Nahoru-dolů, aneb společenským rozměrem běhu proti vyhoření

Tak po posledním běhu v dešti, 910 se loučí 

Jak se mi blíží vrchol mého tréninkového období před Grand Slamem, tak vzrůstají nároky nejen na moje staré a nedostatečné trénované tělo, na moji mysl a víru, ale také na logistiku všedních dnů. Protože běhám pomalu, tak naběhání cca 130+km týdně s nějakou přípravou, sprchou.. znamená pro mě opravdu ekvivalent vedlejšího pracovního úvazku:).

K tomu ještě vymyslet a sladit, abych mohl/stihl běžet do/z práce, abych měl s sebou/v práci patřičné věci na převlečení... I když upřímně, mám už dávno statut výstředního podivína, takže mi ledasco projde.:) . Odvrácená strana usilovné přípravy a pracovního nasazení s sebou ale přináší nepříjemný, byť očekávaný výsledek. Skoro vždy běhám sám a většinu dne jsem sám. Horko-těžko se mohu s někým s kamarádů dopředu domluvit a tak moje "společenské" běhy vznikají často na poslední chvíli, zamíchají a rozbourají mi tréninkový plán a jsem z nich často v silném stresu:). Těším se, ale zároveň netuším, jak to budu stíhat a co z těch přesunů a zmatků mě zasáhne hned a co o chvíli později.

Ještě domovský revír v údolí..

Někdy mi přijde, že moje naivita, že to nějak (dobře) dopadne je podobná tomu, když si chlápek natírá auto vodovkami a soused mu říká.. "Co blbnete člověče! Vždyť vám to první déšť smyje!" ... a na to chlápek odpovídá.. "Vy jste ale rozenej pesimista. Hned myslíte na nejhorší!":)...

O víkendu se tady mihla Nika, moje kamarádka z Nového Mexika a tak jsem zrušil svoje velmi efektivně naplánované pobíhání po údolí a navrhl, že v rámci 35+ spolu popoběhneme tradičně na Karlštejn a na Ameriku.. Musím přeci Čechoameričance ukázat, jak vypadá pravá Amerika v českých westernech..

Den před tím jsem ještě musel zaběhnout na Expo a vyzvednout si nové Garmin 935, protože moje 910 se po zhruba 10 letech se mnou rozloučily. Nejdříve mi praskl řemínek, ale vzápětí při běhu v dešti hodinky přestaly být vodotěsné:(. Všichni do mě hučeli, že musím vyzkoušet zázračné gely z Agáve a tak na Expu podlehnu a u Radka B. si koupím deset gelů (podobně jako Nika). S Nikou se domlouváme, že po je při běhu na Karlštejn vyzkoušíme -- koneckonců, když se to nepovede, tak aspoň můžeme zvracet společně.. to se taky počítá jako společenské aktivita:).

Pro Niku, oblíbený kostel sv. Kateřiny v Chotči

Možná to bylo tím deštěm, co hrozil v odpoledních hodinách.. Možná tím, že jsem tradičně vyběhl bez vody (tedy měl v báglu, ale nepoužil, záložní 0.5 neperlivé vody).. Prostě můj sobotní běh se opět nesl v duchu.. Po cestě nejím, když bude hospoda, vdechnu pivo-limonádu.. Nika se taky do zkoušení gelů nijak nehrnula a oba jsme o tom taktně mlčeli:). Tedy do té doby, než jsme doběhli a dali si v hospodě pivo a jídlo, pak jsme oba předstírali roztržitost a říkali -- Tvg, úplně jsme zapomněli vyzkoušet ty gely!! :).

Po cestě si užíváme českých reálií, tentokrát se ve Vonoklasech správně napojuji na červenou, která je součástí východní Svatojakubské cesty.. a po chvíli už přibíháme impozantně k hradu. Nika si jej fotí ze všech stran, já ji fotím s hradem:) a potom už hurá přes nádvoří na modrou/žlutou turistikou značku směr lom Velká Amerika. Kvůli Nice přibíháme symbolicky od Mexika -- bohužel od mé poslední návštěvy s Míšou je to opět nedostupnější: nový vysoký ploty, nové zábrany.. Jako správný průvodce se opatrně ptám Niky: "Jaký je tvůj postoj k autoritám a zákazům?" Nika plaše odpovídá.. "No, když bude potřeba, budeme třeba mluvit anglicky a dělat, že nerozumíme a že jsme turisté..":). Beru to jako ano a za chvíli jsme za zábradlím a fotíme..

 
Když jsme přelezli zpátky a běželi s kopečka zase zpátky ke Karlštejnu.. Tak ji říkám, víš, že pokuta za porušení toho zákazu je 15.000 Kč? Nika úplně poposkočila a protestovala, že jsem to měl říci předem:)... To víš, že jo! Neměla bys tak hezký fotky... :).

To v předvečer oslav 8.máje mi píše Petr V. (tedy TB), že bychom mohli zítra brzy spolu popoběhnout.. Něco decentního, kolem 30, velmi opatrně, opravdu pomalu vyklusat únavu z jeho závodu.. a aby nedošlo k mýlce tak hned dodává.. fakt pomalu.. tak 5:30-5:40 kilometr.!:).. LOL. Tohle tempo já při 35 km běhu považuji za slušné tréninkové tempo(!). Slabší povahy by asi v téhle chvíli na mém místě přemýšlely o prodeji běžeckých bot a o nákupu rybářských prutů... Ale já, já ne.. Snažím se udržet si status "teflon":).. tedy že podobné záležitosti po mě stečou jako .. no jako po teflonu:). Sice se večer ještě cítím drobet provinile, protože jsem měl dneska běžet "kopce", jak mi jemně, ale důrazně připomněla M.:). Kopce poběžím doufám v sobotu, ty zmatky kolem na mě nesmí zanechat stopu!

Znovu a znovu si opakuji jednu ze svých nejsilnějších manter... Klid musíš mít v sobě.. jinak ho nikde nenajdeš!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, radostem, boji se zmatky.. zdar! Ultra.. zvlášť!

12:)