Kladno... rozhodně ne na dno! :), aneb 12Honza se vrací na 24h!

Po mém předčasném ukončení 24h na "mentálním betonovém pekle":) v Aténách jsem se bál, že to bylo možná úplně naposledy, kdy jsem kroužil po okruhu a bojoval hlavně sám se sebou. Znovu jsem si pročetl vzkazy od Běžícího Stína o tom, že dávám špatný přiklad "mladým":), přemýšlel jsem otevřeně proč to dopadlo v Atenách tak, jak to dopadlo a co vlastně dál chci a budu dělat. Padlo na to i několik lahví dobrého vína.:).

„Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě.“
(Sun-c´, Umění války)

Hory jsou nicméně hory... krátká dovolená před 24h

Věřím, že znám celkem dobře sám sebe, ale zákruty a záludnosti 24h pořád ještě dobře ne... Navzdory tomu, že jsem ji už 5x běžel. Nějak se mi pořád hlava a mysl brání (bránila?) se připravit na nejrůznější pokušení, na dobu, kdy se čas zastaví... nebo zase, kdy poběží jako splašený. Snažil jsem se s nejvyšší pokorou -- vědom si toho, že můj letošní výkon určitě žádná hitparáda nebude -- se mentálně co nejlépe připravit na boj. Poznat lépe svého nepřítele:) a se znalostí sama sebe bojovat o co nejlepší výsledek.

Jenže, jak by to správně okomentovala moje bavorská teta... "Hanzi, nesmíš váhat... Kdo zaváhá, nežere!":)... A skutečně, když jsem se rozhodl, že bych tedy... jako do počtu:)...v zájmu celku:)... tu 24h zkusil... Tak už žádné volné místo nebylo.
Co víc, ještě pět týdnu před začátkem závodu jsem byl asi 20 v pořadí na čekací listině. Jako "statistik" jsem realisticky vyhodnotil svoji šanci se dostat do závodu (který má včetně 48h cca 100 míst) jako limitně se blížící k nule:). Proto jsem souhlasil s moji nejmilejší manželkou, že místo čekání na zázrak pojedeme na dovolenou a v klidu se vrátíme až v sobotu 25.7. večer.

Když jsem po svém ukončení Sázavy ještě s citlivýma nohama, rozbolavělými třísly... dostal e-mail, jestli mám ještě pořád zájem o start v Kladně? Že jsem se posunul z neskutečně vzdálené pozice na čekací listině do opravdové registrace... Moje kladná odpověď a okamžité zaplacení registrace mi to příšlo jako naprosté chucpe... Ted sotva popoběhnu, sykám bolestí, ale deru se na 24h, abych se pokusil otočit všechno špatné na správnou stranu? To je stejná drzost, téměř jako když vrah svých rodičů žádá soudce o shovívavost, protože je dvojnásobný sirotek:)....

Fakt je, že v té chvíli jsem po 1/2 Sázavě byl... mírně řečeno takový hodně pomačkaný:), říci ano, že se za necelé 4 týdny budu snažit trochu rychleji pohybovat po dobu 24h... zní jako do nebe volající drzost:). Ale co... Obratem jsem přesvědčil svoji nejmilejší manželku, o den posunul dovolenou a snažil se rychle (tedy pomoci pomalého běhu)..:)... zregenerovat. Říkal jsem si, bude to jistě velký. V pátek večer dojedu z Dolomit, lehce pospím a v sobotu vyrazím do Kladna.
Motivačně to byl takový mix (řekl bych až smrtící koktejl) :)... Na jedné straně velká výhoda, že nemůžu mít žádná velká očekávání, spíš naopak. Že budu rád za každý km... Na druhé straně ta lehkost, se kterou se budu moci "sám sobě vymluvit", že mi to prostě nepůjde, že mě to bude bolet... Ta lehkost možného vzdávání, ta mě děsila i možná motivovala... Takové to poslední pokušení ... tedy adepta na transcendenci:).

Těšil jsem se, že tam bude spousta známých, celá česká ultra špička a tak bude šance křičet na ty nejrychlejší a známé.. "Radku, Zbyňku, ... Martine, Dušane, ... Jitko... Kurňa makej!":)

Co víc... První Kladno jsem běžel s číslem 55. Můj druhý start na Kladně byl s poloďábelským číslem 66... Tohle je můj třetí start na Sletišti. Hádejte ... Jaké mám číslo? Ano modří již vědí.. je to 77 a získávají dalšího bludišťáka:)!

I numerolog začátečník ví, že číslo 77 vychází z vibrací a energie čísla 7, které zesiluje a násobí:). Navíc číslo 7 se vztahuje na štěstí, týká se vnitřní moudrosti a intuice, rozjímání a rozlišování, porozumění druhým, vnitřní síly a houževnatosti, učení a vzdělávání, empatických a psychických schopností, vytrvalosti a odhodlání, duchovního osvícení, vývoje a duchovního probuzení .... Jaké lepší číslo ... ve svém rozpoložení jsem si mohl do ... "problematického" a "návratového" 24h závodu přát, že? :)

Manželka na dotaz, [Luboš mi poradil ať se zeptám a zapojím ji, aby jí to nebylo líto:)], jestli mi bude udělat support... Tak rovnou odpověděla, že ne:)... Že ji nebaví se dívat na běžce co (utrápeně) běhají dokola jako křeček v bubnu... O Kladenském Sletišti "tradičně" mluvila nejdřív jako o letišti, potom jako o smetišti:)... Navíc dodala, že když mi "pomáhala" posledně, tak jsem si s ní ani nepovídal, chvíli neposeděl, ani pořádně nejedl, co mi přinesla:)... Ale že mě doveze na start a potom i z cíle, nebo až už nebudu moci... domů:)...Jenže, je to přeci jen moje nejmilejší manželka... možná v tom trochu hrála i roli písnička od Marka Ztraceného (Tak se nezlob), kterou jsem umístil v několika verzích na svoji MP3 při cestě na dovolenou do Bolzana:)....

..

... že nakonec prohlásila, že ona a "děti" budou na telefonu a když budu něco potřebovat, tak přijedou a přivezou... Naštěstí ze Stodůlek do Kladna je to 30 minut autem v jednom směru, a to se ještě dá, ... obzvlášť, když mám dvě dospělé děti a oběma jsem připomínal, že když byly malé, tak jsem se o ně hezky staral, nebil jsem je, nejedl jim sunárek, neschovával ani nerozbíjel hračky... a že by bylo dobré se tentokrát postarat o starého otce, který svoji blížící se stařeckou demenci pobíháním na okruhu v Kladně ještě výrazně urychlí:).

Takže ve finále rodinné zázemí sice nezajišťovalo support na trati, ale taková dovážková služba, která mi během 35 minut dovezla chybějící vodu a vyměnila teplé pivo za studené ... to se jen tak nenajde:). Navíc mi žena udělala skvělý hověží vývar, těstoviny, meloun a brzo ráno mi syn přivezl i pár palačinek... Prostě podpora tu byla, ne že ne!:)

V sobotu po ránu jsem byl jako ve snu, jako v nějakém psychadelickém filmu -- vidím se, jak se na poslední chvíli bezmyšlenkovitě plácám "od ničeho k ničemu":)... Ještě nic nemám přichystané, Deri navíc tuší (vidí další tašky), že se zase někam ztratím... a tak neustále vyžaduje moji pozornost. Nakonec naházím věci do tašky a vezmu si bedýnku na jídlo a vyrazíme. Rychle se zaregistruji a mám tak akorát čas, abych si utáhl tkaničky, pozdravil se s Martinem, zapnul číslo a šel na start. Vidím další známé, Jitku s Petrem... a ten srab ve mně si říká, co tady doprčit děláš?
Ale asi už to ve mně konečně uzrálo do pevných pozic. Jsem rozhodnutý bojovat, hážu za hlavu takové ty milosrdné kecy, že budu rád za každý kilometr nad 100km... Pitomost!
Do Atén jsem jel s úmyslem kontrolovaně uběhnout 180km, splnit B limit na Spartathlon. /Ne neplánuji se potom hlásit do loterie, ale je něco jiného se tam nehlásit, když člověk má limit, než když ho nemá:)/

Kefalín... beží!! :)

Tady jsem svůj cíl 180 km rozšířil o potřebný rozměr .. "o lepší poznání nepřítele"... Prostě vyzkoušet všechno možné, abych příště [v té chvíli to zní fakt drze a legračně] mohl zkusit posunout výrazněji osobák a trochu víc motivovat (a postrašit) Niku... Rozbíhám tedy pocitově, konzistentně, ale na své poměry svižně, abych si zkusil, že tu úvodní 100 dám kolem 10:30-10:45. Počasí nám přeje, je krásně, ale teplo se dá dobře snášet, piva je dost a kolem páté hodiny mi rozvážková služba [Dík! Dík!] přivezla tři další studené Magnézie a studená piva... Večer se v Kladně objevuje Malý medvěd, který si 35km z domova (a následně zpátky) střihnul jen, aby nás podpořil. Nevím, jestli jsem mu za to stačil dostatečně poděkovat, tak aspoň tady...

Vím, že se věci brzo zadrhnou... Jsem tu sám, se svojí  ohebností jen o maličko lepší než má skleněné okno:) ...  normálně mi obyčejná výměna ponožek a lehké ošetření paty/prstu ... bez pomoci trvá i 20 minut, dneska bych to jistě pod 25 nedal:)... A tak jsem rozhodnutý, žádné převlékání, žádné zalepování, žádné ošetřování nohou zdravotníky... Prostě v detailu poznám nepřítele a na příště ty "úkony" nacvičím a vylepším, včetně doladění logistiky jídla a oblečení trička. Tady mám celkem zajímavé časové rezervy:).

--- technická poznámka pro mě do budoucna ---
Například nalézt tričko s dlouhým rukávem v tašce a obléknout si jej na noc mi trvalo kouzelných 6,5 minuty... což byl v té době ekvivalent jednoho kilometru a tak dále...
Ale ... vůbec mě to neznervózňovalo. Vyběhl jsem přesně podle plánu.. ukázat Nice a sám sobě, že tam mám potenciální šanci na 200km a na ni je se třeba zkusit příště připravit... Skutečně metou 100 km probíhám  za 10:41 a cítím sílu, i když už to drhne.. chtělo by to vyměnit ponožky, jídlo mi trvá vždycky relativně dlouho (nedokážu se normálně ohnout pod židli, vidím ten dramatický rozdíl u ostatních, co mají pomocníky... předběhnu je třeba o 150m před svojí židlí, ale než se napiju a strčím něco do pusy, tak oni jsou zpátky na trati asi 50 metrů přede mnou:). Je to jasné, tu logistiku musím o hodně zlepšit...
--- konec poznámky ---

Tak třeba příště.. lépe natrénuji a pojedu nad 180:)

Sice mě tradičně zlobí puchýře na prstech, vnímám, jak se se mnou řada nehtů nahlas "loučí", ale bolest je celkem snesitelná:), sice zpomaluji, ale vnímám, že kdybych měl kontrolu, tak bych se nebál běžet víc  konzistentně i dál. Nad ránem vidím cíl 180km jako "profesorsky dosažitelný" a tak si sám sobě říkám...
Mission accomplished:)... úkol splněn. Jednak 180km padlo "v jednom závodě":), jak jsem sliboval na podzim a jednak jsem zase poznal víc sebe i "nepřítele":), prozkoumal a promyslel, aby to třeba příště mohlo být výrazně lepší. Jsem zpátky, věřím, že silný a natěšený do dalšího úsilí.

Moc všem děkuji, co jste mě podporovali! Bylo to fajn se vidět se spoustou známých, sledovat jak běhají rychlíci, tu a tam prohodit s každým i pár slov. Ovšem speciální dík patří Lubošovi, protože naše společné akce na "záchranu" pivovaru Kácov a běhy po cyklostezkách kolem vody se ukázaly jako naprosto zásadní pro moji regeneraci po "Sázavě" a byly skvělou přípravou na 24h. Díky tygře! :)

Všemu zdar! Našemu úsilí, ultra a kamarádům zvlášť!
12:)
PS. Píšu to na konec, aby to nezapadlo. Tradičně Kladno je organizačně, lidsky i celkovou atmosférou vysoko nad ostatními 24h, které jsem měl možnost absolvovat. Díky všem! Byli jste naprosto, ale naprosto skvělí!