Pomalejší start? ... netřeba klesat na mysli.. ještě je tu "Jerry":)

Občas je dobré se podívat na svoje jednání naprosto objektivně. Finanční experti mají jednoduchý trik, jak poznat, že nám na něčem opravdu záleží. Stačí jen ověřit, kolik "tomu" věnujeme času a svých peněz.:). I když se naprosto oprostím od rozměru "úsilí", tak i v tomhle měřítku mi můj pobíhací koníček vyrůstá do velikosti obrovského zvířete. Zajimalo by mě, jak je to u vás? Většinou to opravdu funguje jako jednoduchý test. Ve finále máme opravdu nejradši to, čemu věnujeme nejvíc času a peněz:)... [Pozor nebezpečné je, že to platí i na lidské vztahy:)]

Mnohokrát jsem si povzdechnul (někdy radostně, někdy maličko vyděšeně), že mi příjde, že žiju ve filmovém příběhu:). Nedávno jsem se smál, když mi Pavel (VS) vyprávěl jednu příhodu (tuším z nějakého bikerského filmu), kdy jeden cyklista říká druhému v mírném kopci.. "Klídek, tady za zatáčkou na nás čeká "Jerry" a ten nám to pomůže roztáhnout"... K překvapení toho druhého cyklisty se za zatáčkou na ně vyřítilo ohromné psisko a oni začali zoufale spurtovat... Jakmile ujeli do bezpečné vzdálenosti, tak ten první povídá, "Vidíš, říkal jsem ti to.. Jerry ten mi to vždycky pomůže parádně roztáhnout.." :)...

V minulém týdnu jsem ve středu běžel do práce, hlavu plnou starostí, co teď, co potom, .. nestíhám, zoufale plánuji, jak naběhat týdně alespoň 100 převážně hladových km..:)... Běžím pomalu, ale na začátku údolí mě předběhne sympatická běžkyně, tak zrychlím a začnu si s ní povídat -- ona tak nějak průběžně zrychluje, asi se mě chtěla už zbavit:).. a tak proti všem počátečním předpokladům dobíhám do práce v novém lednovém rekordu.. a říkám si jak mi to "Jerry" pěkně roztáhnul.. :). Neměl jsem na to ani pomyslet!!!

V pátek totiž s "rozbitou" a bolavou pusou běžím do práce. Fakt to bolí.. a tak ťapu pomalu a opatrně.. na hranici 7 minut/km.. vím, vím.. ostuda:).. ale říkám si a chválím se, jak jsem "statečnej":). Na začátku Prokopáku (skoro ve stejných místech jako ve středu) se za mnou rozběhl nebezpečně vypadající rotvailer... Zrychluju, on taky, a i přes svoji hluchotu slyším, jak za mnou cinká jeho řetízek u krku.. držím neskutečný tempo, probíhám údolím jistě v novém rekordu, nicméně pořád slyším pořád to cinkání.. po dvou km se opatrně se ohlížím (celý zbrocený), pes nikde... To cinkaly moje kliče v batohu!!! Uff:).. Ovšem "Jerry" mi to tentokráte fakt dobře rozběhnul.. navzdory bolesti a velmi pomalému startu, dobíhám do práce asi o 3 minuty dřív, než je tak poklidný "průměr"... Že by na tom "roztahování" něco přeci jen bylo??:)

Jinak -- myslím, že se řada mých kolegů nějak naučila s mojí pobíhací "úchylkou" nejen žít, ale jí i pragmaticky využívat. Například kolegové v Košicích naplánovali workshop před Košickým maratonem, aby mě nalákali..[Teď ještě abych to byl po l'Chappe beledonne shopen to uběhnout:)].. Jiná skupina mě "donutila" souhlasit s prací v Tbilisi, protože mi slíbili, že tam budu moci běhat v zajímavých končinách:)...

Zkrátka... někdo láká stařičké profesory na fotografie mladých studentek.. někdo na běžecké profily přilehlých trailů.. Ať si kdo chce říká co chce... Ty lákavé křivky... ty nás nakonec dostanou. I když budeme tvrdit, že to děláme ... z jakýchkoliv jiných důvodů:)

Všemu zdar! Ultra zvlášť a chvála těm, kteří chápou naše úlety!
12:)