Na druhém břehu, aneb 12 u ultra a "na čepu":)...

Doba je nesmírně dynamická, mezi výměnou ministrů se nedá téměř stihnout ani standardní tréninkový cyklus:). Od posledního zápisku jsem měl opakovaně možnost si uvědomit pravdivost a nadčasovost citátů Běžícího Stína. Když po dlouhém dni (po celé řadě zbytečných) videokonferencí... v dešti se sněhem vybíhám ven, abych splnil 16+ v trailu .. Tak opravdu cítím, že v takové chvíli se vykopat ven, vyžaduje nejen velkou dávku nadšení a dedikace, ale také bezbřehý optimismus... že to (ve finále) "k něčemu" bude:). S výrazem osvícení... nebo přesněji s nevěřícím výrazem.. vybíhám do deště se sněhem a opakuji si Stínovo.. jjo, běhat v krásném počasí, když má člověk spoustu volného času a když je všechno fajn... to je pohoda.. ale když leje a je studený vítr, jsem unavený po včerejším usilovném úsilí o rychlost.. když na botách po stezkách táhnu extra 1/2 kila bláta, když se to smeká a nechce se... Tak to je ten pravý trénink na ultra:)... protože, proč si to nepřiznat.. "Ultra se rodí v unaveném těle a unavené hlavě... na unavených nohach".

Jak je doba "dynamická" tak mezi svými "extempore", jako je divoká investiční jízda na tygru zvaném GME (Game Stop) ... si opakuji účetní "má dáti .. dal" .. a tak nejen, že charita bude mít svůj díl na mých divokých investičně surfařských dobrodružstvích, ale také si říkám, že je čas dávat zpátky i obyčejným běžeckým aktivitám. Takže, když se mi zase připomněla skupinka rodiny "R" s možností se zúčastnit a pomoci při skupinovém individuálně měřeném tréninku po trase Pražského Kelta:)... nemohl jsem říci ne. Navíc stanoviště v Holyni u Dobré vody... je domácí lokalita. Před 10h jsem na místě i s automobilem, který slouží jako zástěrka... A odměnou mi je důkladný pohled z druhé strany. Jasně, několikrát jsem pomáhal na různých závodech.. ale nikdy jsem nebyl na jedné stanici od samého začátku až do úplného konce. Věřte, je to nesmírně zajímavá sonda do ultra.

Jsem pomocná síla ... v kuchyni a na čepu... s Markem R. na stanici si fakt užívám jeho komentářů na adresu ultra. Od rychlíka jeho formátu obzvlášť potěší jeho charakteristika ultra.. jako běhu, na který člověk v podstatě nemůže natrénovat. Kdy se pravý rozměr a hranice ukáží až v samotném závodě. 

Jak tam obsluhuji příchozí/přibíhající účastníky, tak se těším s celou řadou známých tváří... Tomáš (MM), Pavel .. zde reprezentují náš klub iThinkBeer a nezklamali... berou si na čepu pivo:), ale třeba Míša M., která probíhá ve velkém stylu.. nejen, že odmítá pivo:), ale nebere si ani salám:)... no nevím nevím... mohla být v cíli ještě rychleji.:). Moc jsme se bavili,  když velký Olaf o pár hodin později líčil.. "Takhle z Vyšehradu mě předbíhala jedna dívčina.. tak 4min/km.. šílený...". S Markem se pro jistotu ptáme.. "Taková drobná, až éterická blondýnka.. ovšem z kopce běžela jako urvaná lavina?".. JO! .. Tak to byla Míša..:).. a ta je už jistě v cíli, pokud už není není doma v Písnici:).

Marek se hned polidšťuje přiznáním, že nejlepší trénink na ultra je, když opilý běží domů z hospody:). Oba (jako správní alkoholici) si přizvukujeme, že je dobré se dostat domů střízlivý:)... a jak si člověk v tom "stavu" myslí, že běží kdoví jak rychle... a přitom se klátí jako strom ve větru. Ale jako na všech velkých ultra... jak se posouval čas, tak na stanici byli víc a víc zničení účastnící... ale možná právě o to víc rozhodnutí dokončit. Bylo to skvělé to prožívat z druhé strany, povzbuzovat je... moc neříkat, že ta Závist.. ta Závist je ještě prověří.:).. To je bude trápit až za několik hodin.. ale zase už budou o hodně blíž k cíli.

Prostě, stejně jako u pudinku, kdy zjistíte, jestli je dobrý nebo ne, až ho začnete jíst... tak u ultra se pro většinu z nás vše ukáže až v samotném závodě. Ultra je pro většinu z nás obyčejných běžců stav mysli, životní postoj a jak řekl Marek.. něco na co se nedá plně připravit a co se ukáže teprve, až tam budeme.

Tak ať se nám vždycky daří najít proč se snažit... proč běžet... a proč dokončit ultra... Prostě je to něco trochu mimo naši komfortní zónu, něco trochu šíleného... něco, co nám dává sílu do dalších dní.

Slovy Edisona ... „Bylo tu však něco krásného co drtí: odvaha a radost z života i smrti“

Všemu zdar! Našemu úsilí, bojům ... a ultra.. zvlášť!!!!

12:)