Staří radostně vztric, aneb U je naše křivka..:)

Většina lidí žije v "bludu" o krizi středního věku, která se s rostoucím věkem jen prohlubuje:)... Myslí si, že člověkem víc a víc cloumají choroby a deprese.. Až ve finále se pro jistotu zajedeme podívat do Pelhřimova, abychom věděli do čeho jdeme:)..

Není to pravda! Místo analýzy vlastních pocitů bych mohl pokračovat okřídleným.. "američtí vědci zjistili, že"..:) .. ale vlastně proč ne. Velmi renomované časopisy v řadě studií ukazují, že pocit štěstí a životní spokojenosti v čase vytváří křivku písmene U (Asi nejznámější studie je zde), s nejhoršími pocity a s "nejmenším štěstím" se lidé potýkají někde kolem 45 let. Pak už se to jenom zlepšuje, sama pozitiva a sociální jistoty..:).. [V Čechách si to nejhorší dle odhadů odbýváme přibližně ve věku 47 let:)]

Možná je to také způsobeno tím, že šťastnější lidé žijí déle a tak ti nešťastní postupně umírají a celková populace se tak stává šťastnějšími.. Vyberte si sami..:)

Nicméně.. Nicméně jsem na státní svátek zase zvýšil číslo ve svém profilu o 1, potěšeně si uvědomil, že jsem o rok starší:) -- a že stále je kam běhat, stále je na co se těšit a z čeho se radovat.. V minulých dnech jsem přehodnotil týdenní rozvrh běhů, abych měl šanci běhat postupně se všemi členy rodiny, venčit Deri a svoji nejmilejší manželku brát na různé výlety...Ukazuje, že jsem na MFF měl právem za jedna z předmětu plánování a řízení soc. hospodářství:).

--- doplňující odbočka ---
Pro mladší a nematfyzáky -- pod tímto krypto předmětem se skrývaly stochastické diferenciální rovnice, čemu se směji doteď -- naštěstí nikdo z politického vedení si neuvědomil tu spojnici mezi obsahem kurzu, tedy náhodou a chaosem, který jsme studovali a politicky angažovaným názvem..:)]
-- konec odbočky --

Sice moje domácí plánování dočasně vedlo k menším objemům, ale už zase postupně připravuji dvojsměrky do "přípravy":), navíc investice do šťastné domácnosti má neuvěřitelnou hodnotu, co si budeme povídat:). A  navíc -- moje skvělá strategie nese už první ovoce. Při sobotní návštěvě skalního města jsem "nepozorovaně":) zpracoval moji nejmilejší pro svoje šílené plány na další rok.
Svět je krásný -- a je potřeba si to užívat!

Všemu zdar! Ultra a naším snům zvlášť! 12:)

Blondýna ve Stromovce, aneb v tréninku běhám opatrně:)

Mohl bych ten zápisek také nazvat "Jak jsme dělali (Dánské) Sněhurce sedm trpaslíků ve třech" -- což jak všichni uznáte, je velká dřina.. Prostě o tom, jak jsme t-birdovi dělali křoví a družinu:)...
Nebo, jak jsem ukázal, že jsem popleta, ale žádný máslo:).. Každý titulek nese trochu jiný příběh..ale protože každý ze zúčastněných si píše svůj vlastní příběh.. nechám to na nich:).

Začnu ze široka.. Znáte ten starý vtip, kdy se ptají blondýny v pizzerii, na kolik kousků jí mají nakrájet pizzu.. Na 4 nebo na 8? Ona odpovídá.. na 4. Na 8.. to bych nesnědla!!:)

V minulých letech -- ještě před dvěma lety--  se Pražský maratón běhal jako 8x kolem šaten a jedno malé zahřívací kolečko k tomu.. I moji maminku jsem tím v minulosti uklidňoval, když se ptala, jestli nejdu o víkendu běhat něco dlouhého/šíleného.. tak jsem ji říkal, že jdu běhat s kamarády do Stromovky.. 8x kolem šaten, jedno malé kolečko a domů...

Letos ji říkám.. neboj, žádný šílenosti. Jdu s kamarády obíhat šatny do Stromovky. Maminka naučeně říká,.. aha.. 8x kolem šaten?:).. Odpovídám dle propozic. No vlastně mami.. Letos se běží desetkrát.. A maminka starostlivě.. Nebude to moc? :)..:)

Tak mě to trochu rozhodilo.. Má pravdu (předsedo).. Nebude těch deset rychlých koleček moc? :)

Je mi jasné, že v téhle části moji sezóny.. ten cílový čas nebude (slovy Apríl) žádná hitparáda.. Ale zase.. zrušit existující registraci, protože nejsem schopen/ochoten.. uběhnout nějaký rekord? Jak bych se s tím vyrovnal? Jak bych se podíval do očí kamarádům? [Nezačali by mi plivat do piva?:)..] A tak místo odpočinku a pozvolném začátku tréninku zase o víkendu poběžím maratón..

V sobotu po ránu.. pohodička, snídanička.. venčím Deri.. jdeme na dlouhou procházku.. Říkám si, pro jistotu kouknu na propozice maratónu.. Start je v 10.. koukám, aha.. registrace v 9.. to abychom zrychlili domů.. Zavolám si taxíka. Koukám na hodiny v klubovně a volám na tři áčka.. že bych chtěl taxíka tak za půl hoďky na 8:30. Paní mě přerušila a říká, že tohle nestihnou, protože 1/2 9 je za 2 minuty:).. Aha! :) Ale, že mi dají taxi do patnácti minut.. A tak rychle naházím do batohu oblečení.. a ve "psím" oblečením se pár minut po deváté objevuji ve Stromovce. V jedné kapse teplákové bundy ze ZG mám piškoty, zatímco druhá obsahuje černé pytlíky.. Jsem připraven na všechno!

Na místě potkávám jak reprezentanta iTB:), tak i Veverku Pražského, RIDa, Michala z PIM klubu.. Evžen mi se Sárou navíc dělají striptýz a ukazují do ruda zbarvený zadek! To nám ten den hezky začíná!.. Ještě, že nejezdím na kole!:)

Číslo, tradičně inspirativní -- 53 naznačující pravý ročník Pražského maratónu.. Zrušení maratónu v roce 2013 jsme pohotově nahradili:).. Nicméně, teď ročník maratónu a moje narozeniny krásně konsolidují.. je nám oběma 52! Za chvíli stojím s kamarády někde v zadní části startovního pole.. Reprezentanta (t-birda, aneb Sněhurku) jsme poslali dopředu a my (ostatní trpaslíci) si vyběhli každý podle svého.. RIDa v první třetině, kdy mě předbíhá posílám dopředu s tím, že běží na 3:17:).. ať se nezdržuje se staříkem.. Že já se rozhodně nebudu tolik mačkat:).. při rozumném úsilí to vidím pod "par".. [3:30].. ale na takové šturmování zase nejsem v téhle části roku zařízený:)..

Hrdinně jsem běžel bez jakýchkoliv sluchátek, bez povídání se spoluběžci.. sám samotinký.. Hlásili asfaltky, ale každou chvíli se mi něco lepí na boty.. listí/kaštany nebo slupky z kaštanů. Příště beru trailove boty!:) .. Pozorují všechny, co běží.. Spousta (ve finále 71) lidí rychlejších než já.. I staříků:) bylo deset rychlejších než já... ale nejsem ideolog. Společně s Kantem jsem potěšený (ani ne tak mravními zákony, ale) sebekázní .. Někdy je těžší na závodech neběžet na doraz... Nechci se zranit. Začínám postupně běhat na další sezónu, která bude podle všeho úplně šílená [možná to bude tím, že jsem šílený já:)]... A na ni se musím připravit. Opakují si strategické, není důležité vyhrát bivu, ale vyhrát válku..

Ale.. Ale.. Já duší žena.. registruji, že jsem předběhl jednu z ženských ikon českého ultra .. Markétu G. z kladenského maratón klubu [?? proč si ti kladenští neudělají klubové závody někde separátně a netahají to do Stromovky, na mistrovství republiky a tak??:)...Evidentně dobrej oddíl:)]. Při každém okruhu nějak podvědomě na otočce kontroluji lehký náskok asi 150-300m na Markétu a říkám si, jestli mě předběhne už tenhle kilometr, nebo až v dalším kole..:)... Ale pak se ta ženská duše ve mně vzbouřila..

Drž to "Jani":).. řekl(a) jsem si.. Naštěstí Markéta G. byla milostivá.. A tak moje odbočení do keříků v předposledním (a posledním) kole nebylo pro výsledek kritické. Inu stařík-prostatik!:) .. Nakonec jsem uhájil tenký náskok 30s až do konce.

V cíli odcházím na skvělý vegetariánský párek [myslím, že by si jej mohl dát i Advid.. ten párek kolem masa jen letěl:)] naprosto v laufu.. všechno jsem stihl.. i čest "duše" ženy jsem uhájil:). Dostal jsem v areálu jako každý běžec pivo. zkouším, že bych si další pivo koupil.. Prý nejde.. ale jsem zasažen vlnou solidarity.. hned další říkají.. já pivo nechci [PROČ, NE ??:)] .. a tak získávám další malé přežívací pivo..

Celkově hezká akce.. Věřím, že to zůstane v mém kalendáři hodně dlouho. Běhání není o rekordech.. Tedy aspoň pro mně "mid-pack".. ale o pocitech (i když ten čas potěší). Navíc teď už vím, že dokážu sníst i pizzu nařezanou na deset kousků.. Zlepšil jsem se skvěle -- skoro jako velká Izi .. o dvě minuty a něco proti Košicím před dvěma týdny.. Můj čas 3:26:47 naznačuje, že kdybych takto pokračoval.. tak bych někdy na jaře zase byl úplný reprezentant:)

Všemu zdar! Kamarádům, ultra a naší sebekázni zdar!
Říkám si.. Honzo, jak ses starej, tak jsi nadšenej:).. Příští rok jsi si vysnil neskutečný věci.. Tak je potřeba něco pro to udělat!

Hlavně to nevzdávat!! 12:)

Nikdy to nevzdávej...:)

Dřív jsem si dělal ze cvičení v posilovně, nebo z posilování částečně legraci (tedy aplikovaném na mě)... Bylo mi celkem "jasné", že nejrychleji zhubnu jednoduše tím, že se přestanu přejídat a začnu se pravidelně pohybovat-běhat. Běhat pomalu, někdy rychleji.. ale co možná nejvíc... Ale postupem času -- jednak asi i tím, že nejsem ideolog -- jsem musel svůj názor upravit.
Asi cokoliv, co člověk dělá pravidelně, s určitým cílem, s odhodláním a s nadšením nakonec přinese své plody. Podobně jako řada tibetských mnichů získává své osvícení pravidelným nošením dřeva a vody... tak se dá zhubnout ve fitku... nebo jen cvičením doma.

Před nedávnem jsem potkal jednoho začínajícího ... takového sympatického tlouštíka v posilovně...:). Snažil se být téměř neviditelným. Dokážu si představit, co ho to stálo odhodlání vyrazit a procházet se mezi stroji v matrixu ve World Class.., Co víc? Zkoušel s nimi pohybovat!! :).. Zrovna ten den, tam byli samí svalovci, kteří, pokud se jim při zvedání tyč činky pod vahou zátěže neprohýbá jako luk, tak nejsou spokojeni.. A pak já:). Evidentně cvičím intenzivně - vlastně neustálý kruhový tréning.. v jedné sérii cviků mám vloženou druhou, abych neměl žádné prostoje, a tak pořád dokola:)... Viděl jsem ho bezradného a tak jsem zpomalil a chvíli se s ním bavil. Snažil jsem se mu říci, že jsem začal hubnout ve výrazně vyšším věku a i z vyšších vah.. ale že to není důležité.. Taky, že jsem na začátku jenom běhal a taky si teď myslím, že to není důležité.. Důležité asi ani není, jestli "to" děláme efektivně, ale je nutné to nevzdávat!!!... Evidentně jsem ho potěšil.. i když jsem ho od té doby neviděl..:).

A tak se teď na podzim po menší běžecké pauze (=menší kilometráži) zase začínám víc soustředit na běhání, ale zároveň chci a musím svoje ochablé a staré tělo posilovat... Postupně se propracovávám záhadami jednotlivých nářadí, cviků.. Po tom roce cvičení mě místní odborníci, kteří ve fitku snad i spi.. [tzv. gym rats, tedy krysy:)]..  už začínají i zdravit.. Nejsem žádnej "džůjsr", tedy steroiďák:), ale zase už nejsem "soft tee" -- tedy čajíček a určité úsilí je i na mě viditelné...  Abych si lépe kontroloval nejen váhu, ale i tuk, tak jsem si objednal (podle rady) kaliperační kleště!!! OMG:).. tomu říkám dedikace, tomu já říkám pravé odhodlání staříka..

--- malá technická poznámka ----
Asi neexistuje levnější a zároveň velmi spolehlivý způsob kontroly hubnutí a měření tuků/svalů v těle, než jsou kaliperační kleště, přitom stojí necelé tři stovky a nedají se snadno obelhat... Jako statistika mě vždy potěší jednoduché metody - určení velikosti a váhy dinosaura podle jediné malé kosti, rychlosti běžce z doby odrazu-kontaktu s podložkou... a celkového množství tuku podle množství tukových řas měřených na několika místech. Ať žije statistika! :)
--- konec poznámky ---

Objednal jsem si proto ony kleště:) a Petr, který mi je přes e-shop prodal mi zároveň se zásilkou poslal i lístek se slovy .. "Honzo, nikdy to nevzdávej.." Upřimně mě to fakt potěšilo. Vydělal na mě jen pár korun a přesto mi poslal hezký povzbuzující osobní vzkaz... Motivační kruh se tak zase uzavřel:).

Po návratu z Košic jsem zase řešil resty a práci, která se v mezičase rozmnožila rychleji než octomilky. Na nějaké sofistikované "tréninky" není čas (ani je neumím), a tak aspoň pobíhám při venčení Deri a při přípravě výletů s mojí nejmilejší manželkou. Tentokrát jsem se rozhodl, že ji vezmu na výlet pražským Semmeringem, vystoupíme "Na Cibulce" a přes rozhlednu a nejhezčí části parku zamíříme domů do Stodůlek. V sobotu mi moje nejmilejší moc nevěřila, když jsem ji vedl na Smíchově na Severní nástupiště a čekali jsme na Pražský motoráček. Posadil jsem ji po směru jízdy ke správnému oknu.. a říkám hezky se dívej a foť. Ty dva viadukty jsou nádherný, zejména nájezdy na ně.. Co byste řekli? Zrovna v té chvíli k nám přišla jedna paní si pohladit Deri.. a moje nejmilejší je minula..:). A tak jsem nabízel, že dneska bude jistě krásné počasí, že můžeme alespoň z naší strany běžet okolo, podívat se na dolní a horní viadukt.. Ale marně.. Jsem teď doma známý pod krycím jménem "viadukt" a nikdo tam se mnou nechce:). Aspoň jsem tam vyrazil vyvenčit dceru a Deri a zítra si to zase prohlídnu po cestě do práce. Není to jednoduché být viaduktem.. Ale já to nevzdávám!

Všemu zdar! Podzimnímu pobíhání (viaduktům!) a ultra.. zvlášť!
12:)

Košice pod par(ou), aneb vydařený golfový výlet..:)

Minule jsem se zmínil, že slovenští kolegové pořádají svoji výroční (ekonomickou) konferenci v Košicích… a moudře zvolili víkend, kdy se jednak slaví “Košické bílé noci” a následně běží maratón.. Všem dobrým kamarádům jsem pečlivě vysvětlil, že opravdu nejedu do Košic závodit. Jedu služebně na konferenci, jen jako správný oportunista vyžiji (již) pořádaného maratónu, abych si uběhl víkendový dlouhý běh ve slušnějším tempu. Proto moudře beru rovnou běžecké boty a ne běžecké-společenské:).

V práci se už tradičně všichni zbláznili, netuším, co se děje, schůze střídá schůzi, tlak od kolegů na termíny je skoro stejný jako na konci roku.. Koukám na to jako Alenka v říši divů a nechci se nechat do té hysterie zatáhnout… Nicméně, když odjíždím, mám práce “do vlaku” tolik, že by to vydrželo klidně až do Vladivostoku a ne do Košic., Uklidňuji se svoji mantrou -- člověk má buď klid a pohodu v sobě, nebo ji nikde nenajde:).

Od práce mě vyrušil halas přistupujících v Ostravě. Se skupinkou (nadšených) slovenských podnikatelů pijeme víno, podle všeho získali nějaký dobrý kontrakt a tak je co oslavovat… Obsluha nestíhá zásobování našeho business kupé... Když v tom padne dotaz, na co se teď každý z nás nejvíc těší? Zajímavá otázka… Pokud pominu všechny ty osobní, nesdělitelná přání… Běžecký vzato -- děsně se těším právě na ten klid jalových km, na usilovné cvičení ve fitku, večerní běhy s kamarády a pozvolnou “přípravu”.. dosti bylo závodů:)., Je potřeba se vrátit “ke kořenům” a zase poctivě natrénovat a přitom “úsilí” udržet ten veselý rozměr -- prostě, aby mě “to” bavilo.

Takže na konferenci jsem následně řešil velké dilema.. Snažit se maratón běžet co nejrychleji, nebo ho nějak vyklusat? :).. A dospěl jsem k jednoznačnému závěru. Po třech náročných dnech, kdy od rána od 9 do večera do 6 sedím na přednáškách a do půlnoci v rámci navazování vztahů a řešení závažných ekonomických problémů – silně konzumuji..:)... Mně bylo jasné. Dá se splnit obojí! Poběžím usilovně, i když to bude vypadat, jako vyklusávání:). Vlak mi jede ve 2:51, moje ubytovna je asi 3km daleko od hlavního nádraží.. Takže se nejdříve musím dopravit na pokoj, umýt se, popadnout všechny věci a spěchat na nádraží. Celkem zajímavý logistický oříšek, včetně plánování výsledného času…


Startuji asi v půlce sekce C, beží se vše pohromadě, inline, 1/2M, M, štafety a různě promíchané. Na žádné rozcvičování si nehraji:), podle rad Běžícího Stína, správný mid-pack ultra se rozcvičí po cestě, žádnou běžeckou abecedu – skipping, lifting, ani jiný sprostý slova nepoužívá.. šetří síly, až budou potřeba.

Nicméně jsem vyrazil že všech sil, abych se přes ty davy dostal do “řidší” skupiny a mohl běžet v pohodě a kontroloval si čas doběhu. Přeci jen hlavní je chytit Pendolino domů! To by mi moje nejmilejší neodpustila!

Jako statistik a milovník čísel se nakonec rozhodují k jednoduchému plánu.. S krásným číslem [Opět, jak jinak-- tentokrát mám na hrudi 1100] je potřeba běžet sice uvážlivě, ale pod par!


--- Malá terminologická golfová vsuvka ---
Už je to hodně dlouho, kdy Miloš Čermák, jako první v Čechách řekl moudrou větu .. “Běh je novodobý golf” a posadil tím oblíbenost golfu a běhu do správného kontextu. Sice golf nehraji, ale teoreticky jsem vzdělán -- hlavně proto, abych mohl mlžit na party..:),  nebo když narazím na zarytého golfistu. Pro tento případ umím používat termíny "green", "par" a pohotově používám další obraty. Například při dotazu na moje výsledky, říkám, že v průměru hraji mizerně, ale když mě to popadne, tak se mi podaří slušně celá hra jen se železnou 7! :)..
A tak drobné vysvětlení: “Par” označuje počet úderů, za který by zkušený golfista měl udělat jamku, pokud jste “pod par” tak jste lepší, v obráceném případě se nezadařilo:)..
--- konec golfové vsuvky ---

Svůj “par” jsem si v Košicích nastavil jednoznačně.. Doběhnout do cíle v "pohyblivém stavu" před 12:34, jak jinak, že.. Optimálně pod “par” Bostonského maratónského kvalifikačního času v mojí věkové kategorii (což je 3:30). Vzhledem k tomu, že se startovalo v 9h, jsou si oboje velmi blízko…Hlavní cíl byl ovšem jasný. Stačit se umýt a chytit vlak do Prahy..

Po relativně svižném prvním kole (cca 1:37) se výrazně oteplilo a já pamětliv rad Honzy Bartase, který říká “Když mi to nejde, tak prostě zpomalím”, a tak jsem to učinil i já:)… Diváci v Košicích jsou skvělí, stojí podél trati a vytrvale fandí, řada z nich měla veselé cedulky s nápisy, které rozdával jeden z partnerů maratónu, ... děti si chtějí plácat:).. a tak ještě trochu zpomalím.. Úplně profesionálně kontroluji předpokládaný cílový čas a stav opotřebovanosti těla. Taky vidím, jak v tom teple běžci na trati začínají bojovat s křečemi a tak rozdávám (těm, kteří neměli) magnesium v pytlíčkách, co táhnu s sebou v ledvince…Aspoň na chvíli zastavím/zpomalím, povzbudím, dám pytlíček s rychlým magnéziem…Mrzí mě, že asi 2 km před cílem, když jsem narazil na jednoho opravdu zbědovaného.. tak už jsem neměl.. [Ani pro sebe jsem si nenechal, což následně moji cestu na nádraží posunulo trochu víc ke kategorii ultra:)].

Teď už sedím ve vlaku… V konzumaci našeho legendárního iontového nápoje jsem načal druhý půl tucet a to jsme teprve u Olomouce. Byla to vyloženě vydařená služební cesta, dobře jsem reprezentoval jak na poli vědy, tak i z hlediska našeho vlastecky-společenského pivně-běhacího spolku (iTB). Navíc Košice mi přinesly samá krásná čísla, posuďte sami.. Startovní číslo: 1100. Cílový čas 3:29:00. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 92.ročník, má moje celkové 292. pořadí, úplně magickou hodnotu..

Proto všemu zdar! Ultra i golfové přípravě! 12:)
PS. Nejlepší zhodnocení nechtěně zaznělo od jednoho (neběžeckého) známého. který (podobně jako Béďa Trávníček) prohlásil.. No vždyť tys měl ten maratón úplně ZADARMO!..:)