničky vína čekáš na ten správný okamžik. :)

    Hlavní je z těch sraček zase vyhrabat. Ale lepší je do nich neskákat. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... Mluvis jako velky myslitel, lidsky, ale pritom s hlubokou myslenkou.
      Hned bych to prepsal jako... "Konfucius rika, ze je vzdy dulezite se z tech sr*cek vyhrabat, i kdyz jeste lepsi je do nic vubec neskakat!" :)
      At se dari! 12:)

      Vymazat
  2. Logika dostala na frak. Heslem doby je: "být negativní je pozitivní". S tím termínem očkování mi připomínáš stařičký film s Donaldem Sutherlandem - Invaze zlodějů těl.
    Brzké uzdravení a získání karty (QR kódu)občana 1.kategorie.
    Hezký advent, Radek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Diky Radku. I kdyz se to nezda:), snazil se nekomentovat veci kolem ockovani a prace s medicinskymi daty. Pro statistika je to bolestive, ne kvuli diskusi a boji za/proti ockovani, ale kvuli dobre analyze a moznostem poznani a redukce nasledku, lepsi prevenci... Misto nesmyslne tabelaci nemocnice/Jip/zemrel s kovidem, ockovan/neockovan... mit (anonymni) datovou strukturu, vcetne veku, zdravotniho stavu a jeho "dynamiky" za posledni rok, atd a tu analyzovat. Takova data, byt mnohokrat profesne vyzadovana, nejsou k dispozici (at jiz umyslne nebo neumyslne) a to je velka skoda.
      Ja nejsem z definice proti ockovani, naopak -- jsem ockovany skoro proti vsemu, kovid ockovani jsem odkladal, "optimalizoval" prislusne nasledky... [Coz se mi ne uplne povedlo, ze:)]
      Ale v situaci, kdy lide jsou vystraseni, jsem mel naplanovano se v "ramci obecneho blaha" nechat ockovat a verit, ze to i diky svym znamym reakcim nejak preckam ve zdravi:).
      Jak jsem zde rekl konec dobry, vsechno dobre, snad si ti plne ockovani budou vazit me inijekce:)... 9.12. mi konci izolace a budu se snazit zase se postupne vratit k behu.
      ALE Z ME STRANY OPRAVDU POSLEDNI NOTICKA K OCKOVANI.
      Ted se budu snazit se co nejlepe pripravit na dalsi sezonu, delat si radost, popobehnout po hezkych trailech i se treba zase nekde zkusit spravne zmacknout na okruhu.
      Ultra zdar! At se dari, tesim se na nejake pripadne setkani... 12:)

      Vymazat
  3. Honzo, neznáme se, ale právě jsem dočetl Tvoji knihu a je to báječné čtení. Z fotky na straně 244 (česká vlajka za cílovou bránou Wasatch Front 100) se mi zamžily brýle a nebylo to nad Tvojí knihou poprvé... Hluboká úcta před tím, co jsi dokázal. A mimochodem, děkuji, že jsi výše zmínil knihkupectví Academia Na Florenci, dělám tam vedoucího. O knize jsem se dozvěděl na Stravě, kde kromě jiných borců sleduji i Jana Bartase a on tam prozíravě umístil odkaz. Tak jsem jí hned objednal, moc jsem se na ní těšil a tento víkend jí slupnul jak malinu..., lahoda!!!
    Petr Franěk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je parada!!!
      Je to ukazka, ze ta pohadkova rceni [svet je maly a o nahody tu neni nouze:)] maji sirokou platnost!
      Jsem moc rad, ze se ti knizka libila! Vis, ja ji zacal psat v situaci, kdy jsem na tom nebyl moc dobre... Tedy, kdyz se rada dalsich veci sypala, behani mi moc nepomahalo to odstranit... a jeste to na chvili vypadalo, ze jsem nejakou technickou zavadou prisel o svuj blog (!).
      Proto jsem strasne rad, ze se ti knizka libila! Tak jsme z Prahy, treba se nekde sejdeme a popobehneme spolu a popovidame!
      At se dari! Ultra zdar! 12:)

      Vymazat
  4. Ahoj Honzo,
    knížku už doma mám a začal jí číst, ale šetřím si jí, takže čtu postupně, aby dlouho vydržela. Patřím k pravidelným čtenářům blogu, ale stejně mě příjemně překvapilo, že u knížky nemám pocit, že bych něco četl podruhé. Naopak jsou tam pro mě i nové věci, navíc je příjemně čtivá, řekl bych, že sis s ní vyhrál a povedla se. Jinak je pro mě dost inspirativní, jak se pro něco rozhodněš a pak to zrealizuješ: uběhnu maraton, stanu se ultramaratoncem, uběhnu GS, napíšu a vydám knížku... To je super. Měj se fajn a snad se někdy zase spolu proběhneme.
    Martin M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... dik, to je az moc chvaly, ale pekne se to cte. Pochvalu jiste zaslouzi i muj editor, ktery me nutil veci prepisovat a Jarda, muj vydavatel, ktery si pohral s typografii, upravou fotek a take knizku minimalne petkrat cetl a mel radu uzitecnych pripominek.
      Velky dik patri jim! A ja jsem rad, ze se ti libi. Urcite se tesim na nejake popobehnuti, po 10.12 uz snad zacnu pomalu behat a pripravovat se na dalsi sezonu.
      Bojovat je treba!
      Ultra zdar! 12:)

      Vymazat
  5. Ahoj 12,
    na Cestou Orla mě upozornil člověk, kterého mám moc ráda a navíc jsem k němu přišla naprostou náhodou, protože měl v přátelích mou spolužačku ze základky. Ten člověk se jmenuje Vlad a ta spolužačka Veronika. Léta vím, že Verča běhá, pokud hodí link tak jí sleduji. Vážím si toho, že jí není zatěžko ani repre své rodné země. Vlada jsem začala sledovat po tom co jsem zjistila, že Verču zná z ultra. Tobě chci moc poděkovat za knihu, kterou jsem přečetla hned v ten samý den co jsem si jí vyzvedla. Tekly mi slzy když jsem pochopila, že Vlad je Běžící stín. Neřekl mi to. A já díky tvé knize pochopila, že skromnost a naprostá oddanost je něco co mají běžci ultra, které znám společné. Ta kniha ač Tě neznám ze mě udělala Tvou kamarádku, protože pro mě je to příběh, který stejně tak (pouze s malými odchylkami) mohl psát Vlad, nebo Verča. Je to příběh o odvaze, vytrvalosti, touze a přátelství a já Ti moc děkuji za to, že díky Tobě jsem měla možnost poznat o něco víc i své skromné přátele...Verču a Vlada. Přeji Ti ať ti to běhá a slibuji, že už si vždycky ověřím zda na startu mnou sledovaného ultra, nestojíš i Ty. Už musím sledovat 3 startovní čísla.
    S úctou Alča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. diky moc! Ovsem tohle je Holywood!!! Presna ukazka toho, ze svet je maly a o neskutecne nahody tu neni nouze. Vlad, aka Bezici Stin... a Veronika... to jsou skutecne osoby, i kdyz naprosto neskutecni kamaradi. Zazitky s nimy.. to by bylo na hodne dlouhe vypraveni. Mimochodem Vlad letos ubehl HardRock!!! Naprosto si to zaslouzi!
      Mej se fajn, urcite se tesim, jestli se nekde na zavode potkame. Prosim prihlas se:)! At nam to beha.. Ultra zdar! 12:)

      Vymazat
    2. :-))))) Vláďa by se počůral smíchy. Já a na startu? Já vše sleduji zpovzdálí a v pravou chvíli se do věci vložím...třeba přečtením Tvé knihy. Já popoběhnu max když se mi ztratí jeden z mých psů, které obvykle navrhuji sníst. A pohled na mě? ten je jako ze života, u božích muk se otáčím a vracím se zpět ačkoliv si celé Vokovice myslí, že to bylo na vlak a jsou z mého návratu rozladěni. Přesto jsem za ten Hollywood nesmírně vděčná a dál budu vše sledovat jako velmi zanícený divák.
      Pa Ača

      Vymazat
    3. :).. Tak z tve odpovedi soudim, ze nejvetsiho z motivatoru...Beziciho Stina..zase tolik neznas:). Byla doba, kdy si psal blog... a kdy ho milovaly i stare vratne u nas a zacaly chodit pesky do prace a z prace.. a pak mi i hlasily.. uz jsem od vodarny do Braniku i bezela!!:). Takze vaz slova.. Az to Vlad zjisti:)... tak se na tebe zameri a pristi rok bezis nejake ultra.
      At se dari! Nasim kamaradum a ultra.. zdar! 12:)

      Vymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...