Je potřeba si dělat radost, aneb k důchodu blíž:)

Jak se začíná blížit podzimní slota, tak s počínajícími chřipkami se blíží i různé podzimní chmury, až depky.. Na to je dobře si i trochu plánované dělat radost. Neříkám, že je to všelék, ale Foglarovo pravidlo modrého okénka "radost sobě":).. má silný účinek. Pracovně tomu říkám Mažera (=MAlá ŽEnská RAdost).. ať už je si koupím nějakou blbost, semínka na jaro, nebo se cíleně zastavím a dám si třeba kafe/panáka a koukám chvíli na řeku, nebo na Václavák, na Hrad, zajdu do kina.. Věnuji pár drobných bezdomovcům a dám se s nimi do řeči..:).. [Nejlepší je (Petr) u hlavní pošty.. se kterým se vzájemně zdravíme.."Nazdar kamaráde!" .. což je pro kolemjdoucí obzvlášť pikantní, když jdu kolem v kostýmu profesora [=v obleku, s drahými hodinkami na ruce:)].

Já samozřejmě nevěřím na hloupé řeči levicových aktivistů, že pohlaví je sociální konstrukt:)....ale věřím, že to, jak se člověk cítí, není úplně objektivní, ale hodně závisí na nás samotných.. Stává se mi to dnes a denně.. Když třeba v rozhovoru líčím kolegovi nebo známému nějakou "veselou" a "skvělou" příhodu, která se mi stala.. tak často zjišťuji, že on(a) ji bere jako neskutečně trapný a špatný moment, kterého by se chtěl, skoro za každou cenu vyvarovat, zatímco já si to neskutečně užívám a mám z toho děsnou legraci a radost:), tak on na mém zážitku vlastně nic hezkého ani pozitivního nevidí..:)

V situaci, kdy já se neskutečně bavím a při vyprávění si to užívám znovu .. tak můj kamarád říká.. člověče, já bych umřel hanbou.. nebo tohle bych nedokázal.. Ale myslím si, že je to obecně špatně.. Život je krátký a nestojí za to se brát příliš vážně a opravdu je skvěle si vychutnat okamžiky, které jsou jak z Kameňáku...

Mého známého už nalomila moje konverzace v Lidlu, kdy jsem při nákupu zlevněných běžeckých kousků v klidu koupil dámské běžecké kamaše (na zimu) a na doporučení/varování prodavačky, že jsou dámské .. jsem bez mrknutí oka přiznal, že jak se teplota dostane pod 5C, tak jsem technicky vzato.. žena..:)..

Nebo, když jsem v létě ve všední den dopoledne probíhal údolím, tak jsem se nechtěně dostal blízko natáčení nějakého erotického filmu/šotu.. Zastavil jsem a dal se stranou do řeči s jedním (patrně z tvůrců).. Zaujala ho myšlenka náhodného kolemjdoucího/běžícího a byl jsem dotázán, jestli se nechci nějak "aktivněji" zapojit do natáčení:).. Odmítl jsem "skvělou" nabídku:) s tím, že moje vybavení určitě nemá patřičné parametry..:), ale byl jsem při jeho pohledu na mé upnuté běžecké kalhoty ujištěn, že jsem normální průměr:).. Tak jsem zkusil kontrovat, že to asi bere z tradičního divadelního pohledu.. kdy "i s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo..":)... Jeho upřímná odpověď.. "No u nás ne..:)".. mě úplně rozsekala.. a musel jsem v potlačeném smíchu odběhnout, abych nerušil natáčení filmu s evidentně velkým tvůrčím potenciálem..:)

Po Stromovce mám vždycky:) narozeniny.. Na státní svátek si změním číslovku v záhlaví svého blogu, už mám s Míšou naplánované běhy na příští rok -- některé jsou tak trochu loterie:) -- ale i když jsem tenhle týden přes mraky práce a povinnosti běhal minimálně ... tak se do budoucna těším jako malé dítě.. nebo spíš jako babka na důchod!:).. Budou to moc hezké akce a závody. Stojí za to se na ně pořádně připravit -- a možná i trochu víc trpět:)!

Všemu zdar! Podzimním depkam zmar!

Naším skvělým zážitkům a úsilí zdar, ... ultra zvlášť!

12:)