Není běh jako běh...

Krásný článek vyšel v NY Times, aneb jak se říká v timéšech.. .. kde se píše o běhání a maratónu. Vřele doporučuju, autora i jeho knížku Born to run mám rád a tak se musím podělit o pár "pošťouchnutí", které mi ten článek dal zase (znovu) poznat.

Stejně si dlouhou dobu říkám, že mě moc ty hromadné akce nenaplňují, obzvlášť, když vidím, jak běží dav lidí se sluchátky na uších, žádná velká pospolitost v tom není, jen business... On tam vlastně říká to, co mi moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:), říká dávno a furt -- prostě když chceš běžet maratón, tak si ho uběhni.. Vyběhni ze dveří a uběhni si ho.. Proč k tomu potřebuješ nějakých dalších x tisíc cizích lidí? Užij si běhání na hezkých místech, (já venku neběhám se sluchátky) poslouchej šum větru a přírodu kolem, užij si to, jako když se rychle přesunuješ v tlupě lovců..

Mě v tomhle ohledu silně letos nahlodala Brdská stezka, příjemný (relativně komorní) závod v přírodě, v brdských lesích, svoji skvělou atmosférou IMHO několikanásobně převyšuje pražský maratón. Ten jsem letos následně neběžel ze dvou důvodů. Jednak bylo dobře drobet odpočívat a hned se nehnat do dalšího dlouhého běhu a jednak, a to hlavně, ty skvěle pocity ve mně doznívaly hodně dlouho...

A tak když teď přemýšlím o svém běžeckém plánu na příští rok, tak se v něm začínají objevovat akce (schválně neříkám závody, protože já je jako závody rozhodně nehodlám úplně pojmout) jako Brdská stezka, Silva Nordika nebo Tyrolský pohár (to už bude větší tlačenice a v cizině, ale zase v nádherné přírodě). Pokud maratón, tak jedině Stromovka nebo Kladno. Začínám v tom mít celkem jasno.

Pořád se totiž nějak bojím, abych nepřišel o svoji radost z běhání a tohle je podle mě ta nejlepší ochrana [lama jsem a lama zůstanu]. Hezky si trénovat na delší běhy, běhat po hezkých místech, a "závody" pečlivě volit, vyhýbat se pokud možno masovkám, dělat si radost pomoci různých "výzev", co bych si chtěl zkusit absolvovat, dřív než se rozpadnu na jednotlivé součástky.

Tohle se budu snažit v příštích dnech nějak probrat s Milošem a zakomponovat do mého trenýrkového plánu na další rok, uvidím, co mi řekne a určitě to bude pravá "výzva" a už se těším (nebo děsím?) co mi připraví do zimní přípravy.

Držte mi palce!

PS. I když anglické "challenge" se sice často překládá jako "výzva", ale my, co máme to štěstí se kulturně stýkat s americkým prostředím :) bychom to asi překládali jako "průšvih" nebo i něco jadrnějšího. Prostě když to slovo začnou amíci s jiskřením v oku používat, už vím, že je na blízku nějaký průšvih. Proto se snažím to používat málo, ale to víte, vliv prostředí:).

PPS. Peggy si dala přestávku v psaní na svém blogu, to jsou věci:(. Ode mě se to zatím nedá očekávat. No, i když vás sem teď zabloudí celkem hodně, já si svoje poznámky beru jako motivační věc a zpětnou vazbu. Sobecky si píšu hlavně pro sebe a pokud to někdo jiný mimo okruh mých kamarádů čte, tak mě to těší, mám radost. Otevřeně musím přiznat, že mě ale nijak netrápí, když bych vás nebavil:).
Petro, ať se daří, brzo se vrať nejen k boji o maratón, ale i ke své roli Briggit Jones českého běhání!