Když chceš, tak musíš... ale pro jistotu..:)

Asi bych si měl nechat vytesat do kamene svoji památnou větu, že i tento týden (jako každý) byl ve znamení bojů. Stejně tak jako moje nejmilejší se mi už otevřeně směje, když se omlouvám a říkám.. "Víš, tenhle týden je šílený.. opravdu nestíhám, nějak se toho nakupilo moc. Ale příští týden.. příští týden už to bude úplně v pohodě! Už to mám pod kontrolou!"..:)
Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, pusu od ucha k uchu neopomene dodat, že je to moje "mantra", kterou posledních 25let se mnou slýchá celkem permanentně. Důležité je, pokud tomu věřím já..:)

Ta její poznámka mě dostala zpět do reality. Samozřejmě, "v něco věřit" je mi blízké -- i kdyby to na první i druhý pohled vypadalo jako úplná pitomost a nesmysl... Věřím tomu!! Snažím se postupně se dostat na větší a náročnější pobíhání, pomalu naběhat potřebné km, posilovat, ještě zhubnout..

Dneska jsem byl u svoji obvodní lékařky, získat potvrzení, že můžu běhat v lesích a po horách dokud nepadnu nebo (lépe) dokud se nedostanu do cíle.. Tradičně mi odebrala krev, natočila EKG, změřila tlak a puls. Povídá.. 44 tepů, to jsou ti vytrvalci? Povídám.. Vím vím, měl bych mít lepší hodnoty, ale tepy mám tak vysoko, protože jsem rozrušený z ordinace a z vašeho bílého pláště:).. Evidentně jsem ji potěšil a rozesmál. Prý jak se "donutím" v tohle počasí pravidelně běhat?

Na takové otázky se hůře odpovídá.. Jasně někdy se opravdu nechce, ale většinou je to tak, že z plánovaného běhu může sejít, nebo se zkrátí, kvůli "nestíhání" nebo nějaké povinnosti, která se nečekaně objevila. V tu chvíli nastupuje moje nejsilnější zbraň.. Mantra "Když chceš, tak musíš.." (nebo že by to bylo obráceně?:) .. Sice to svoje běhání a fitko matlám všelijak, ale s láskou.:).. O víkendu se mi podařilo vyběhnout na zledovatělé cesty v údolí na víc jak 4.5h a občasné turisty jsem rozesmával svými krasobruslařskými figurami.. Jenže v týdnu jsem sotva schrastil jeden běh za den, v úterý jsem musel zrušit dvojsměrku a urychleně se přesunout domů.

Proto ve středu jsem změnil strategii aby byla v souladu s moji mantrou. Asi jsem i věřil, že zpáteční cestu ubráním:), ale.. stejně jako cimrmanologové pro jistotu zamykají hlavní vchod, aby jim neutekli diváci:), tak i já jsem si pro jistotu nevzal bundu a kalhoty na cestu domů:). Jjo, to bylo moudré rozhodnutí, protože jinak nevím, nevím.. Asi by mě okolnosti donutily se přesunout zrychleně domů MHD, bez možnosti epického návratu:).

Co k tomu dodat? Dcera mě nedávno viděla na začátku společného běhu, jak se smekám a "opatrně poskakuji", než se rozhýbu a zahřeji... že prý vypadám úplně jako Jar Jar Binks. Ovšem co na tom.. důležité je, že na
konci každého běhu, když vykouknu z údolí.. cítím neskutečnou sílu a připadám si minimálně jako Obi Wan Kenobi!:)

Naším bojům a úsilí.. ZDAR!
May the force be with us!

12:)