pátek 1. dubna 2022

Proměny, úsilí a štěstí.. hodně záleží na úhlu pohledu, aneb moje radost je úplne to zásadní:)

V dětství, tedy na gymnáziu, jsem se z nějakého neznámého důvodu prokousával Ovidiovým svazkem Proměn (Metamorphoses), které ovlivnily tolik autorů, že je nemá cenu ani zmiňovat.:). Ve mně z nich uvázl silněji jen ten efekt změny a do normálního života práce s "counterfactuals", tedy co by bylo, kdyby se něco vyvíjelo/stalo jinak.

Zase se mi to připomnělo teď na jaře, když jsem dával stříhat Deri(vaci). Na pohled mám potom úplně jiného psa, ale hlavně si uvědomuji tu  neskutečnou (mentální) proměnu, která potom následuje. Obyčejné ostříhání, že? Ale, i když už je to stařenka (bylo jí už 11), tak se po ostříhání chová jako štěně. Běhá jako bláznivá, honí se za ocasem:)... nechá se přesvědčit pro občasné popoběhnutí.. prostě je to úplně jiný pes. Pro mě je to připomenutí důležitosti změn, snahy na chvíli zastavit nebo posunout čas, užít si to, co dělám a znova se radovat i z "pitomostí", které jsem před tím (už zase), míjel. 

Abych parafrázoval tetu Kateřinu ze Saturnina: "Kůň je jednou hříběten, člověk dvakrát dítětem!... A Deri každé jaro štěnetem!..:)

Děkuji moc za všechna přání k loterii na Spartathlon a k usilovnému tréninku. Tady se musím přiznat, že jsem tradičně velmi opatrný, až bych řekl srabácký. Všechno postupně, mám své roky, práci, nesmím se zrušit ani fyzicky, ale hlavně ne mentálně. Třeba předminulý týden. V úterý jsem vyšel ven, v běžeckém, připraven na trénink. Než mi naskočily satelity za silnicí, tak jsem si uvědomil, že jsem víc jak šest dní neměl pauzu, že se mi nechce.. a vrátil jsem se. Je to nekonzistence v tréninku? Je to slabost? Možná pro ty opravdu zaměřené na výkon ano... nedokážu posoudit. Sám jsem si v první chvíli nadával, pak jsem se ale pochválil:). 

Nakonec jsem zakončil týden s 90+km, další týden se 114 km, což je tak optimální, jak celkově, tak nárůstem.

Pro mě je tenhle přístup naprosto klíčový, zásadní... naslouchat svému tělu, postupně, konzistentně se zlepšovat, zvyšovat zátěž, ale nebát se .. nebát se vrátit i z plánovaného běhu domů, když cítím, že by to drhlo do budoucna. Ztratil bych tím radost a dost možná bych si ve finále uhnal i nějaké zranění. 

Takže jsem se nezměnil, i když mi to jaro a loterie dávají nové impulsy... Jsem drsoň, ale zároveň srab:)...

 --- malá osobní odbočka ---

Kdysi na Patria Finance měli a používali hanlivý výraz pro drobné investory... říkali jim "přizdisráči"..:).. protože se odhodlali k velkému riziku, podstoupili ho... ale pak to nedotáhli úplně až do konce... Já jsem v tom osobně viděl naprosté nepochopení mentality (malého) rizikového investora, řekněme hráče. Proč to nepřiznat, jsem statečný přizdisráč:). Jsem hráč, jsem ochoten vsadit na svoje karty a nést riziko, že to nevyjde (ve všem, přeneseně i v běhu, v životě). Dřív jsem hodně (a úspěšně) hrál burzu, i teď občas sjedu nějaké divoké vlny. Přiznám se, mám rád přístup "staré školy" hráčů, oslovil mě už před lety (tím nemyslím závislé gamblery, mačkající hrací automaty). Stručné zásady: Nebrečet, když se nedaří... neběhat kolem a neříkat všem, jak je to nespravedlivé, že se vám nedaří. Nebo když jste na vítězné vlně, tak zase neotravovat všechny s vaším úspěchem. Když vyděláte, dát peníze na charitu... Prostě...Vědět, že se někdy daří, někdy ne... ale že vy to můžete ovlivnit. Vzít svoje šance, dobře je odhadnout, být schopen nést riziko... a žít s tím. 

                                                 --- konec osobní odbočky ---

K té změně a impulsům -- vždy vnímám nutnost správného porovnávání. Pomáhá mi to k vnitřnímu štěstí, nebo ho to může úplně zahubit. Zažil jsem hodně lidí, kteří ... i když třeba spekulacemi vydělali spoustu peněz, tak nebyli šťastní a spokojení, protože prý to mohli udělat lépe a vydělat ještě víc.:) Místo toho, aby se radovali, že se jim něco povedlo, že spousta lidí má tak maximálně procenta z termínovaného vkladu... Tak se tím trápili. 

Je to stejné, jako když se my obyčejní hobíci budeme srovnávat s atlety, nebo kdybychom se porovnávali s Radkem Brunnerem, nebo s kýmkoliv z české ultra špičky. Hned bych mohl mít pěknou depresi:). Základ je porovnávat se s těmi, co mají problém vstát z gauče. Nebo -- a to je těžší a motivační -- se srovnávat sám se sebou pohledem do minulosti.

Je jaro, zase jsou časopisy plné zdravého životního stylu, spousta lidí zase začíná běhat, řada starších mužů (jak to vnímám kolem) má tendenci propadat depresím, dá se zhubnout do plavek? dát se do formy? ... Probíhám parkem a občas se se mnou někdo z nich dá do řeči, snažím se vtipkovat, aby to naše úsilí nebylo moc usilovný, stejně jako Trautenberkův bramborák nebyl moc bramborovej, ... abychom si to užívali. Ta naše běžecká "forma" potom s velkou pravděpodobností také přijde... a když ne, aspoň jsme si to užili:)

Po běhu s Deri (vyhodnocujeme úsilí)
Být drsoň a srab mi vyhovuje. Neustále se zlepšuji. Například v rychlosti přenosu dat dokážu konkurovat i těm nejrychlejším pražským poskytovatelům internetu. Přenést 2T za 1.5 hodiny? Slovy Jiřího Paroubka: "Kdo z vás to má, pánové?" :). Romana (April) mě upozornila, že mám dobrou šanci i na další zářezy na pažbě. Až se oprava Barandovského mostu posune do další fáze, budu jistě patřit mezi nejrychlejsí komutery na trase Stodůlky -- Barandovský most -- Václavské náměstí. 

Zase jezdím na konference a služební cesty se "společenskými běžeckými botami":), zase se mi dějí hezké příběhy a já se těším, že třeba budu ještě běhat ještě další rok(y). Mám krásný zážitek, řeknu v hospodě, nebo osobně:)... Heslo Brno, Lužánky...:). Příběh s poučením, že nic není jak se zdá.. a že má cenu si počkat na úplný konec!

Pozor na srovnávání a na jarní výzvy! Jsou horší než zápalky v rukou dětí!

Všemu zdar! Ultra.. zvlášť!

12:)

10 komentářů:

  1. Ahoj! Na Apríl takové decentní, avšak VELMI pravdivé. Dokonce trochu závidím - dnes jsem vyběhla, pocity špatné, a přesto jsem se nevrátila. Dvakrát jsem sebou málem praštila, ale vybrala jsem to. Hm, pomalý běh je taky běh. Takže závěr - těším se na historku z Brnele, a připomínám: Kdy už bude klubová HOSPODA, kurňa ? Zvědavá Babice

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) dik, no ja s tim (jo-ne), je to unava z prace, kterou je potreba setrast, nebo signal, abych si odpocinul? S timhle se ja potykam skoro permanentne...:)
      Co se tyce hospod a setkavani se, naprosty souhlas, osamelych behu ma kazdy dostatek, ze? :)
      At se dari, at nam to beha! 12:)

      Vymazat
  2. Deri to moc sluší:)
    A potvrzuji shodu pro klíčové slovo "hospoda" :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :), Deri jsem to vyridil! Hospoda na obzoru...:), tak snad se sejdeme! Samozrejme se budu snazit si s vami vybehnout na Koksin!
      Mej se fajn, at nam to beha! 12:0

      Vymazat
  3. Deri je fešanda s jarním outfitem :o) To jaro tak nějak pučí asi ve všech, jak tak koukám kolem sebe...
    Hodně štěstí v přípravě Honzo, nepochybuju že ze sebe vymáčkneš maximum možného. MSF. JiříkK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. dik.. priprava dlouha, je potreba si to uzivat! Aspon ja si to porad rikam...a i se tim trochu utesuji a povzbuzuji.
      At nam to beha.. 12:)

      Vymazat
  4. Škoda, že jsme se v hospodě potkali relativně krátce a nedošlo ma heslo "Brno Lužánky", ale i tak díky za podnětné setkání, ta 12 hodinovka není až tak špatnej nápad .....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Snad jsme se nevideli naposledy!... Jsem rad, ze te myslenka 12-hodinovky nadchla. Je to jiste zajimavy zpusob sebepoznani.. co to s nami dela byt vetsi mnozstvi hodin v (prerusovanem) pohybu. Drzim palce! 12:)

      Vymazat
  5. Deri je hezká holka s i bez. Roztomile kouká. Pěkný kilometry..upřímně závidím. Já se nemůžu vyhrabat z běžecké krize. Ale už je o chlup líp. :)
    S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Dik za Deri! Obcas mi ale dela ze zivota peklicko, protoze je desnej zavislak... a chtela by byt porad se mnou:).
      S temi krizemi... vis, kdyz nejsme vrcholovi bezci, tak si i radu "krizi" delame nejakymi silenymi ocekavanimi, ktere, kdyz nevyjdou, tak nas to semele... nebo tlacime moc na pilu... a pak jsou z toho zraneni, ztrata radosti, a tak. Taky se musim hlidat, abych se nerouhal, ze mi enco "nejde", nebo zase se nesnazil moc, abych neprisel o tu radost, protoze potom je o rad horsi vybehnout a mit z toho dobry pocity.
      At se dari, zazen krize... u nas hobiku jsou po vetsinou "jen" v hlave... At te to hlavne bavi... a ono to potom pobezi i lehceji a rychleji, rekl bych:).
      Mej se fajn, At nam to beha! 12:)

      Vymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...