Bože, jsem duší žena, ale ten chlap je v té hlavě sakra taky:) !

Několikrát jsem si tady zmiňoval ženský rozměr běhání, psal o různých pohledech na běhání a pobíhání, tak jak je vidí různí kamarádi/kamarádky a spřátelené blogy a postupně jsem docházel k poznání, že jsem "duši" žena:). Náhodou jsem narazil na internetu na několik průzkumu motivace ženského a mužského běhání a je mi to naprosto jasné, fakt mám (aspoň částečně) ženský pohled (aspoň na běhání), protože podle výzkumů výrazně ženy (ne muži) mluví při běhání o pocitech a ze závodu si nepamatují ani tak svoje časy, ale jak se při to a po tom cítily, co prožívaly a jsou schopné o tom povídat pořád dokola:).

Taky u mě vítězí výrazně pocity a zážitky nad časem, cíleně si dělám radost, děsně fandím různým aktivitám, jako je pětka s *, což je "závod", co chystají holky. Takže jsem asi běžecký hermafrodit a lama k tomu:)! To jsem zjistil zase u ultráka na bězecké škole. Celkově se dá říci, že ten chlap ve mně mě nutí myslet na čas a na úsilí, ale ta ženská stránka mé "duše" mi umožňuje se z toho silně radovat a mít z toho naprosto skvělý pocity!:)

Jako dneska ráno. Pod tlakem okolností a času jsem vyběhl brzo ráno za tmy a já "poetická duše" (rozuměj trouba) jsem nechal doma čelovku. Říkal jsem si, je to znamení, abych měl lepší konkakt s přírodou. Jjo, jenže jak při ránu přimrzlo, tak se zbytky zledovatělých cest šíleně klouzaly a já nějak po lepším "kontaktu" :) s přírodou už tolik netoužil. Nicméně, doběhl jsem v pořádku a večer jsem pod tlakem "mužského" elementu absolvoval druhou fázi ve fitku a zakončil všední den s hezkými 26km. Prostředek týdne už snad dává tušit, že to s tou přípravou na ultra myslím fakt vážně.

Kéž by to bylo v červnu jak za dávných časů - muž ve mně uloví mamuta a ta ženská ve mně to prožije, zavaří a bude se z toho radovat:). Doporučená četba pro další dny? "Born to run" a "Lovci mamutů".

Budeme si držet palce při našich cílech! Ať nám to hezky běhá. 12:)