Závislák

Tak nám zdárně skončili volby, docela mě příjemné překvapilo, že většina lidí dala hlas šetření a úsporám obecně, ještě víc mě potěšilo, že lidí začali používat preferenční hlasy, takže dochází k výrazným změnám ve sněmovně, nejen co do politických stran, ale i spousta nových tváří a to nám -- podle mého názoru -- dává aspoň šanci.

Jak jsem tady psal, že jsem byl "nařčen" a obviněn neznámým spoluchodcem na přechodu, že jistě spadám do té kategorie zavislaku, běžců, kteří jsou na tom stejně jako narkomani. Když si neopatří svoji pravidelnou dávku, tak mají silné abstinenční příznaky... V legraci jsem si říkal, že je to pravda, ale tento týden se jednoduše ukázalo, jak tvrdá je to pravda. Musím se mu veřejně omluvit, měl pravdu:)!!!!

Z rodinných a organizačních důvodů jsem nemohl ve čtvrtek jít běhat (páteční přesun nepřipadal v úvahu), v pátek naplánované volno a v sobotu rodinná oslava. K tomu potřeba posekat a drobet upravit mě rozsáhlé pozemky... Zkrátka neběhal jsem Ct, Pa, So! A bylo to znát, byl jsem evidentně nervóznější:), hůř jsem snášel všechny zmatky kolem sebe, i ta pracovní výkonnost byla o řád menší:(. Jednoduše důkaz, jako hrom..

A tak jsem dneska ráno nic nenechal náhodě, teď když to vím, tak s tím musím lépe pracovat:) a vyběhl dokončit "průzkum" začátku Modřanského údolí. Měl jsem na to cca 2 hodinky (v trenyrkovem plánu 110 minut), říkal jsem si, že když se dokážu vrátit tak za 130-140 minut bude to v pořádku a tak jsem vyrazil údolím, směr Řeporyje, proběhl Řeporyjema do Ořecha (jeden z možných přechodu dálniční spojky) a potom už dolů ke Kalinovu mlýnu, kde jsem vyměnil modrou značku za červenou a pokračoval směrem na Slivenec, u velké trafo stanice jsem se odpojil z červené, překročil dálnici po jednom z malá mostků a mezi poli pokračoval do Holyně k železniční stanici. Tam jsem se plynule napojil na jednu že svých tras Prokopským údolím. Přikládám mapičku i odkaz na její on-line verzi, kdybyste chtěli zkusit.. (cca 23km)
http://www.runsaturday.com/Map/Create/Course/4333
Jak je vidět z profilu, po cestě jsou zajímavé kopce, fakt občas to svádělo "jen" jít, (ten stoupák vlevo to byla chuťovka) :)

ale zase to posílí morálku takový stoupák svižně vyběhnout, je hezké, jak se krajina z parku (prokopské údolí) změní do průmyslové zóny, přechod dálnice a cesta kolem trafostanice ve Slivenci, aby zase skončila v parku.

V přírodních lokalitách, neuvěřitelně "řvou" ptáci, dobrodružnější přechody potoků, zajímavé rostliny -- ty choroše jsou fakt zářivé oranžové - zatímco ta silná trafo stanice a dráty silnoproudého vedení v počasí před bouřkou působily úplně zlověstně..

Zajímavý výlet a hlavně, dostal jsem svoji pravidelnou dávku, teď se mnou zase bude chvíli k vydržení:).. Jak to máte vy se svoji "závislosti" ? :)

Chvála žen!

V legraci tady občas říkám, že jsem duši žena, ale bohužel tento termín nemůžu používat. Ženy jako obecně vládkyně pořádku, řadu a klidu zvládají dělat mnoho činnosti najednou, zatímco já jako typický reprezentant té méně dokonalé části lidstva sotva dokážu dělat jednu věc. Ano, ano.. nebyl to Bill Gates, kdo kdy vymyslel multitasking, byla to pramáti lidského rodu.. Ta, která zároveň stihla vařit, starat se o děti, opravovat sítě/zbraně/nářadí a ještě naplánovat, kam zítra poslat ty nemožné muže, aby konečně zase ulovili něco kloudného k jídlu:).

Proč to říkám? V těch zmatcích se ukazuje, že zatímco já jsem schopen odejít z domů a klidně nechat otevřené dveře do bytu, protože o něčem přemýšlím.... moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko :) i v těch největších zmatcích, zvládne nemožné a tak já mám možnost se cítit nemožně:)...

Ale důvod proč to říkám a píšu uprostřed týdne je prostý. Jak se tak blíží volby, tak mě napadl jednoduchý postup,který chci použít. Prostě v té skupině, kterou budu volit dám preferenční hlasy ženám. Možná to některým nepomůže se dostat do parlamentu, ale aspoň to pomůže na stranických sekretariátech, aby si uvědomili, že mužům patří na té zemí jen ta menší a ještě možná zmatená a popletená polovina.:)

Ženám zdar!

Mějte se fajn, 12:)

PS. Snažím se snažím běhat, začal jsem přípravu na podzimní maratón ve stromovce, o víkendu napíšu noticku, až budu že sebe se sbazit vyběhat ten povolební "dojem".

Běhám pomalu ...

... protože mi to Ďuri/Miloš nakázal! :) Tak něco podobného jsem si říkal na samém začátku svého běhání před víc než rokem, protože asi nejtěžší s odstupem času bylo na začátku zbytečně nezrychlovat, pomalu zvyšovat dávky a vydržet.

Jak je teď jaro v plném proudu, tak častěji vidím kolem nadšené začátečníky, což je dobře, řada lidí kolem mě začala nebo začíná běhat.. Něco se děje.:) Jenže vidím, jak se většina z nich snaží běhat hned na plný pecky a co nejvíc a jen každýmu držím palce, aby mu to vydrželo, jak zdraví, tak nadšení.. Jak už jsem řekl, někdy je nejtěžší běžet míň a běžet pomalu, já to řeším tím, že mám plán. Který mě hlídá, abych zbytečně nejančil (mám k tomu dispozice, Janek jsem!). A tak když mi teď přistál v mém mailu nový trenýrkový plán, hned se i rozjasnila tvář. Vzápětí zděšeni:)! Vidím výrazně mín km (sice větší úsilí, kopce - to je dobře, dráhu, no to si užiju..), ale jak já ty pobíhání venku zajímavě pojmu, když mi Miloš napsal na út, čt a ne jen 50 minut?

Hned ve čvrtek jsem proto vyběhl na takový příjemný kratší okruh v prokopáku (11km) ale s tím, že se na začátku rozbíhám, na konci běžím do krpálu, mám tam samé kopečky a mám to běžet na 65-75%TF? to pod hodinu nedám.. Taky že jo a hned potom volám Voldemortovi a ptám se, jak moc je to závazné, jestli bych nemohl běžet o něco "maličko víc" než těch 50min:) Nakonec ze mě vypadlo, po smlouvání, jestli by vadilo 65-70 minut? Ovšem, Voldemort opět ukázal svoje kvality, když prohlásil, že jo a že s tím nějak tak zhruba počítal, ovšem jak mě zná, tak kdyby napsal 60min nebo 60-70, takže já bych byl schopen to pochopit jako 90.. :). A tak proto mám ten trenýrkový plán, abych běhal kontrolovaně, protože i když už nejsem čistý začátečník, lama jsem asi nafurt..

Hned ten den jsem mohl poznat, jak počasí působí na psychiku lidí.:) Lehce mžilo, no poprchávalo, samozřejmě vybíhám. Na semaforu čekám, abych přešel Jeremiášovu a čekám tam s jedním člověkem. Evidentně naštvanej na celý svět, od počasí patrně až k mravnímu úpadku společnosti. Celkem s despektem na mě kouká a říká mi, že on si o těch bláznech, co běhaj venku (v dešti) myslí svoje.. Že to jsou jednoduše závisláci, stejně jako narkomani.. Tak jsem s ním souhlasil a v pohodě odběhl pro svoji "dávku", ta zloba z něj úplně kapala, no jako voda z nebe.

Samozřejmě, jako většina, jak už jsem venku a mám běžecký hadry, tak se mnou počasí nic nedělá, ba naopak.:). Notuji se svým oblíbeným Saturninem a přiznávám, že ten drobný déšť vypadá velmi poeticky a že se hezky běží....Po návratu koukám na internetu na noviny a zjišťuju, že ten názor, "ti co běhají za každého počasí, nezaslouží žádný obdiv, ale měli by se léčit, protože jsou na tom stejně jako narkomani" je silně rozšířený.. Nebo že by ten člověk nelenil a po srážce se mnou se hned musel s ostatními o vše podělit? :) Mezi náma, nikdo z mých běžeckých známých nezastírá, že je běh pro ně radostí i určitou "drogou", ale asi nikdo netouží, aby je někdo obdivoval, že běhají za každého počasí, to je přeci každého věc. Nebo ne? Jak to máte vy? :)

Při objevování zkratek jsem objevil řadu (pro mě) nových zakoutí a cestiček v údolí..

Některé proběhy jsou doslova symbolické a naznačují světlo na konci tunelu.. Jako by mi chtěly říci, už jen 100 dní, 100 dní a zbavím se věcí, které mi berou zbytečně další sílu a energii. To už vydržím, jak říkala moje babička, to už se dá odsedět i holou zadnicí na horkých kamnech.:). Tak mi držte palce! 12:)

PS. Jak jsem dneska napsal tu filipiku o dodržování trénýrkového plánu, tak jsem zase běžel o kousek víc:). Ale jen o trošku. Snad se to Miloš nedozví, nepráskněte mě!!:) Vyběhl jsem brzo po ránu prozkoumat Modřanské údolí, ale asi po hodině jsem si u Kalinova Mlýna uvědomil, že mám běžet jen 90 minut (!), takže ani poctivý a okamžitý návrat domů to nezachránil a těch 20km jsem běžel 2hodiny.:). Musím prozkoumat dál příště... http://www.runsaturday.com/act/290397/subView/Map

Proměny

Poslední dny a týdny jsou nějak hektické, tedy víc než jindy a to je co říci. Možná je to tím, že se snažím, moc se snažím se zbavit většiny restů, dodělat a vyřešit věci, co mi ležely a leží dlouho na stole a brání mi, jak přeneseně, tak i doslova v tom, abych dělal to, co mě baví...

Vidím v tom určitou paralelu, nechci říkat tu šíleně otřepanou frázi "je to běh na dlouhou trať", na to už jsem alergický, zvlášť, když ji řikají lidi, kteří nedobíhají ani tramvaj:)... Nicméně, jednomu jsem se při tom svém pobíhání snad naučil: větší trpělivosti, vytrvalosti a snad i určité zarputilosti, která je při každé změně potřeba.

Tak jako se neběžec po určitém čase a úsilí změní v nadšeného běžce hobíka (vím, že to jde!), tak taky věřím, že zdánlivě nekonečná hromada různých úkolů a nedodělků časem skončí a já zavedu jiný režim. Možná bude moje okolí víc překvapené, uvidíme, ale je to nutnost. Už se na to i těším.

Jinak ty proměny kolem jsou teď na jaře nádherné -- všechno kvete, naštěstí alergie mi jako selskému synkovi nic neříkají (ťuk-ťuk), cesty jsou bílé, ale nejsou to poprašky sněhu, jsou to pápěří pampelišek.

V mém oblíbeném Prokopském údolí začla pastva koz a ovcí, které tady spásají stráně.

Občas se dostanou do neuvěřitelných míst a je příjemné k nim přiběhnout brzo po ráno, kdy nikde nejsou pejskaři a snad ta zvířata poznávají, že jsem ze selského rodu :) a tak probíhám hodně blízko kolem a častečně mezi nimi.. Nádherný pocit.

Nebylo by to moje běhání, kdybych neměl krásné zážitky. Jeden den po ránu běžím a fotím si "ovečky a kůzlátka".. Druhý den vstanu o něco později, běžím stejnou trasu a fotím si.."ovečky a kůzlátka". Stejné místo -- snad stačí dodat najděte 20 rozdílů.:)

To by nebylo všechno. Korunou je můj zážitek se psy. Ve čtvtek takhle běžím ráno a hned na začátku údolí "dovádí" dva statní lovečtí psi. Jejich pánové nedaleko. Evidentně se rozhodli (tedy celá ta skupinka) k rozmnožovacímu aktu. Volám na ně, jestli si hlídají psy, že bych rád proběhl..Páníčkové na mě tradičně kašlali, ale ne psi. Samozřejmě fenka jevila o moji maličkost výrazně větší "zájem":) než bylo milé jak mně, tak i tomu nápadníkovi, ale nakonec jsem se nějak z toho vymotal a běžím po údolí.. Říkám si, snad už zase bude s psiskama na chvíli klid:), jenže ten den mě pronásledoval opravdu snad každej pes široko daleko. Po chvíli mě to ale došlo. Jak se mnou "laškovala" ta hárající fena, tak jsem pro ně musel být, no asi jako běžící Chanel č.5..
a tak jsem spěchal jsem domů, finálně proměnný na psa, co na psa?!!!! Čubu baskervilskou! :)

Proměnám zdar! 12:)

Jdu se na to proběhnout! :)

Teď možná ještě silněji než kdy před tím si uvědumuju, že moje běhání, pobíhání je víc než sport takový mentální nástroj. Jsem zkrátka duševní běžec:). To, že ve finale na svůj věk a začátečnický status běhám docela rychle a daleko -- to je jakýsi "bonus", o těch zážitcích při běhání ani nemluvím, to je opravdu ta pověstná třešnička na dortu.

Myslím, že to byl Hippokratés, který zmiňoval metodu starých Peršanů k ověření dobrých rozhodnutí. Důležité bylo, aby se jim jejich nápad (zpravidla přepadení či vyhlášení války) zdál dobrý jak za střízliva, tak v opilosti..:). No a ja mám tu metodu modifikovanou... Prostě, když o něčem přemýšlím, tak o tom přemýšlím v klidu a pak v běhu. Zní to možná jako úplná pitomost, ale tyhle dva pohledy se zajímavě doplňují s tím, že při tom běhání najednou člověk získá další rozměr, nadhled. Asi ty endorfiny v tomto směru jsou víc než rovnoceným protipólem alkoholického opojení starých Peršanů, prostě to nějak funguje..:)

A tak když něco řeším, což je bohužel/bohudík často, tak si jen řeknu "jdu se na to proběhnout" :) ... na některé důležité věci i několik proběhnutí jaksi "padlo".:)

Ale sliboval jsem o běhání skoro bosky, o vibram five fingers. Několikrát jsem tady říkal, nejsem ideolog, jsem spis neználek, taková lama. Rád běhám, ale i přes to, že na začátečníka jsem od ledna 2009 naběhal asi 3.700km, pořád "tomu nerozumím", pořád mě běhání naplňuje něčím nepoznaným, něčím, co mám rád, ale neznám..

No, rozhodl jsem se pravidelné nedělní běhání zasvětit běhání v five fingers a bosky. Když jsem to říkal Voldemortovi, tak se mi snažil (správně) naznačit, že bych měl opatrně, ale to víte.. naplánoval jsem si běh na neděli, v neděli mám napsáno 12km, tak jsem běžel hned napoprvé 12km bosky a ve five fingers. (fotky před a po)

Jak je vidět, moje krásné "žabí boty" možná vypadají trochu odpudivě, budil jsem s tím v nedělním prokopáku celkem rozruch. Můj syn to vtipně komentoval, že když už běžím v žabích botech a mám zářivě zelené tričko, že bych si mohl vzít koupací čepici se žabičkou, aby byl dojem dokonalý:). Taky ano. Malé děti se buď bály, nebo otevřeně vykřikovali -- jéé, mami, ten pán je žabička a koukali, jestli mám plovací blány i na rukou mezi prsty. Mazec:).

Konečně jsem pochopil popis běhu původních domorodých kmenů, kde se praví, že běhají kratšími kroky ve větší frekvenci, jakoby tančili na žhavém uhlí. Když jsem běžel po kamení i drobné šotolině, naprosto jsem to pochopil! Taky jsem měl krátký krok a rychlou frekvenci:). Ale vážně, je to naprosto super, akorát, že mě bolely úplně jiné svaly na nohou, o kterých jsem neměl ani tušení... No skoro jako bych vyběhl po dlouhé pauze. Ale samozřejmě, nejsem slečinka a tak jsem doběhl domů jako nic:), nicméně druhý den jsem hezky rozcvičoval ve fitku a i vesloval, abych plánovaných 17km dal bez ztráty kytičky.. Byla to nakonec práce z myslí, ale to já už nějak trochu umím..:). Ovšem v tom údolí to bylo náročné si třeba nesednou-nelehnout, když některé zastávky k tomu úplně vyzývaly..

Jednoduše je to skvělé, ovšem musí se do toho určitě pomaleji a ne tak po hlavě, či po nohách, jako já. :). Ovšem teď už je jasné, že zítra jdu na tradiční nedělní 12 ve svých vibramech.
Přes všechny zmatky jsem v sobotu stačil ještě vymalovat synovi pokoj:), tradiční proběhnutí mě na 18 km nad Hlubočepy donutilo se vrátit, abych to vse stihl:), zase jsem se drobet "zaběhl", ale 22.5 bylo v normě..:).

Zítra skončím týden patrně s 73km, takže jsem zpět u normálního běhání... Sobotní běhání, pokud chcete zkusit v prokopáku:
http://www.runsaturday.com/act/282135/subView/Map

Běhání bosky či ve vibramech můžu jen doporučit, ale pozor, nejste slyšet.. objevujete se jako duch a občas to lidi vyděsí. (ve spojení se žabíma botama ti slabší jedinci mají náběh na srdeční zaútočení:).
Mějte se fajn, 12:)

PS. Tak nedele nakonec probehla v uplne jinem "gardu".. Rano jsem vstal bohuzel az po 8 hodine a diky nutnym pracem jsem naplanoval behani na navecer. Jenze den byl po pravu :) zasvecen uklizeni, nakupu a montovani nabytku. Skoncil jsem nekdy lehce pred pulnoci-- tedy skoncil, musim jeste dalsi hromady polic a supliku.. smontovat:). Dokonce after party bezecke skoly, kterou jsem zajistoval jsem musel vynechat.:( Ale to nevadi, bylo to potreba udelat a vibramu a behani si uziju dost v dalsim tydnu..[doufam:)]

Běžec "pohodář" můj cíl

V různých vtipných charakteristikách se často mluví o pohodovém běžci, který je něco jako Mirek Dušín v Rychlých šípech.. Čestný, spravedlivý, běhá rád, lehce, jako by samo a bez přinucení, na závody doběhne či dojede na kole, po skončení se podobně vrací domů. Posilovací části tréningu dělá prací na zahradě, u domu, nepoužívá žádné trenýrkové plány, žádné obezličky jako sportestery, on je prostě nepotřebuje. Umí naslouchat svému tělu, vždy končí se skvělým časem a v pohodě..

Tak asi až tak pohádkově ne.. Já si myslím budu trenýrkový plán potřebovat pořád, ale na tom nevidím nic špatného. Moje ideální volba je v duševní:) poloze (kam směřuju), protože se považuju za "duševního běžce". Tedy můj běžec pohodář většinu dlouhých běhů prokecá v pohodě se svými spoluběžci, končí se (svým) skvělým časem, spokojený a v pohodě, protože se na závodech zase seznámil se spoustou skvělých lidí a bylo to prostě skvělé... Hromada skvělých a veselých zážitků, prostě si běhání maximálně užívá.

Tak tady jsem dobře. Zatím se mi daří si vše užívat, i ty trapnějsí okamžiky, protože ten veselý rozměr u mě vždycky zvítězí. No, kdo mě zná, ví, že já jsem ukecanej, a děsně mě baví s lidma "mluvit", děti po mě:). Teď si uvědomuju, že třeba většinu svých dlouhých běhů jsem s lidma kolem prokecal, jako správná drbna:). Chechtal se..Teď si ještě vybavuju na brdské 50 jak se k nám přidala jedna nadějná běžkyně se slovy, že jsem lepší než "rádio" a jestli může poslouchat moje různé zážitky.. Prostě já si to běhání víc užiju, když si můžu povídat.

Připomnělo mi to hned zážitek se synem, když byl ještě malý a já v kině musel pravidelně vysvětlovat celý děj... proč ti panové přišli, co to dělají, jestli jsou dobří, kam jdou a jak to dopadne... V té době jsem si na to zvykl, že jsem seděl kousek vedle a opatrně polohlasem odpovídal a komentoval film. Říkal jsem si musím potichu, aby mě lidi neslyšeli a "nezabili":). Největší zážitek byl, když se jedna holčička co seděla před náma zeptala na něco podobného maminky a ta briskně odpověděla: "Sedni si kousek dozadu, za tebou to jeden tatínek všechno vysvětluje"... mazec (ostuda), ale hned jsem si uvědomil, že najednou kolem nás sedí asi pět dětí se stejným cílem. Byl jsem vykladač.:)

Tento týden jsem si uvědomil, že úterní "daršan s Milošem" byl naprosto skvělý, nicméně ten týden byl úplně rozhozený a vypadalo to naprosto zoufale. Že nic nestihnu, že se mi nepodaří můj postupný cíl.. dodělávat věci, které se buď nahromadily časem nebo díky mému zavalení administrativou... Hned jsem si vzpomněl na moudrý vtip. Roubíček si stěžoval, že má malý byt a rabín mu postupně poradil, aby si koupil kozu, psa a kočku. Když celý zoufalý přišel, že to vůbec nepomohlo, naopak, že je v bytě málo místa, že zvířata překážejí, tak mu rabín poradil, aby prodal kozu, psa a kočku!:) A najednou bylo místa hafo! :)

A tak to bylo i se mnou.. tento týden, uprostřed týdne v Ostravě to vypadalo, že i běhání je v háji, ale já běžecké věci s sebou a pro jistotu v 5 ráno vstal a šel si zaběhat. V ranním rozbřesku po krátkém přeběhu parkem než seběhnu dolů k řece cítím, že musím "do dřepu":). Proč ne.. Nikde nikdo.. Ale za chviličku se kousek vedle (pár metrů) objeví tramvaj, protože já byl kousek od točny:). No to mě krásně probudilo a naladilo do hezkého dne..

Můj iPhone fotí i ranní rozbřesk jako den, ale ta atmosféra u řeky byla nádherná. Sice jsem zase na oplátku vyrušil mladou dvojici, která "bydlela" ve starším autě u řeky... Při prvním proběhu se akorát přijemně probouzeli:), po cestě zpátky byla ranní hygiena a pak snídaně a cigareta. Jen mě udivilo, že při většině těch činností byli strikně v autě, i když zase po ránu bylo celkem chladno:).

Než jsem si v poklidu odběhl svých 14, hezky se rozednilo a já vlastně prodal tu "kozu, psa a kočku", vrátil se nazpět a stačil v "pohodě" svoje povinnosti a i v pátek začal plnit svoje povinnosti a řešit průšvihy ve velkém stylu, takže snad je šance, že léto přivítám nově, bez šílených restů a jako správný pohodář.

Držte mi palce. Příště o běhání ve vibramech a bosky. Tenhle týden jsem se nějak rozepsal...

Mejte se fajn, jak vy zvládáte zmatky? 12:)

PS. I ty km se dostavájí zase zpět, po minulém týdnu - 39km (1.týden po brdské), tento týden 60km, i přes jeden běžecký výpadek, ale byl to boj s myslí. O tom zase příště.