pátek 12. listopadu 2010

Psaním deníku k lepšímu životu a běhání

Moje dnešní poznámky jsou motivovaný šíleným zjištěním, že Peggy, nekorunovaná královna českého běžeckého blogerskeho prostoru, Peggy, kterou nazývám(e) českou Briggit Jones hobickeho běhání, Peggy přestala psát! Vedlo mě to k malému zamyšlení o úloze psaní v denním běhání:).
Měl bych to správné asi uvést tak, jak by se slušelo: "Můj deníčku!"A pokračovat ve stylu let dávno minulých, případně žákyně 5. třídy, které údajně používají deník nejvíce. Nevím, řada lidí se na deník (asi pamětliva) té dívčiny s culíkem dívá poněkud s despektem, ale co je špatného na nějaké zpětně vazbě? Hned to zní líp, co? Když běžcům řekněte, že si vlastně potažmo píší deník, když si zapisují svoje uběhané km, pocity a zdravotní stav do tréninkového deníku[tzv. trenýrkáče:)], tak se vám budou patrně snažit vysvětlit, že je to něco úplně jiného, diametrálně odlišného.. HOUBELEC! Nevěřte jim/nám ani slovo!
V principu je to úplně stejně vyznání, které dělá ta culíkatá dívčina. Ano je to mazlivě nakažlivé "můj deníčku"! Svěřujeme si své pocity, zážitky, obavy a očekávání. Američané by to nazvali potřebou sebereflexe a zpětně vazby, lékaři by zdůraznili význam deníku při léčbě psychických poruch, alkoholismu, obezity a pod... psychologové by zdůraznili rozměr exhibicionismu v nás (vlastně si píšeme "tajně", ale ve skrytu duše toužíme, že nás někdo bude číst). ..Prostě každý by přišel s nějakým vysvětlením, proč tomu tak je a co nás k tomu vede.
Z toho, co jsem tak vysledoval, bych si dovolil říci takové malé zobecnění a podporu našich deníčků a blogů. Je dobře si je psát! Nejen proto, že se zlepšujeme v běhu. Snažíme se v nich dělat sami sebe maličko lepšími a proto se stáváme lepšími. Protože jsme to, co si myslíme, že jsme:). Ten efekt sledování je to, co nám pomáhá. Když se (i sami) sledujeme, jsme jakoby víc důležití, najednou jsme VIP, někdo nám nakonec bude třeba i fandit a nám se naše starosti budou lépe snášet.
Ovšem má to podle mě i jeden háček. Když začneme fňukat, je nám hned hůř. Protože jsme to, co si myslíme, že jsme. Když budu vykládat, že mi je dobře, bude mi třeba i dobře nebo aspoň líp, než když budu v nešťastné poloze fňukat, to jen se mi přitíží.
Proto můj závěr a heslo do dalších dní zní: Ano, psát. Pišme si! Ale pozor trochu pozitivně, nebo aspoň pozitivněji, než se nám věci jeví na první pohled. To je cesta ven!
Ať se nám daří, jak v běhání, tak i v životě. 12:)
PS. Určitě si to každý z běžeckých bloggerů uvědomuje. Proto Pegg se s velkou slávou, jako se Fénix rodí z popela, zase ukáže v té podivné tkanině prostoru a času, který se nazývá internet.:)

9 komentářů:

  1. Deníky mají jedno kouzlo a to je te atmosféra minulosti. Bejvali jsme jiní měníme se a budeme jiní . Jenže nikdo znás si to neuvědomuje. Jen ten deníček říká "koukej jaký si bejval ucho nevěříš co ?" :)

    OdpovědětSmazat
  2. 2ll: Mas naprostou pravdu. Kdybych si nepsal, nevedel bych o svych pocitech, obavach, ani o radostech. My, co nejsme zeny, :) mame tendenci snadno zapominat. Nemame veci spojene v hlave, natoz s vazbou na minulost a pocity. Kdyz, jsem mel nejakou "krizi" nebo pochybnosti, tak jsem si kupodivu prolistoval svoje ptakoviny:) a moc mi to pomohlo. Kde jsem byl, com jsem prosel a co jsem prekonal. MSF! 12:)

    OdpovědětSmazat
  3. Dve veci: 1) Imho neni treba psat jen pozitivne. I kdyz to vyjadreni "pozitivneji, nez se zda na prvni pohled" je mozna vystiznejsi. Prave z terapeutickych (a sebezdokonalovacich?) duvodu je dobre si zapisovat i ty krize, tezka obdobi a kopance. Ale je potreba se naucit k nim pristupovat konstruktivne a vzdycky se snazit je podat bud s nejakou pozitivni teckou, pripadne s napadem na reseni. Ne se v tom utapet, to fakt nejde.
    2) Ja jsem deniky dlouho vedla a pak jsem jednu cast obradne spalila - moc prijemny pocit to byl. Ale ted uz jsem lina (krome on-line treninkacu), coz je mozna skoda. Protoze treba tuhle mi segra pomohla zkusenosti z jejiho 10let stareho denicku a jak mi to bodlo! Takze asi zas zacnu. Protoze blog je blog, at je sebeosobnejsi, nektere dulezite veci tam dat nejdou. Ten je pro radost ze (sportovcova) zivota! :o)

    OdpovědětSmazat
  4. Nevim kde se vzala tu se vzala vzpominka na bombardera musel sem dolistovat (úterý, 26. května 2009) Proste pro to si to stojí psát. Nevím proč ale dnes už ti něco z toho jak si psal kdysi chybí :( MSF

    OdpovědětSmazat
  5. ll: jestli to nebude tim, ze 'lama' uz neni tak vyjukana lama a beh mu vnesl, i kdyz se to nezda, do zivota i duse mir, klid a rad a ono se to prenasi i na to psani...;o)

    OdpovědětSmazat
  6. 2 nikie: mas naprostou pravdu v bode 1 a 2. tedy, myslel jsem psat pozitivneji ne opomijet svoje krize:).
    2 ll: Ja mam spoustu veselych i jinych zazitku, (souvisejicich s behem a mym pobihanim) bohuzel rada tech poslednich byla bud v souvislosti s moji praci nebo se dotykala uzce mych blizkych. Byt se pri tom tezce bavim, nemuzu to dat na internet. Nicmene az nekdy spolu pobezime, rad budu vypravet..:). Dobra vec je, ze ted zase zacinam postupne vic behat a jak je podzim, tak se urcite veci vesele (a sdelitelne) urodi. :) MSF!

    OdpovědětSmazat
  7. Moc hezky jsi to vystihnul. Zrovna nedavno jsem si precetla sve prvni zaznamy a malem jsem pukla smichy :D Pobavila jsem se, uvedomila jsem si, jak jsem se od te doby bezecky strasne zlepsila, ale taky, ze to zacinam brat moc vazne a v tomhle smeru je treba ubrat a pridat tam vic te srandy :)

    OdpovědětSmazat
  8. 2 socketka: mas naprostou pravdu:). K necemu podobnemu jsem dospel i pri spradani svych treningovych planu a "cilu" na pristi sezonu. [Zijemne v paralelnich svetech].
    Ja vyhledove kaslu uz na zlepsovani "cisla", tedy casu na maratonu, pokud tak jako vedlejsi produkt a zkusim tak az na podzim. A asi pripojim vic te legrace, co ziju, i kdyz tim mozna drobet pobourim sve okoli:)... 12:)

    OdpovědětSmazat
  9. Tak to jsem zvedava, co poburujicicho napises :))

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...