Jak jsem se definitivně zbláznil aneb všem(u) navzdory

V posledních měsících nějak prožívám úprk a sprint ve všem, v práci mi úkoly skoro kypí pod rukama, doma taky sotva stíhám, k tomu všemu ještě rekonstrukce domečku a s ní související určitě časově nároky plus nějaký vnitřní pud mě žene k tomu, abych furt pracoval [asi touha vše hned zaplatit?:)].

Částečně se tyhle časově problémy kompenzovaly nařízeným odpočinkem, ale mezi námi, myslím si, že za řadu problémů může moje vrozená "blbost" (=rozuměj dobrácký postoj a neschopnost říci důrazně ne), ale hlavně za to může nedostatek pobíhání!!! Na tohle zjištění jsem přišel:) jak jinak než při středečním vyběhnutí. Představa, že bych měl ještě cca týden pauzírovat (1-2 krátké výběhy za týden) a pak začít postupně další sezónu mě doslova srazila na kolena.

Na tajňačku a na "ověření" jsem cvičné vyběhl už ve čtvrtek a dál si při východu slunce 14km, ale tak nějak v pozvolnějším tempu. Hned mi bylo o moc lip. Řada věci se mi nějak srovnala lip v hlavě, i když povinnosti neubylo ani doma ani v práci, už to přeci jen vypadá snesitelněji, snad i zvládnutelnější.

V pátek jsem kvůli běsnění živlů v časném ránu nestihl zaběhat, ale zase jsem si říkal, je to přeci jen signál, abych se vracel ke svému pobíhání pozvolna. Je to pravda, opatrně, Honzo:). Takže jsem čekal až na sobotní velmi brzké ráno, ještě před odjezdem na oslavy narozenin na vysočinu. není to jednoduché, předzvěst nočního "tahu" dává tělu signály, že bych měl spát a ne vstávat, ale hlava ta má svoji hlavu:) a nakonec donutí tělo nejen poslouchat, ale i se radovat. Vybíhám a vidím na hrázi u rybníka víc aut a kolem chlápky v tmavě zeleném s nejistým krokem? (myslivce), při probíhání údolím slyším občasný tlumený výstřel. No, říkám si, jestlipak to byl opravdu dobrý nápad takhle časně vyběhnout:), na tyhle nemůžu jen tak jednoduše křičet "civil"jako na ty zelené s airsoftem od vápenky, ale konec dobrý, všechno dobré.

Ovšem na zpáteční cestě mě fakt vyděsil zvuk ze stejné kategorie, takový "suchý" výstřel kousel ode mě. Až jsem si říkal, abych se nepřipletl do nějaké přestřelky. Ale nic takového. Káceli velké topoly podle potoka, ale když jsem si to chtěl vyfotit (běžel jsem kolem a fakt kousek vedle mě spadl strom), tak bylo nakonec dobře, že jsem běžel...[měli mě za zeleného aktivistu:)]

Teď k tomu zbláznění se.

V úterý je naplánována ve Františkových lázních taková zajímavá akce - lázeňská 21. Původně jsem si říkal, že bych tam zajel a pomaličku polehoučku:) si zkusil uběhnout něco nad magickou hranici 50km, překročit hranice, ke kterým mě zavázala moje rodina a hlavně moje děti [=otec se na stará kolena zbláznil]:). To ve jménu mého zaklínadla, že "tam" se "to" nepočítá.

Jenže, jenže...Stejně jako v pohádkách se lehce řekne a hůř dělá. V úterý musím být v práci do 1/2 10 večer, s rychlým přesunem domů a přejezdem autem mi to vychází, že ve FL budu nějak kolem půlnoci. Vlastně jediná možnost si něco "zkusit" spočívá v tom, že poběžím hned přes noc a kus rána a dopoledne, dokud budu moci. Má to zase své výhody. Určitě si "hrábnu", jak říkají znalci, když s veselou vyprávějí, jak si sáhli na dno svých ať už tělesných nebo morálně volních sil. Od rána v práci, přejezd do FL a začátek delšího běhu bez odpočinku přes noc? S následným návratem a pokračováním v práci? No to nejsem Honza, ale Janek!

Však když jsem nějak nenápadně naznačil doma svůj plán (zdržel jsem se podrobností), tak mě obě moje odrostlé ratolesti označily za zavislaka, sektáře a nezodpovědného blázna a bůhví co ještě:). Nějak jsem neurčité slíbil, že "přitom" budu odpočívat [to by mě zajímalo jak?] a doma se zapojím po návratu do plnění povinnosti,... to teprv bude ten správný maratón.:) Po šíleném dní v práci, nočně ranním běhání ve FL, zpětném přesunu...

Nejvíc se těším, pokud vydržím do ranního rozbřesku. Kolem mezi 6-8 slíbil přijet ještě Milan K. a ten můj plán viděl velmi zajímavě:), ...hned se mi vynořila replika z mého oblíbeného filmu sedm statečných. "Kolik vás je? - 3. - Opozice? - Asi 35 pušek.- ... No, obdivuji vaší víru ve vítězství" :).

Ale beru to (zatím) jako dobrej nápad a způsob jak otočit časové počítadlo a jak si zkusit, co se mnou (u)dělá běhání v noci při větší únavě. Jak radí pořekadla, když nestíháte, tak zpomalte -- tak jsem se rozhodl pro modifikaci. Když nemůžeš a nestiháš běhat, tak běhej! Pak najdeš určitě čas na odpočinek a věci vyřešíš rychleji.

Držte mi palce! Dám vědět. 12:)