(Ultra) Maratónská super-kompenzace, aneb maratón ve Stromovce jako průzkum bojem:)

Když se mě před několika měsíci Míša M. ujala:), tak jsem byl běžecky skoro zlomený. Ronda v háji, větší ultra už jsem v duchu odpískal a začal slovy Veverky Sudetského vážně přemýšlet o nákupu prutů, abych se místo běhu dal na rybaření:)...

Navíc při řešení GDPR -- tedy při pohledu na své rodné číslo :) -- člověk moc optimismu nezíská:), ale bojovat je třeba (!). Listoval jsem si proto svými zápisky tady na blogu z doby před 8-9 lety a snažil se vzpomenout na svůj každodenní boj, na cílený "trénink" a hlavně se znova přesvědčit, že to funguje:). A tak jsem se snažil (v rámci možností) připravit na maratón, i rychlejší běhy, tempa, výběhy do kopců.. Nadšení a zoufalí muži dělají často zoufalé věci, že?

Můj nejlepší maratónský čas má hodnotu 3:03:35, ale je z roku 2012 (Stromovka), po padesátce jsem většinou hladký maratón běžel v rozmezí 3:30-3:27.. ale má to všechno takový zhoršující se trend.:). Takže letos, když jsme po mém utra-maratónském extempore v Irsku s Míšou plánovali Stromovku jako "poznávací" maratón (průzkum bojem), tak Míša věřila v čas kolem 3:25, já si po Irsku upřímně říkal, že cokoliv pod 3:30 bude naprosto skvělý...

Týden před maratonem (minulý pátek) jsem s Míšou běžel něco delšího v Břežanském údolí (26km), kdy jsem od ní sice slyšel, že týden před maratonem to není úplně optimální, ale že si s tím jistě poradím..:). A při běhu jsme probrali moje šílené plány na další rok i "strategii" na Stromovku, slyším sám sebe, jak říkám, že bych chtěl rozbíhat pod 4:30 na kilometr -- a na co se M. dívala divně, protože moje tempové běhy byly cílené na 4:40 plus mínus.. Ale jak vtipně podotkla, zvyky z ultra se hodí.. Pokud to dobře rozběhnu, tak nějaké píchání v boku nebo jiné bolístky mě moc nezpomalí:).

Večer se chystám takový rozechvělý:) na závod.. přemýšlím jaké si vezmu boty ("růžovky, adidas boost), tričko.. a moje nejmilejší manželka to komentuje slovy, ty naděláš.. vždyť je to jen 42 km..:). Snažím se jí vysvětlit, že bych to ale rád běžel rychle.. pod 3:30.. Na to mi říká, 3:30? Já myslela, že poběžíš na 3:12! Dvanáctka je přeci tvoje číslo, ne? Potřeba vysvětlit, moje D. neběhá a vůbec tomu nerozumí:), nicméně se velmi často trefí do mých výsledků, viz například poslední Irsko.. Během pár minut jí velmi sofistikovaně vysvětluji, že tentokrát.. tentokrát je ale úplně vedle, jak ta.. borovice:). Před měsícem těžké ultra, po krátké regeneraci jsem to postupně rozbíhal.. trénoval jsem tempa zhruba na 3:25...Vyslechla mě, ale zopakovala, že když se budu snažit, tak že doběhnu 3:12 a zase si začala číst knížku. No nezabili byste ji?:)

Ale trochu mě to nahlodalo, říkal jsem si, všichni mluví o maratónské super-kompenzaci ve smyslu, že například po regeneraci po maratónu si běžec střihne třeba velmi rychlou desítku.. No já jsem měl náročných 200 v Irsku, tak by maratón (v tomto pohledu také 1/4 vzdálenosti) mohl být dobrou "super-kompenzací":).. A tak jsem rozhodnutý to rozběhnout co to půjde, v rámci možností:).

"Trochu" mi to kazí moje ultra zvyky. Velmi vydatná snídaně (tři vajíčka na sádle se škvarky) se při rozklusání ve Stromovce velmi silně snaží podívat ven z mého žaludku, aby zjistily, co tak zajímavého se tam venku děje.. Nechávám D. vzkaz, že je mi blbě, že nevím, jestli budu zvracet teď, nebo až na trati. Ale vím, že jsem v sobě dokázal udržet jídlo i horší situaci.:). Vítám se s Míšou (a s Petrem) a dávám jí do úschovy svoje dvě Kofily. Míša vtipně glosuje, že netušila, že se na tohle běhá.. Možná ultra?:)  Stačím ještě na sebe prásknout vajíčka, vidím oči v sloup:) .. a jdu na start.

Já, jako číselný labužník, dokážu ocenit svoje startovní číslo 43, stojím až moc vzadu.. Ale pak mi uvědomím, že M. se sem speciálně táhla, aby mě povzbudila a aby mi pomohla... To nejde běžet první půlku nějak opatrně. "Valar Morghulis" ! .. A vyrazím ze všech sil. Moje hloupá výchozí pozice na startu mě sice stojí trochu extra sil, ale brzo si najdu svoje místo v závodu a postupně točím kilometry.

Tak, tak... I ve starých kamnech můžou občas bouchnout saze:). Prvních 10 kilometrů pod 43 minut.. Říkám si, herdek, to nemůžeš moc dlouho vydržet.. Na takovýhle sprinty:).. nejsi připravenej.. ale půl maratón 1:32:23. Začíná mi pomáhat Míša.. natěšená tím, že se fakt snažím.. tak se mnou pobíhá a doslova mě táhne, stejně jako malé děti táhnou za sebou dřevěného kačera na provázku:). M. moudře 2-3 kroky přede mnou (říkám si, až budu zvracet, aspoň jí nezašpiním), ona mi potom vysvětlila, že když běžela vedle mě, tak jsem měl tendenci něco furt povídat.. Cílem bylo, ať nemluvím a běžím, co to jde..

Po každém okruhu přecházím do chůze.. Těch pár potenciálních ušetřených minut mi teď nestojí za riziko ztráty sil. Stejně jako velcí běžci uvažují o optimálním gelu, tak i já zpytuji svědomí a přemýšlím, že příště asi zkusím chleba s paštikou/chilli a chleba se sádlem a na trať Jesenku/Piknik/Pikao :). Ale konec se rychle blíží.. V závěru posledního kola je mi jasné, že to bude skvělý čas.. Zpomaluji, abych nedobíhal v poblitém tričku:).. Na oválu profesorsky:) kontroluji čas na hodinkách a dobíhám v neuvěřitelném čase..

3:11:59

O vteřinu dříve než řekla moje D... 55 místo, 8. v kategorii .. "téměř důchod":).


Možná si pamatujete na skvělou reklamní hlášku z minulého tisíciletí: "Jsem holčička Vendulka.. Poslouchám maminku a Evropu 2" :)... Tak já musím přiznat, že Evropu 2 sice neposlouchám, ale svoji nejmilejší manželku evidentně ano.:). Typický běžec pod pantoflem.. Žena řekla 3:12, běžím na 3:12..:).

Všem za podporu, TB trénoval ve Stromovce a v protisměru mě několikrát zdravil a povzbuzoval, Niki s kočárkem v zatáčce.. Ale hlavní dík patří samozřejmě Míše M. Tedy, co ta ze mě dokázala dostat? Klobouk dolů. Jsem přesvědčený, že kdyby měla v péči babku s chodítkem, tak do roka je z toho maratón pod 4!:)

Všemu zdar! Našim kamarádům, trenérům a ultra.. zvlášť!
12:)