V Alpách chodím po kopcích, ale běhám po rovině!

Jak jsem minule řekl, moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:), chtěla jet na pár dní do Alp, chodit po kopcích. Usilovně jsem přemýšlel, jak to ale zařídit, abych při tom ještě stačil běhat, přeci jen, když už jsem se přihlásil na ten podzimní maratón, tak ať to stojí za to:), ať mám pocit, že jsem udělal, co šlo, možná ještě o trošku víc:).

Už jsem si myslel, že to bude velký boj, ale Google maps, pravidelný pomocník běžce-hobika zase pomohly v nouzi nejvyšší. Naplánoval jsem dovolenou v Kaprunu a svoje běhání kolem nedalekého Zell am See. No posuďte sami, nemá chybu. teda obzvlášť, když je někdo takový pošuk jako já a (rád) běhá velmi brzo po ránu, nikdo nikde, jezero a cesty kolem jsem měl jen pro sebe, navíc do Kaprunu jsem se vracel mezi 7 a 8 hodinou (autem), takže jsem byl akorát připraven na výlet, ať už na ledovec nebo k přehradám v horách a po skalách.

Pokud byste měli podobný problém, zde je malá fotografická ochutnávka:). Vřele doporučuju! Nejdříve mapka.

Na začátek "normální" foto, když jsme si jezero hned po příjezdu v sobotu obešli. Sice jsem slyšel kritiku, že by to mohla být hezká procházka, kdybychom ji neproběhli, ale to nebyla pravda:). Jen jsem se těšil, až těch 11.5km další den brzo po ránu proběhnu "sám".

Tady je ukázka z velmi velmi ranného okruhu (5:20), kdy se teprve začínalo rozednívat.

Další den jsem si užil i okamžik svítání, kdy slunce konečně vykouklo přes okraj hor a zasvítilo do jezera.

Konečné dneska (úterý) do třetice všeho dobrého (i zlého) jsem si oběhl jezero v naprosté průtrží mračen! Teda běhal jsem často v mrholení, v dešti, ale ve sprše a průtrží mračen tak často neběhám:)... Ta úplně poslední fotka myslím ukazuje, (ty čáry jsou proudy vody) že to bylo běsnění živlů.

Celkové to byla moc vydařená dovolená. Spousta veselých zážitků.. Začlo to už v Čechách, když mi moje nejmilejší.. jasné slunéčko:) na benzínové pumpě povídá medovým hláskem [jako se mluví na děti, debily a nejmilejší manžely:)]..."No tak kup si bonbónky, kup si čokoládičku".. Když jsem položil "bonbónky" na kasu, tak paní pokladní koukala a nakláněla se přes kasu (a pak se zeptala), kde je to malé dítě s těmi bonbónky:). Když jsem ji odpověděl, že to dítě, jsem já, málem přepadla přes kasu, snažila se potlačit smích, ale bavil jsem se s ní:), No nemělo chybu!

Nebo při ranním oběhu jezera jsem uviděl na druhé straně místního staršího chlápka, běžím okolo a zdravím "Morgen, Sepp!!", málem ho ranilo:), volal na mě, odkud ho znám, já si užíval ten okamžik (den před tím jsem slyšel, jak na něj volala ta jeho, že něco zapomněl).. No uznejte, kouzlo domorodce.

Ale už dost. Jsem zpět, dovolená překrásná, příprava na maratón pokračuje, co si přát víc, ne?
Ještě taková tyrolska "náladička" z hospůdky/kiosku na břehu Klammsee.. 12:)