Phil-a-delphia: Běh dle Rockyho ve městě bratrské lásky

Philadelphia má skutečně přídomek "Town of brotherly love" což pro znalce (teď už vy taky) :) dává ten druhý smysl názvu filmu (Philadelphia) o gayovi, který měl HIV...
Ale k běhání a Rockymu a mému dělání si radost. V sobotu odpoledne zdejšího času dorazil, zrovínka se ochladilo:) a zrovínka napadl sníh:), někteří zdejší to viděli jako malou kalamitu, abych parafrázoval Nohavicu -- zima jak na Sibiři, v centru 3cm sněhu a u řeky 4! :)
[dovolil jsem si použít panoram-foto z wiki, aby bylo jednoduše vidět, kudy se dá hezky ala Rocky běhat... samozřejmě podle řeky, Kelly's drive ]
Abych smazal časový posun, tak já jsem většinou hodně dlouho vzhůru.. Ale druhý den ráno, kolem 1/2 7 jsem se oblékl, vykoukl z okna

a vyběhl. samozřejmě jsem byl celkem za velkého exota. Jednak běhat, jednak takhle brzo, že:), ale já jsem rád, když si můžu i velkoměsto užít sám samotinký:).
Takže běžím běstem k řece a sbíhám na její okraj, kde vede příjemná siť různých stezek.

a hned se na ně napojuji. (ten iPhone občas fotí v noci jako ve dne:), ještě, že ty lampičky svítily.

Po chvíli zhasínají lampy a teď se objevuje památné muzeu a schody..Zpívám si I gonna fly now:), ovšem dávám si pozor, abych po cestě zpátky skutečně neletěl po hlavě dolů, schody jsou oklouzané a pokryté čerstvou vrstvičkou sněhu. Fotka po cestě tam a zpět, kdy už vychází slunce a objevuje se za muzem. (z intimních a technických důvodů-nikdo tam nikde nebyl :) nepřikládám, jak jsem nahoře poskakoval s rukama do V).

Ohlížím se zpátky na panoráma středu města s nízkými "mrakodrapy" ... Pro znalce, původně nesměly být vyšší než uztažená ruka Benjamina Franklina, ale ono se vše dá nějak obejít:), výklad výšky budovy se dá dělat jak je vidět velmi tvořivě:). Kolem té trati jsem nakonec neběžel, byly tam zábrany a nechtěl jsem udělat žádný průšvih...

Dostávám se kousek dál po řece, park je hezký, udržovaný, ale pozor, jsem naprosto první v těchto končinách... Fotka přede mnou mi dosvědčuje neposkvrněný sníh a za mnou jsou vidět jen mé stopy:)!

Pak už se dostávám dál (ano to červené v dáli není Slunce, ale Měsíc, který právě zapadá), ještě se ohlížím zpátky a dělám dvě fotografie a v té vypíná se mi vybitá baterie telefonu..

Člověk by si řekl, to je ale smůla, co? Naopak jsem rád, že tak dlouho vydržela, takovej fotek udělala a jak se blížím zpět, tak jak s telefonem "rozmlouvám" :), dotknu se tlačítka a on naskočil! tak rychle udělám fotku muzea, vypnu. Pak v centru zkusím ynovu a udělám opravdu dvě poslední fotky a běžím zpátky s příjemnými 12+ km:). V hotelu jsem za exota...

Můžu jen doporučit:). Svoje běžecké a jiné zážitky zase v sobotu, ať zase moc nepíšu.
Mějte se fajn!
lama 12:)