San Juan Solstice po česku, aneb Sázava tak nějak napůl:)

Je jiná silnice, po které mohu odejít na start?:)

Slunovrat.. svatojánská noc.. řekli bychom... San Juan Solstice... Ten motiv slunovratu, kouzelné svatojánské noci, kdy se nejen otevírají poklady, ale vykvétá i zlaté kapradí... ten motiv byl všude.

Trasa měla skoro všechna "P" ... pozoruhodné pamětihodnosti, ale hlavně má pro mě parádní příběh, bylo to pořádné proběhnutí, i když (viděno z venčí) to byla pochopitelně "pěkná 3.14čovina":).

Navíc ta trasa je i na jména poněkud náročnější a matoucí -- V začátku je obec Sázava, v poslední etapě mám město Sázavu... V první části je "Pohled" v druhé je "Pohleď ", atd..:), a tak zmatení pojmů je velmi snadné až podobné zmatení jazyků u biblické babylonské věže. Při plánování běhu Posázavím jsem vzpomínal na všechno možné, od už citovaného filmu "Řeka čaruje", po "Ať žijí duchové"... Scénku "Pramen zdraví z Posázaví" .. musím připojit:)



[Odbočka ... v začátku ukázky se mihne malá Tereza Brodská a "tatínek" se jí zeptá, jak se jmenuješ holčičko:) .. LOL]

No nic.:)... Identifikace začátku trasy (tedy pramene Sázavy) jde až do mých dětských let, kdy jsme se učili, že Sázava pramení pod Žákovou horou... ve skautu mi říkali, že Sázava pramení v rašeliništích u velkého Dářka... Teď jsem se na internetu dozvěděl, že pramen je na souřadnicích N 49° 40.288 E 015° 56.276. Je to kousek nad osadou Nová Huť, protože podle informací je to v "klidové oblasti" CHKO, tak cesta k prameni není značena (sic!), nicméně všichni ji hledají, tak je okolí protkáno množstvím cestiček:).



Z Nové huti (z partyzánské osady) se vydávám nahoru k prameni lehce před pátou hodinou ráno. Slunce nesměle vykukuje mezi stromy, po cestách tečou potůčky vody, z hlediska pozdejšího vývoje si legračně snažím zachránit boty... Ó jak bláhové:)...

Trasa z v mých 935 mě celkem bezpečně vede do blízkosti pramene, ale když už jsem na dosah, je cesta "zakletá" vodou a  okolí poseto drobnými cestičkami, jak od houbařů, tak asi od podobných zoufalců, kteří jako já hledají cestu k prameni. Moc to nechápu. Když už označili pramen, proč k němu nevyznačili cestu? :)... Postupnou eliminací nakonec nacházím tu správnou a jedinou cestu, a stojím na pravém začátku své cesty.



Sice přesně tady v lese jsem nikdy nebyl, ale okolní krajinu znám a tak velmi zkušeně sbíhám cestou dolů a postupně mažu cenné minuty ztracené při hledání pramene. Cesta rašeliništi kolem Dářka je epická. Voda, kam se podíváš, ještě teď se směji, když si vzpomenu, jak jsem na začátku "opatrně" obcházel malé kaluže a teď probíhám po kolena vodou... po "hnědých" cestách, podobně jako v Irsku na Kerry way ultra... i tady by klidně bota mohla zůstat dole:)...

Přebíhám louky, které po vytrvalých deštích připomínají rýžová pole, ale je to můj rodný kraj a navzdory všemu, cesty jsou značené a udržované a já cítím čistou radost. Cyklostezky kolem Dářka a navazující vodní nádrže Pilská, a dalších rybníků by potěšily srdce všech milovníků "kulturního povrchu":) a tak postupně stahuji časové manko a buduji si zásobu ve své běžecké bance. Je krásný den, minimum lidí, ale občas -- když křižuji civilizaci -- dostávám nabídky na svezení, kam jdu? Na jednu nabídku jsem neprozřetelně vysvětlil svůj plán, že bude svatojánská noc... že mám v plánu ji prožít na max ... jít podle řeky... Odpověď mě dostala... Že svatojánská noc se dá prožít na max i jinak:), že (dotyčná) má kousek chatu..:)...

Ale zpátky na cestu... Nádherná cyklostezka mezí obcí Sázava a Přibyslaví (po staré jednokolejce, viz pár fotek níže)

-- pár fotek z cyklostezky Sázava-> Přibyslav --

... tak ta cyklostezka je fakt nádherná a stojí za to si těch cca 11 km (jedním směrem) proběhnou nebo projet buď na kole, koloběžce nebo bruslích. V Přibyslavi (kde končí moje první etapa, cca 43km) jsem asi o 1/2 hodiny dříve proti všem svým optimistickým odhadům, na pumpě doplňuji vodu a džus, svět je krásný a chystám se opustit svět silnic a asfaltu a vydat se po červené ... Po "Cestě K.H.Borovského"...

Ještě vzpomínka na lužní lesy a mokřady u Dářka

Tady si dovolím (při vší skromnosti) se připojit po bok takových velikánů a mistrů slepých uliček, jako byl Jára Cimrman ... a říci... přátelé... tudy ne!! Ta cesta v některých částech vypadala, jakoby jí naposledy prošli jen první generace jeho následovníků, respektive, jako by tam posledních pár let nikdo neprošel:(. Kopřivy, svízel, vysoká tráva po krk, téměř absolutní absence značení, co chvíli jsem musel zastavit a oklepávat klíšťata. Když nebyla vysoká tráva, tak byly vykácené celé plochy lesa zasažené kůrovcem... Nejen smutný pohled, ale zbytky stromů větví, natahané zrovna tam, kde by měla vést nějaké cesta... Tak tam se nedalo nejen běžet, ale ani pořádně jít ... a nejen, že jsem tam veškerý náskok spálil, ještě jsem zasekl "sekeru" asi extra hodiny a půl, která mi začínala opravdu chybět. Bloudím, bloudím... a sám poznávám, co znamená zkratka GPS...(= Gde Proboha Sem?)...

Nikde ani náznak cesty, jak mi řekl a vysvětlil s úsměvem jeden chatař... z téhle strany tady nikdo léta (!) nepřišel... No vzhledem ke stavu značení a průchodnosti cest... se moc nedivím:)

Vzpomínka na džungli.
Tohle už u města, kopřivy jen po prsa:).. Fotil jsem most

Tu a tam mě sice kousek silnice při průchodu kolem vesnic zase zrychlil, ale přiblížila se další "červená", která mě měla vést částí Sázavy, kterou znám z vodáckých vyprávění svých kamarádů a z knížek. Srážka zdejších lesů s kurovcem a s následnou těžbou zanechává neskutečně hluboké stopy.

Samozřejmě, i legendární příběhy Posázaví, jako jsou Foglarovi Hoši od Bobří řeky a jejich Sluneční zátoka nebo trampsky proslulá Stvořidla, to všechno mě udržovalo natěšeného na druhou etapu mého běhu... na trasu z Přibyslavi do Ledče nad Sázavou. Možná mé smutné pocity jsou ovlivněny vysokým očekáváním...

Z různých míst jsem slyšel, že končí svět, jak jsme ho znali... Ne nebylo to myšleno na šílenství kolem koronáče, ale na dopady kůrovce. V tomto případě lidé říkali, že pokud "zmizí les u Sluneční zátoky, vytratí se i duch místa, jež stvořilo hochy od Bobří řeky, Rikitana či Zelenou příšeru." Vlastně jsem spěchal, abych viděl tuto část Sázavy ještě alespoň se stojícími stromy. Pozdě:(.

Moje teskná nálada je umocněna tím, že už jsem stařík před důchodem a tak si smutně říkám, že už asi nikdy neuvidím "Zlatou zátoku" se vzrostlými stromy, ... teď jsou všude větve, zbytky kmenů... cesta občas připomíná Spartan race, člověk přemýšlí kudy... kudy to přelézt, kudy to oběhnout... a "časový dluh" v mém "závodě" roste jako palma...

Byli jsme domluveni s Tomášem, tedy s Malým medvědem, že mě přijede podpořit na noc. Noční období je obecně nejslabší článek "punkových" akcí. Malé vesničky a města zavírají obchody, restaurace i benzínky ve všední den kolem 9-10 hodiny večer a otevírají nejdříve kolem 6-7 ráno. Vydržet tak dlouho bez vody se (aspoň) pro mě zdá skoro šílené a nemožné. Buď člověk přejde do permanentní chůze, pije z potoků, nebo "žebrá" u přátelsky vypadajících domorodců, ale že bych držel nějakou rozumnou rychlost přes noc se v takových podmínkách (u mě) nedá doufat...

A tak se snažím přes den uběhnout, co se dá, o to víc jsem "rozhozený" časovými ztrátami na červených turistických stezkách v druhé etapě. Sákryš!!! Počítal jsem s tím, že budu o 20 km vepředu a zatím se tady prodírám skoro jako Indiana Jones džunglí. Výsledek mojí marné snahy o rychlost se "brzo" dostavil... Při jednom pokusu o rychlejší:) průchod techničtějším blátivým terénem u řeky končí nebezpečně vypadajícím pádem. Naštěstí je vše OK, jen jsem sebou plácnul, trochu se potloukl, ale natáhl si při tom bolestivě třísla... Teď už to místo občasného běhu jde jen co noha nohu mine..:(...

Po dalších asi dvou hodinách pomalé chůze s přískoky docházím k závěru, že to nerozchodím k běhu:), bohužel MM je už v Ledči a pomocí mého tracking mi míří naproti. Upřímně... skoro nikdy jsem se necítil tak mizerně. Kamarád se uvolí, nabídne, že se mnou poběží jako podpora přes noc... a jako na potvoru jsem mimo hru. Přemítám nad tím, jako nad matematickým hlavolamem, ale tenhle gordický uzel pro mě nemá řešení. Přiznávám si, že příště musím být buď od začátku s někým, nebo pořád sám... To dilema různých výčitek, úvah, že se někdo kvůli mě obětuje, mě svazuje víc, než bych chtěl, nebo si dokázal připustit.

Ale zase díky tomu zažívám krásné okamžiky kamarádství, kdy Honza K. (se svým synem Honzou) mi o svatojánské noci vezou na trasu pivo:) a nakonec mě i s MM odvážejí po cca 90+km směrem ku Praze. Sedím v autě, sleduji mladý měsíc a cestu z Vysočiny do Prahy a stejně jako František Halas si v duchu říkám... Já se tam vrátím...:). Dám se do pořádku a zbytek Sázavy si uběhnu nějak sám.. případně dojdu.

Je potřeba to nevzdávat... a těšit se ... třeba za dva-tři roky už ty stráně budou zarostlé mlázím a za pár let tu bude lesík. Jedno je jisté. Vidím čím dál stejně špatně:) nebo hůř a tak je nutné se spoléhat jen na sebe, nikoho dalšího do svých pofidérních akcí:) netahat.. ať je šance na jejich dokončení:).

Svatojánská noc byla krásná, silná... Místo zlatého kapradí jsem se radoval z kamarádů. A to je nakonec to podstatné, ta radost a ty hezké pocity, co přetrvají.

Všemu zdar!
Našemu úsilí, ultra a kamarádům... zvlášť!:)
12:)