Očistný a objevovací trénink, aneb ŠUTR, čtyři rundy

... ranní schody

Můj minule plánovaný "sociální" čtvrtek se mi upřímně řečeno výrazně vymkl z rukou (ne úplně vlastní vinou:)! ) už v první fázi. Vynechám podrobnosti, ale znáte to.. nejhorší je, když se už zvedáte k odchodu.. a při každém poposednutí to znamená další pivo a na závěr nějakého pitomce [to říkám láskyplně:), jsou to moji kamarádi] napadne objednat rundu fernetů. Jak se říkalo u nás na malém městě ... přijmout je slušnost, otočit je povinnost:) a tím pádem jsem na druhou akci už přišel ve výrazně horším stavu, ale popil i zde, protože doba je nesmírně dynamická.. a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství:).

Po krušné noci a kalném ránu jsem si uvědomil zničující efekt alkoholu.. Tedy nejen, že mi bylo děsně zle:), ale asi půl hodiny mi trvalo, než jsem našel tři živé a funkční neurony v mozku, pospojoval je:) a začal se postupně věnovat praktickým činnostem. Ještě v pozdních odpoledních hodinách při sekání trávy jsem byl rád, že jsem si nic neusekl. Jak to správně, i když pokrytecky zhodnotil můj kamarád z prvního setkání: "Nesmíš chlastat jak protrženej kýbl a musíš zdravěji žít!!":)  Je určitě skvělé, že jsem společensky náročná setkání podstoupil už teď, určitě mám šanci se alespoň krátkodobě vymanit z podobných bohatýrských akcí:).

..natažený had se přeskakuje, stočený obskakuje

Ještě v sobotu po ránu jsem jak zpomalený film, našel jsem už sice další skupinku živých a funkčních neuronů, ale upřímně čtyři kola v Šárce vidím hodně problematicky. Jen pomyslím na to, že jsem si předsevzal zkoušet jídlo, kombinaci gelů, pití a normálního jídla, tak už mi není dobře. Ale trenérka řekla jasně.. 4 kola, vyzkoušej si co potřebuješ, nezraň se, ani se neznič na doraz.. Není to tvůj závod:).

Na startu v 9:00 jsou ostřílení a zkušení běžci, většina z nich je nejen rychlejších než já, ale zároveň dobře znají trať. Jsem nejstarší ve skupině a moje otázky na značení tratě vyvolávají podobné reakce, jako bych se na svatbě ptal na předchozí partnery nevěsty:). Nicméně se při "rozpravě" dozvídám, že "trať je dobře značená, je stejná jako vloni a vždycky a nedá se zabloudit"..:). Tak na to jsem si vzpomněl při prvním zakufrování hned v prvním kole..:). Ale nebojuji o stupně vítězů a je dobré sledovat těch pár spoluběžců, co jsem před tím předběhl a zmizel, když se k nim znovu blížím po návratu na trať:).

 

Ostatně je potřeba vyzvednout užitečnost bloudění v přípravě na cílové závody, zejména zabloudění ve 2. a 3. kole:). tam se mi podařilo přeběhnout ostrou odbočku směrem dolů, pokračující výstupem se schody a "zkratkou" se dostávám na dohled k cíli. Je pochopitelně milé, že morálně jsem ani na chvíli nezapřemýšlel, že bych běžel rovně, ale otočil jsem to a poslušně se vrátil na trasu a užil si jak cestu dolů, tak i schody nahoru:). Součástí správné přípravy je, že běžím "se vším".. tedy táhnu 1.5 l vody, kterou pravidelně doplňuji, abych měl správnou zátěž, mám tam povinnou výbavu, dvě lékárničky, extra čepice, dva telefony, gely... Prostě kromě vařiče a stanu má s sebou všechno:). Však jsem i během závodu maličko se svojí lékárničkou mohl pomoci:).

První dvě kola ještě bojuji s intenzivním pocitem "žaludku na vodě":), ale na konci 2. kola si říkám, že tady nejsem na závodě a srdnatě otevírám první gel a nasoukám ho do sebe:)... Kupodivu to jde dobře a pak po zhruba 3/4 hodině až hodině následují další tři a musím říci, že v silné testovací kombinaci banán, kola, nealko pivo.. a žaludek drží. Tak v tomhle směru jsem obzvlášť spokojený, jednak, že jsem se odhodlal a jednak, že to vypadá, že by mi to mohlo třeba fungovat i na 100 mil.

Dělá se hezké teplíčko, ale součástí mojí přípravy je běžet oblečený, 3/4 kalhoty, dlouhé kompresní rukávy i teplý šátek kolem krku. S výrazným oteplením za poslední dva dny je to další skvělý rozměr tohoto tréninku. Přemýšlím, že bych přidal i další vrstvu, ale než znova doběhnu do prostoru startu-cíle začíná se postupně ochlazovat a i to patří do tréninku..:). V předposledním kole už odbíhám ze (skvěle zásobené!) stanice na 9 km, když k ní přibíhá Martin VP a tak na něj počkám a potom už běžíme většinu zbytek okruhu spolu, v závěru ho nechávám si povídat se synem, běžím kousek napřed a tak se mi před ním podaří znova zabloudit doslova "v přímém přenosu":)... Inu, kdo umí, ten umí!  Díky Martinovi, Jakubovi i náhodným setkáním s jinými běžci i Šutr nakonec přináší pro mě nečekaný společenský rozměr.

Při startu posledního kola je to takové řekněme morálně důležité. Beru si pár posledních kousků banánu, už došlo pivo:(, ale Radek Brunner mě utěšuje, že na stanici v půlce ještě pivo je a na moje obavy, aby mi to nevypili ti přede mnou... mě ubezpečuje, že teď už na trati žádní závodníci nejsou, jen já jsem poslední z posledních:). Uklidňuji ho, že mě se podobné řeči nedotknou, nemají šanci mě rozhodit... stečou po mně ... jako olej po teflonu:)... I obsluha časomíry se má v tomto směru hbitě k činu a odstřihnou mi čip. Já jim říkám, že je chápu, ale že já jdu ještě jedno kolo. V propozicích je, že závod končí v 6 a že to vidím, bych měl v pohodě stíhat:). Tak dostávám čip do kapsy a vydávám se na poslední okruh, který si patřičně užívám. Míša měla pravdu. Chtělo to čtyři kola. Neurony už jsou pospojované:), už nebloudím, nakonec nejsem úplně poslední v cíli, v první desítce:) na krásném devátém místě s časem 8:36:37 končím 72 km závod v naprosté pohodě, s vysokou rezervou:) na oficiální konec závodu, připravený běžet dál...

Z toho si dovolím vyvodit základní poučení pro nás pomalejší. Nesmíme se nechat se nijak zviklat, pro nás pomalejší platí zásadní pravidlo a mantra "it ain't over until it's over!" ... prostě dokud to neskončí tak není konec:), případně ti hodně pozitivní si mohou opakovat.. "A jestli to není dobré, tak ještě není konec."

.. večerní schody:)

Domů se dostávám ve skvělém rozpoložení, všechno se podařilo, i v mihotavém světle, ve kterém já špatně vidím pod nohy jsem sbíhal trailové cesty velmi zkušeně, cítím příjemnou únavu, ale v podstatě mě nic nebolí, gely super...
...prostě Hrdý Budžes! /pro ty mladší na vysvětlenou doplním vysvětlující verš..."žes neposkvrnil ústa ani hruď../ ... ano, ano.. všechno jídlo zůstalo tam, kde mělo být:)!

Všemu zdar, našemu testování, úsilí, nadšeným pořadatelům běžeckých závodů.. zdar!
Ultra.. zvlášť!
12:)

PS. Díky Digimu za zachycení mých okamžiků v závodě...

Kamarádi, kufr, Šutr... jak se to rýmuje..:)

Nebyl to nikdo jiný než největší český génius Jára Cimrman. který doporučoval běhat zásadně s kufrem. A velmi pregnantně to vysvětloval. V poslední době jsem Cimrmanem silně inspirován, Téměř žádný delší běh se u mě bez pořádného kufru neobejde:). Jestli je to stavem mysli nebo ročním obdobím, to nevím, ale musím dodat.. bloudím často, bloudím rád (???) a když na to přijde i skáču..:)

Ještě ve středu jsem byl v útlumu, ve čtvrtek jsem konečně zase vyběhl s Deri a svět začal být hned veselejší:). Večer mi píše Luboš, že si bere dovolenou a že chce běhat v karlštejnských hvozdech... hned mi zní v uších babiččino.. Hansi..Ty kamarádi.. ty tě dovedou akorát tak do průšvihu:)! No nedá mi to a ze zájmu se zeptám, kam to běží,, a dozvídám se, z Berouna míří do Sv.Jana pod Skálou, pak lesy kolem, Ameriku, lomy, Mořinu Karlštejn..Přišlo mi to jako dobrej nápad mu vyběhnout ze Stodůlek naproti.. cesta tam, mezi 21km (s kufrem 26), pak něco poběháme spolu a pak se uvidí:).

Sice na mě díky cestování v MHD začala lézt nějaká bolest v krku a rýma, ale věřím, že pomalý běh léčí všechno, takže domluvená trasa, vytisknu si mapu a jdu s klidným vědomím spát. Ráno venčím Deri, na všechno dost času a najednou zmateně vybíhám, mapu a půlku věci nechávám doma a tak běžím s tím, že se to doladí po cestě, což se mi tedy moc nepodařilo.:).. Ale co bylo super, jak jsem zabloudil u Roblína a Zvonoklas (kam jsem vůbec neměl běžet), tak mi při radách kudy kam, nabídla jedna milá domorodkyně, že tam jede za chvíli autem a že mě tam klidně hodí.. To bylo dilemma:), ale co, vyrazil jsem po svých, Luboše doženu taky po svých..Byl to nakonec moc pěkný výlet, na řadě míst turistické značky zmizly, protože kus lesa a cesty byl čerstvě vykácený, někde pro jistotu nebyly vůbec, ale všechno jsme prohlídli, já ještě na Americe konečně zařval z plných plic "Atanáááá Vinettou!!", pak mi přestala sloužit baterka v mobilu a tak vím, podle Lubošovo navigace, že se moje cesta se pohybovala někde mezi 40+ až 45km, pěknej výlet, hned km poskočí, že? :)

Dorazím domů, udělám co třeba a zjišťuju podrobnosti na dnešní ŠUTR. Pavel hned říká, no přeci bys neběžel jen jedno kolo? 18km nestojí za to, pojď se mnou na dvě, aspoň něco poznáš!:).. No babička měla zase s těmi kamarády pravdu:). Ráno vyrazím na ŠURT ve velkém stylu. Tentokrát jsem nechal doma nejen mapu kudy tam a názvy ulic, kde parkovat, mapu ŠUTRU, ale i bágl a náhradní oblečení. Prostě, když se daří, tak se daří!:)

Vnitřně cítím, že dnešek bude opět krásný den a že o zážitky tu nebude nouze.V prvním kole, kdy mě ještě navigoval Pavel, jsem si to moc užíval, ovšem, kdo mě zná, ví své.. kecal jsem celou dobu a nedával pozor na cestu:). V tom druhém, kdy jsem Pavla pustil dopředu s tím, že já rychleji nepoběžím... výsledek se dal čekat brzo. Po pár km jsem dvakrát exklusivně zakufroval, při druhém hledání trasy jsem dostal zpět no skoro as ke startu.. A v tu chvíli v hlavě ďábel našeptavač:). Říkal, tak se na to vykašli, běháš tady jako utrženej vagón:), evidentně ti to nejde, zabal to.. No málem, málem jsem těch pár desítek metrů vylezl a druhé kolo vzdal.

Nevím, jak to máte vy, jestli patříte k rozumovým nebo pocitovým běžcům... Rozumově založený člověk nemá problém vzdát závod, když se mu nedaří, čas bude stát za pendrek:), tak co se snažit... Pocitový běžec, mezi které se počítám, ten se bojí, že příště bude vzdát daleko jednodušší a že právě ten boj, který teď svádí(me) je ten nejdůležitější. Prostě vzpomněl jsem na Stína, na svoje dosavadní boje, otočil se a běžel znova tu trasu, na které jsem už jednou zabloudil a hlídal jako ostříž značky, abych si pamatoval tu poslední, v případě, že se zase ztratím..

Rozhodně to bylo zajímavý, ten závod mi hodně dal a mám z jen (tradičně) velkou radost. Největší mám radost z toho, že jsem se zase vrátil na trasu, odolal pokušení a závod navzdory všemu hezky a v pohodě doběhl:).

Ten nápis před tím krpálem mě rozesmál i při druhým kole.. Prý tohle neběží ani Dan. Prý to běžel.:)

V cíli jsem slyšel, že mě "porazil" Bubo a Pavel a mnoho dalších:). K tomu chci pro ty mladší jen pro upřesnění dodat. Nikdo mě (ani Vás) neporazil, byli rychlejší, byli v cíli dřív a já (Vy) jim to jako kamarádům přeju.. ale nikdo mě neporazil!!!  Dnes jsem byl Hrdý Budžes! :) Dnes jsem zvítězil a moc si to užívám!

Díky za kamarády, díky za kufr! a pochopitene díky za ŠUTR!

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)