Často se říká, jak je konci roku a na Nový rok, tak prý po celý rok. Nevím, nevím, v tom případě mě čeká zajímavý rok, kdy budu mít hodně vroubků (=průšvihu) doma, ale všechno mi projde:) a kdy si (opět) budu užívat nezřízeně svých zážitků při pobíhání.. Ale postupně.
Loni jsem pod tlakem okolností všem svým blízkým "slíbil" že nepoběžím nic delšího než 50km, proto Brdská stezka byl vrchol moji běžecké sezóny, pro úplnost bych měl dodat, že jsem v noční části FL 21 uběhl sice 70km, ale ve Františkových lázních se to přeci nepočítá:). Na podzim jsem si už vážně pohrával s myšlenkou dát si dárek a uběhnout si tolik ceněný a uznávaný mammut ultramaraton (84km), taky jsem se domluvil s Milošem a můj běhací rád neboli trenýrkáč je k tomu nastaven.
Začínám tradičně postupně a opatrně (prosinec 271km), ale letmý pohled do meho trenýrkového plánu naznačuje, že do začátku června určitě přibude do zaznamníčku nějakých 1.500km a tak si říkám, nebudu se bát vlka ani mammuta nic a užiju si to.. Pořád se toho trochu bojím, mám před tím - aspoň doufám - potřebnou pokoru ale i určitou důvěru, takovou tu směs pocitů a při mém pobíhání je to znát.
Právě před Silvestrem Miloš na BŠMŠ začal psát trening právě na mammuta a tak jsem si řekl, je to znamení! Ještě před Silvestrem jsem se zaregistroval, hned zaplatil registraci a hned to na sebe prásknul doma:). Sice jsem čekal nějakou negativnější reakci, ale připadal jsem si jako věrolomný sňatkový podvodník, který každé na potkání slibuje manželství, aby to vzápětí porušil. Kdybych o sobě slyšel vyprávět, ani ruku bych si nepodal, věrolomník!:)
Ale bylo fakt dobře, že jsem to na sebe hned nabonzoval, emoce po nějaké době opadly:) a Silvestra už jsme trávili v rodinné pohodě, vše odpuštěno. Musel jsem ovšem slíbit, že poběžím opatrně, což je jednoduchý, to já přeci běžím vždycky:), i když někdy běžím nadoraz, tak stejně běžím opatrně, no ne?:)
Při novoročním pobíhání (musel jsem vyběhnou už za 11 minut 11, ale zase jsem se snažil, aby to bylo stylových 22km) jsem si to užíval. Obíhal jsem v Prokopáku skupinky procházejících se rodin, různě je děsil (jak jsem se za nima z nenadání objevil) a i jsem si zase uřízl ostudu:). Jak tak obíhám jednu skupinku, najednou vyjede že zatáčky auto a tak pro jistotu oběhnu do závěje. Jenže závěj má zamzlou ledovou krustu, zadrhne se mi v ní noha a já - jak jinak - letím po hlavě. Rybička, že by mi ji mohli fotbaloví brankáři závidět. Abych naznačil svoji skvělou:) formu, vyskočím a běžím dál, ale asi po 10 m další auto a situace, jak přes kopírák. Skupinka na mě nechápavě kouká, chlápek v mém věku to komentuje : "Koukám, vy si nedáte pokoj". Říkám, jjo, jak vidím závěj, hned skáču:).
Co vaše sliby/chyby? A co novoroční vyběhnutí? Vyšlo to? 12:)
v půl patý rano sem už i já téměř nevěril že v 11 vyběhnu. Ale pak sem si vzpomněl na honzu a jeho jednadvacitku a rikam ja mužu ještě neco naspat :) nakonec sem v 10,30 vybehl bylo z toho 13km za 1:30 až moc 13ctek :)) ale za to sluníčko co 2x vylezlo to stálo. Doma sem sed a do deníčku si napsal letošní závazky ale to je radši tajné :)))) tak at se letos daří :)
OdpovědětVymazat2 ll: Naopak Lubosi, je dulezity to na sebe prasknout:), rekl bych, ze je to nejlepsi cesta k tomu, jak svoje precevzeti splnit:). Tak jako tak jsi borec, vybehl jsi navzdory oslavam a to je skvely! At se dari, 12:)
OdpovědětVymazatDržím palce, ať Ti to letos všechno vychází!
OdpovědětVymazatDiky Martine! Tobe taky at se jen dari! 12:)
OdpovědětVymazat