(Ne) všímáme si a běžíme.. aneb příprava začala...

Jeden z prvních příkazů, které jsem učil Deri, bylo "Nevšímáme si.. běžíme"..:).. Má to řadu důvodů i významů -- ať už přímých nebo přenesených. Prostě nevšímáme si psů, lidí kolem.. jsme spolu a běžíme.. Nenecháme se jen tak zblbnout, zatáhnout do pranic, ovlivnit nebo jen tak otravovat.. nekoukáme, kde co lítá a běžíme..:)

Samozřejmě je těžké být přesvědčen o své jediné pravdě a svém (jediném) správném přístupu a tak modifikuji povel -- "Všímáme si, ale (stejně) běžíme"..:). Koukám, jak běhají/trénují dobří, přemýšlím z čeho se poučit, co možná zkusit nebo si říci, co asi rozhodně dělat nebudu..:). Přemýšlím, přemýšlím, jak běhat pořád s Deri, s blízkými.. a jak se nenechat ničím "sežrat" ani vyhořet, ale jak se přitom zlepšit.

Filosofové říkají, že optimistický člověk se pohybuje po spirále vzhůru. Asi mají pravdu -- zdá se mi, že se v běžeckém životě zase po určité době vracím do podobného bodu - sice třeba v trochu jiných podmínkách (výše na spirále), ale se stejným východiskem a podobným úsilím. Pro jistotu - stejně jako v pohádce odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil:)...
Před lety jsem definitivně opustil "trenýrkové" plány, zrušil konzultace s trenérem a přešel na naprosto volný způsob pobíhání...Řekl si, že na to moje pobíhání si stačím naprosto sám.. Abych to teď změnil a pokusil se vkročit do té řeky znova (i když jinak). Nemám možnost běhat podle nějakého příliš sofistikovaného a závazného předpisu, mám příliš mnoho neznámých, úkolů a měnících se časových omezení -- ale bylo by dobré se čas od času s někým poradit a vyslechnout si jiný názor a dobře míněné rady.
Věřím, že jsem našel v tomhle směru spřízněnou duši, která moje úsilí jednak chápe, jednak dokáže poradit a co je nejdůležitější, taky jí hrozně věřím:). Takže už si různě připravuji pracovní tabulky -- ani ne tak na konkrétní tréning, ale abych skloubil svoje oblíbené/potřebné rodinné a venčící běhy:) s něčím, co mě posune za hranice časových limitů při důležitých závodech...

Je podzim, a asi každý vnímá kolem sebe takovou tu podzimní "depku".. Lidi hledají převážně výmluvy, proč něco nejde udělat, nebo vysvětlení, proč je to nebo ono "nemožné". Chápu, sám sobě pro jistotu připomínám -- Sometimes ignorance is a bliss -- prostě občas je dobré nevědět. Nevědět, že je něco považované za nemožné.. Pak se o to můžeme lépe pokusit! :).

Proto se se začátkem tréninkového období snažím ve všech směrech. Velký Honza Bartas jezdí na kole (k čemu se asi už nedonutím, ale co zkusit to kolo, co nikam nejede?)... Proto jsem v pátek vyrazil v nejmenovaném fitku na první lekci spinningu. Nutno říci, že mým příchodem výrazně stoupl věkový průměr, ovšem nikdo mi neřekl "vrať se do hrobu", ani mě neupozornili, že klub důchodců je na třetím patře..:)..  Na recepci jsem "nečekaně":) odmítl opakovaně nabízený tepák -- i když mi bylo doporučováno, že je to skvělé, umožňuje to prý poznat, jak moc usilovně trénuji... a je to prý také skvělé v prevenci a včasném odhalení infarktu .. v tu chvíli slečna přidala významný pohled!..:)..

Byla to zajímavá zkušenost. Jako duší žena bych svoji první lekci nazval, jak jsem na chvíli přestal býti běhnou a začal jsem šlapat:). Je to sice hodně jiná skupina lidí, než na co jsem zvyklý, ale je potřeba zkoušet nové věci, navíc ta intenzita byla zajímavá. Jen doufám, že i příště přežiju tu úděsnou muziku:).
Byli na mě ale hodní -- řekli mi, že si příště mám přinést vodu..Protože je potřeba pravidelně pít. Když jsem se snažil vysvětlit, že do dvou hodin pohybu vodu neřeším, tak jsem vypadal jako úplný trouba:)..

Nicméně, začíná krásné období... Advent je téměř za dveřmi, při ranním venčení a běhu do práce mě do tváře studily sněhové vločky. Jsem natěšený jako malé dítě.. Odhodil jsem většinu zábran, už jsem si na stůl, monitor a svoje dveře (zatím z druhé strany)  :) nalepil názvy svých cílů na příští rok.. a  nedočkavě se chystám na věci příští.

Všemu zdar! Ultra a našim (šíleným) snům .. zdar!
12:)

Staříkovo běžecké YOLO, aneb bylo nás pět:)

Myslím, že jsem si zkratku YOLO (you live only once - tedy žiješ jen jednou) už tady jistě vysvětloval, ale ona i z běžecko/pobihaciho pohledu má svůj význam. Ani ne tak v tom, že by člověk svoje prožitky umocňoval pomocí ruské rulety, nebo nepředstavitelným riskováním, ale spíš tím, že si dělá radost hezkými akcemi, které // jak už to tak s mými kamarády bývá // jsou blízko u hranice chápání "normálních" lidí..:). Ale ty zážitky, ty nám nikdo nevezme!

Byl pátek 13 -- ráno vstávám hodně těžce:), mají to částečně na svědomí asi poslední dva večery, kdy jsem slavil víc, než bylo rozumné, ale víc je to dané obdobím chřipek, stresy v práci a dokončováním všeho možného a nemožného.. Vím, že bych měl konečně v klidu nasbírat km, v poklidu se zaměřit na větší objemy, posílit, atd.:)...

Místo toho se ve spěchu a s bouřícím se žaludkem chystám na víkendovou akci s kamarády. Cílem je se večer posledním autobusem z Prahy dostat do Pece pod Sněžkou, přespat, ráno na Sněžku a běžet přes hřeben Krkonoš, Jizerských hor až.. až do Hřenska. Ideově krásná akce z nejvyššího přírodního bodu do nejnižšího. Obě části, jak přeběh hřebenu Krkonoš a Jizerských hor, tak i navazující noční část jsou hezké a skrývají v sobě řadu náročných momentů. Obzvlášť noční část (byť už mimo vysoké hory) se ukazovala jako výzva, protože nikde nebude nic otevřené, takže všechno jídlo s sebou, navíc veškeré oblečení i na převlečení neseme v batůžkách.

Každý to (včetně oblečení) pojal po svém. Ale obecně většina z nás na srazu vypadala jako Zilvar z chudobince:)... Když jsem kolem páté hodiny vystupoval na Černém mostě a mával na podobně oblečeného Pavla (VS) nechtěl se ke mne moc znát. Já na zádech běžecký batoh a v ruce idelitku a v kapse mi cinkají drobné na pivo. Pavel už držel v ruce hrst drobných (na pizzu) a bezelstně se mě zeptal.. "A kolik po cestě dali tobě?" .:)... No to nám to pěkně začíná...

Za chvíli už naše pětice (jako za starých časů školních výletů) sedí na zadním pěti-sedadle a pod taktovkou našeho etanolového referenta (t-bird) se občerstvujeme... Víno nám došlo už před Hradcem Králové a tak pod záminkou prostatických problémů vybíhám ven a doplňuji zásoby. Málem mi ujeli, málem jsem nastoupil i do jiného autobusu:), ale od toho má člověk kamarády, aby zadrželi náš autobus, případně aby mě navedli do toho správného..:)

Zážitků a veselých příhod z cesty a z přípravy jsme měli na knihu, ale protože jeden každý z účastníků má svůj deníček:), tak jim nechám dostatek na vyprávění. Jen bych chtěl dodat, že přeběh z mé strany se nesl ve znamení pracovních stresů:) [ty technologie! Naštěstí jsem kvůli baterce vypnul data i neběžecký mobil, ale i to stačilo] a také ve znamení dílčí chyby v předpovědi počasí..
Ve čtvrtek jsem totiž koukal na všechny servery s počasím, ukazovaly krásnou předpoveď, s výraznější změnou a přechodem zvlněné studené fronty (déšť a sníh) až v neděli později odpoledne, což my už budeme na cestě do Prahy, že? :). Jenže, co čert nechtěl a já nevěděl.. časování přechodu fronty se posunovalo stále a stále dopředu, takže v sobotu brzo po ránu bylo jasné, že si výlet užijeme i s patřičnými prudšími změnami počasí po cestě.

To by normálně zase tolik nevadilo, ale já kvůli úspoře místa v batohu jsem nesprávné zhodnotil situaci a vzal si s sebou jen supertenké tričko a tílko, a velmi tenkou a velmi lehkou bundu. O tom, že jsem měl jen tenké elastaky ani nemluvím:). U lanovky zjišťujeme, že pojede jen na Růžovou horu, na Sněžce hlásí -4C a silný nárazový vítr 80km/h. Jeden z našich horských vůdců (VS) nás hned maličko nahlodal, říkal že při téhle vlhkosti a teplotě a rychlosti větru můžeme případně získat i omrzliny a začal si pamětnicky mnout ruce a osahávat obličej:). Ve svém tenkém outfitu vzpomínám na Hanče s Vrbatou a utěšuji se tím, že jsem si "svoje" užil, mám dvě děti, takže případně omrzliny na intimních místech nemusím tolik řešit:). Kamarádi svorně nabízeli zapůjčení dodatečných svršků, ale ... vliv ledového může Machyho v naší skupině je stále patrný:). Takže jsem běžel relativně minimalisticky oblečen a byl připraven se v případě opravdové nutnosti ještě přiobléci na sebe "civil" ...

Počasí bylo nádherně horské. Po úsecích, kdy se v protivětru i špatně šlo, se na pár minut vyjasnilo, aby se stejně rychle zatáhlo, u Sněžných jam zamlžilo, a vítr nám masíroval tváře tradičními ledovými krystalky... Minimálně lidí, obzvlášť při přechodech z Krkonoš do Jizerek jsme se dostali do končin, kde nebylo nikoho. Jako jeden z dokumentaristů výpravy jsem udělal i hodně fotek se kterými se pojí plno nádherných zážitků, které nechám na vyprávění kamarádům..

Ovšem malý poznatek. I když jsem minimalizoval, přesto jsem si vzal s sebou nové nesmeky na prozkoumaní a musím říci, neměly chybu. Držely naprosto perfektně. Pavel vtipně glosoval, že on to zná. Taky si nemohl vynachválit mačky.. a kdyby mu nebylo stydno, lezl by v nich i v létě:). Nahlodalo mě to, zkusil jsem je na i na osmekaných lávkách v Jizerkách, na mokrých kamenech.. seděly jako přibité. Máš pravdu, předsedo! :)

Silný vítr se postupně uklidnil, ledová tříšť byla vystřídána mokrým sněžením, ale pocit zimy to nakonec jen umocnilo. Už odpoledne jsem cítil, že přeci jen.. přeci jen.. nemusím za každou cenu onemocnět a běžet většinu noci v silném dešti, když není úplně důvod? Takže jsem to řekl nahlas a tím jsem skupinu tři, která měla původně naplánováno běžet až do Hřenska postupně rozvrátil, téměř jako imperialistický diverzant skupinu mladých svazáků:). Nakonec jsme seběhli na Oldřichovském sedle do hospody, dali pár piv, rum na cestu.. chytili jsme vlak do Liberce a poslední autobus do Prahy. Slíbili si, že to -- až se počasí umoudří -- někdy doběhneme...

Zase jsem běžel neskutečně krásnými místy, navíc téměř bez lidí:)... Opravdu nádherný kus víkendu, navíc mám šanci v klidu pomalým během doléčit (drobné) nachlazení a zastavit ten vodovod, co mi teče z nosu:). 64 km přes hřeben Krkonoš a Jizerských hor byla opravdu hezká tréninková dlouhá. Díky za ní!

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť!
12:)

PS. Snažil jsem se fotit ve chvílích a vteřinách, kdy třeba vítr rozehnal mraky nebo kdy vyšlo slunce, takže obrázkový pocit z výletu může být ještě o to hezčí.:)

 

Četba a sledování scifi jako součást přípravy na ultra:)

Ať chci nebo ne, uvědomuji si, že moje sny/úsilí, směřování a výběr závodů a nejbližších cílů je od jakživa na hranici scifi:), a tak podle rady svého synka pravidelně doplňují svoji motivaci četbou a sledováním "vhodného" scifi.

Pro rychlý běh v terénu asi neexistuje nic vhodnějšího než Riddick a jeho útěk z Krematoria:)



Pro boj s problémy na ultra, nevzdávání se.. je asi nejlepší Marťan. Vřele doporučuji. Mimochodem byl jsem až dojatý, když junior prohlásil, že v tom svém úsilí jsem mu hodně podobný:)

---Vysvětlující ukázka (Marťan) -----------
[Poté, co se věci po x-té pos*aly].....Nyní si pěkně sednu, vzduch unikne a já zemřu. Konec. Už žádné falešné naděje, klamání sebe sama, žádné řešení problémů. Už mám toho, kurva, dost! ...
Vzdech ... Dobře. Tak jsem si zanadával a teď musím vymyslet, jak se udržet při životě. Podívejme se tedy, co se dá dělat ...
--- Konec ukázky z Marťana----------

Minulý víkend jsem svoje portfolio sledovaného scifi doplnil a rozšířil svoji krátkou večerní účastí na běžecké sekci festivalu Obzory. Marně jsem se snažil tvrdit pořadatelům u vchodu, že jsem zástupce médií:) a že jdu na poslední přednášky z celého dne, tudíš bych neměl platit vstupné.. ale nakonec jsem celodenní vstup zaplatil.. Stihl jsem podle mě zlatý hřeb večera -- povídání o nejkrásnějších sky závodech a o tréninku na ně.

Jako správný zástupce médií:) jsem se snažil nejen sledovat, co se děje vepředu, ale i reakce v sále. Například vyprávění Aničky S. o skvělém třetím místě, tedy o zlomené hůlce:) tolik zaujalo, že se vlastně účastníci neptali na nic jiného než.. A vrátila jste tu hůlku? :)...

"A vrátila jste tu hůlku??"

Ovšem při sledování moderované diskuse J. Bartase a Z. Kříže jsem děkoval Bohu, že jsem je slyšel až teď..:).. Poslouchat jejich vyprávění někdy na začátku svého pobíhání v horách, tak prodám nově koupené trailové boty a koupím rybářské pruty!:).. Samozřejmě jsou to reprezentanti, chápu detailní a šíleně nabušené trenýrkové plány... Ovšem slyšet, jak Z. Kříž čtyři hodiny běhá běžeckou abecedu... stovky a stovky naběhaných výškových kilometrů, speciální trénink, minimum spánku.. Podobně, jak J.Bartas vstává také asi ve 4, aby před prací stihl 3 hodiny intenzívně kolo a bůhví co ještě... Že jalové kilometry jsou jalové a na nic. Atletická a horolezecká příprava je základem úspěšného horského ultra:)... To jednoho rozloží:)...

Klíčová matra k překonávání podobných šílenosti? -- "Je to Tvoje volba"..:)

Občas kouknu do publika.. Mladé adepty a další reprezentanty to evidentně motivovalo, zhruba jen půlka sálu měla takový ten vytřeštěný výraz:) -- Buď to byli zbloudilí návštěvníci nebo abonenti skyrunningu, kteří ovšem po skončení přednášky neochvějně zamířili do nejbližší prodejny rybářských potřeb:),..

Pravda je, že po skončení přednášky jsem chtěl pozdravit velkého Honzu B., který kraluje i na běžecké blogosféře.:) Ale vzhledem k frontě natěšených ctitelů a posluchačů jsem to vzdal.. Jak se dostávám ven ze sálu, tak zaslechnu... Ty voe, to nikdy nedám...Chlapci zlomení vyprávěním, které je mělo motivovat:).  Protože jsem byl se Samem evidentně o generaci nejstarší účastník, tak jsem si dovolil je jemně upozornit, že TOHLE byli reprezentanti!!

Stejně jako nemá cenu porovnávat Slavoj Houslice s Reálem Madrid, tak nemá cenu se srovnávat s Danem, Radkem, ... nebo s reprezentanty skyrunningu. Snažil jsem se ty zdrcené mladíky povzbudit optimisticky-sexistickým sloganem se sportovním podtextem.. "Není důležité být první, ale zúčastnit se!"..:). Ovšem nevím, jestli se mi to aspoň trochu podařilo.. Jo, to je to nebezpečí srovnání.

Druhý den byla neděle. Nádherný počasí -- chtělo by to intenzívní dlouhou:), ovšem.. mám rodinu, a je to podle všeho asi jeden z posledních krásných dní v tomto období... Proto nejdřív běžím volně asi deset km s dcerou a s Deri a pak se ještě vyklušeme/projdeme s moji nejmilejší.. V podstatě naprosto jalový km..:).. Ovšem na druhé straně, je to nejlepší trénink a prevence proti vyhoření a rodinným problémům:)..

Při večerním krátkém venčení popobíháme s Deri a celé to spolu globálně hodnotíme... Jasně, jak běhám(e), tak to jsou (z pohledu ambiciózních reprezentantů) naprosto ostudné výsledky. Honza B. se ušklíbal na svých cca 41 hodin na Rondě, což teprve mých 57, že? :) Podle ultrasignup mám průměrný ranking mezi 60-68%, age rank mám sice mezi 70-80%, ale obecně žádná hitparáda. Prostě dobíhám kolem té půlky pole s velmi výraznou časovou ztrátou na ty vepředu.. Ne ne .. neflákal jsem se, neužíval jsem si to:), ale prostě to rychleji nešlo. Nicméně, mám to děsně rád a v cíli zažívám pocity naprostých vítězů:).

Proto, když jsem si večer sedl k počítači, tak jsem naprosto neomylně hodil svoje jméno do dvou loterií. Protože pokud se kvalifikuji, tak není co řešit:)... Ani to, jestli běhám pomalu, ani to, jestli je to ode mě velká nebo šílená drzost se tam a tam přihlásit. Kašlu na to!
Mám to rád, rybářské pruty rozhodně zatím nekupuji. Naopak, mě podobné scifi motivuje:)

Proto všemu zdar! Naší odvaze, počítačovému hrdinství, našemu scifi.. a ultra zvlášť!
12:)

Běhám s Deri, aneb pes je sociální lubrikant! :)

Podzim je zajímavé období. Tradičně mi skončila sezóna, měl bych si maličko odpočinout a zase začít se připravovat na další rok, ale stejně tak jako se ve mně pere lenoch s důsledným, zodpovědným a konzistentním otcem od rodiny... tak chtě nechtě poslouchám rady a pošťuchování celého okolí..

"To teď na podzim už se neběhá, co?" :)....
Úplně nejlepší jsou úvahy "znalců"..., proč se honit, stejně tím nikoho neoslníš, dneska uběhne maratón kdejakej blb a kulhavá bába:)... Nebo otázky "To takhle sportujete kvůli manželce?"... "Zrovna já vám to budu věřit!":)

A tak podobně, jako tele-tele mělo své stálé otázky (Tak co Sporťáku, už máš chlapa?), tak i u nás v práci a v okolí jsou určité pevné kotvy rozhovorů. Pochopitelně (asi jako každý) citlivě vnímám, jak to kdo myslí.. a pro ty, co by je potěšilo mě vidět kulhat, nebo přestat běhat -- se vždy vzepřu. I když jsem po náročném ultra, tak v práci je výtah pro mě tabu.. natolik zase já umím rozdírat rány:)..

Ale na podzim a v následně se blížícím adventu se mi zdá (a bylo by to moc dobře), že jsou si s tím chladem kolem lidé možná trochu blíž...Nebo, že by to bylo tím psem?:)... Samozřejmě, běhajíc s malou fenkou, která je navíc velmi přátelská, se člověk nemusí ani moc snažit, aby se s ním dávali do hovoru naprosto neznámí lidé a aby vznikaly střípky kouzelných situací..

Například teď o víkendu proběhla v našem údolí turistická akce s cílem "Holyně" a tak se našimi končinami valilo relativně dost lidí. Normálně tady potkáme sotva pár běžců či pejskařů na procházce... ale teď? Jsou tu turisté ve skupinách lační poznávat (dle itineráře) krásy Prokopského údolí. A světě div se, dost z nich si s námi chtělo povídat nebo aspoň nějak reagovalo na naší přítomnost...

Je pro mě typické, že si neuvědomuji přítomnost lidí a tradičně podle našich zvyků (téměř nepřetržitě) při běhání mluvím na Deri. Vykládám ji, kudy běžíme, kam poběžíme za chvíli, chválím ji, jak je šikovná, jak krásné běží..atd.. Poznámka jedné turistky "Vy jste asi nějak osamělý, že si celou dobu povídáte se psem, co?" :) .. mě dostala skoro na kolena ..

Zastavím, abych vše uvedl na správnou míru, ale než jsem stačil něco říci, tak se asi 100 metrů od nás objevil známý chovatel dalmatinů se svoji smečkou a provokativně huláká... "To je on!! Kubišovou na něj! Týrá to zvíře! Vidíte to všichni!!!:)... A vykřikuje a všem kolem vysvětluje (svůj oblíbený vtipný obrat), že Deri je původně Jack Parcel (příbuzný výrazně vyšší pes než Jack Russel), ale má od běhání se mnou úplně obroušený nožičky, tak že je tak malá..:) .. Přísahal bych, že mu to pár lidí uvěřilo, protože na mě koukali jako na tyrana..

Rychle popoběhneme kousek dál a už to vypadá, že se pěšinkami ztratíme turistům z dohledu a obíháme mladou rodinku, která u cesty na sluníčku odpočívá. Dávám pozor, aby Deri na nich neloudila svačinu, protože děti na ni zálibně pokukují...Tatínek jim moudře vysvětluje... Vidíte, pejsek celý den leží na pohovce a teď se jde maličko proběhnout.. Deri jakoby rozuměla -- okamžitým skokem do kaluže a hlubokým ponořením do bahna dává všem jasně najevo, že ona "gaučák".. rozhodně není...:)

"To je ten pejsek z reklamy na OBI!! Taky vám doma všechno rozkouše?".. :) ... Bráním Deri, zatajuji překousanou elektrickou šňůru a vyhození pojistek v naší klubovně. Musíme držet pohromadě v jednotě je síla:)..

Definitivně mířím na trail a do kopců, rychle pryč. Asi po cca 12km se zadem vracíme s vyběhanou a spokojenou Deri, když v tom zaslechnu výkřiky.. "Pane, držte si toho psa na vodítku! Tady nemůže jen tak běhat.." ... koukám, komu vadí způsobně (vedle mě) běžící Derina a on to Luboš s Lenkou!!:)... Zdravím se s nimi, na chvíli zastavuji a Deri jim na oplátku ukazuje svoje triky a běhá kolem nás parádní osmičky. Demonstruje všem svoji rychlost a sílu.. i když já moc dobře vím, že už je unavená... Ale je to ženská každým coulem. Chce být obdivovaná a chválená, ať to stojí co to stojí! :)

Nic nic.. doma čeká moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, že vyzvednu i ji a také spolu maličko popoběhneme. A tak se rozloučíme s Lubošem a s Lenkou a míříme s Deri domů... Myslím, že nejlépe okomentoval náš návrat jeden obtloustlý pán stojící s kelímkem piva uprostřed parku.
Jeho slova -- "Tak takhle se spěchá domů -- rychle se nažrat a vyvalit v teple!"..:).. Jen doufám, že patřila pouze Deri..:), protože já ještě aspoň maličko popoběhl se svoji nejmilejší... než jsem se ...:)..

Zkrátka a dobře -- pes (stejně jako alkohol) je sociální lubrikant!:) ... I úplně neznámí lidé se s námi baví, komentují naše počínání nebo se i chtějí kamarádit. A to je dobře!

Je jen velká škoda, že Deri neuběhne ultra. To bych měl svoje delší běhy o hodně jednodušší:)!

A tak všemu zdar! Dalším km... Nové sezóně, naším přáním a snům.. a ultra..zvlášť!
12:)

Staří radostně vztric, aneb U je naše křivka..:)

Většina lidí žije v "bludu" o krizi středního věku, která se s rostoucím věkem jen prohlubuje:)... Myslí si, že člověkem víc a víc cloumají choroby a deprese.. Až ve finále se pro jistotu zajedeme podívat do Pelhřimova, abychom věděli do čeho jdeme:)..

Není to pravda! Místo analýzy vlastních pocitů bych mohl pokračovat okřídleným.. "američtí vědci zjistili, že"..:) .. ale vlastně proč ne. Velmi renomované časopisy v řadě studií ukazují, že pocit štěstí a životní spokojenosti v čase vytváří křivku písmene U (Asi nejznámější studie je zde), s nejhoršími pocity a s "nejmenším štěstím" se lidé potýkají někde kolem 45 let. Pak už se to jenom zlepšuje, sama pozitiva a sociální jistoty..:).. [V Čechách si to nejhorší dle odhadů odbýváme přibližně ve věku 47 let:)]

Možná je to také způsobeno tím, že šťastnější lidé žijí déle a tak ti nešťastní postupně umírají a celková populace se tak stává šťastnějšími.. Vyberte si sami..:)

Nicméně.. Nicméně jsem na státní svátek zase zvýšil číslo ve svém profilu o 1, potěšeně si uvědomil, že jsem o rok starší:) -- a že stále je kam běhat, stále je na co se těšit a z čeho se radovat.. V minulých dnech jsem přehodnotil týdenní rozvrh běhů, abych měl šanci běhat postupně se všemi členy rodiny, venčit Deri a svoji nejmilejší manželku brát na různé výlety...Ukazuje, že jsem na MFF měl právem za jedna z předmětu plánování a řízení soc. hospodářství:).

--- doplňující odbočka ---
Pro mladší a nematfyzáky -- pod tímto krypto předmětem se skrývaly stochastické diferenciální rovnice, čemu se směji doteď -- naštěstí nikdo z politického vedení si neuvědomil tu spojnici mezi obsahem kurzu, tedy náhodou a chaosem, který jsme studovali a politicky angažovaným názvem..:)]
-- konec odbočky --

Sice moje domácí plánování dočasně vedlo k menším objemům, ale už zase postupně připravuji dvojsměrky do "přípravy":), navíc investice do šťastné domácnosti má neuvěřitelnou hodnotu, co si budeme povídat:). A  navíc -- moje skvělá strategie nese už první ovoce. Při sobotní návštěvě skalního města jsem "nepozorovaně":) zpracoval moji nejmilejší pro svoje šílené plány na další rok.
Svět je krásný -- a je potřeba si to užívat!

Všemu zdar! Ultra a naším snům zvlášť! 12:)

Blondýna ve Stromovce, aneb v tréninku běhám opatrně:)

Mohl bych ten zápisek také nazvat "Jak jsme dělali (Dánské) Sněhurce sedm trpaslíků ve třech" -- což jak všichni uznáte, je velká dřina.. Prostě o tom, jak jsme t-birdovi dělali křoví a družinu:)...
Nebo, jak jsem ukázal, že jsem popleta, ale žádný máslo:).. Každý titulek nese trochu jiný příběh..ale protože každý ze zúčastněných si píše svůj vlastní příběh.. nechám to na nich:).

Začnu ze široka.. Znáte ten starý vtip, kdy se ptají blondýny v pizzerii, na kolik kousků jí mají nakrájet pizzu.. Na 4 nebo na 8? Ona odpovídá.. na 4. Na 8.. to bych nesnědla!!:)

V minulých letech -- ještě před dvěma lety--  se Pražský maratón běhal jako 8x kolem šaten a jedno malé zahřívací kolečko k tomu.. I moji maminku jsem tím v minulosti uklidňoval, když se ptala, jestli nejdu o víkendu běhat něco dlouhého/šíleného.. tak jsem ji říkal, že jdu běhat s kamarády do Stromovky.. 8x kolem šaten, jedno malé kolečko a domů...

Letos ji říkám.. neboj, žádný šílenosti. Jdu s kamarády obíhat šatny do Stromovky. Maminka naučeně říká,.. aha.. 8x kolem šaten?:).. Odpovídám dle propozic. No vlastně mami.. Letos se běží desetkrát.. A maminka starostlivě.. Nebude to moc? :)..:)

Tak mě to trochu rozhodilo.. Má pravdu (předsedo).. Nebude těch deset rychlých koleček moc? :)

Je mi jasné, že v téhle části moji sezóny.. ten cílový čas nebude (slovy Apríl) žádná hitparáda.. Ale zase.. zrušit existující registraci, protože nejsem schopen/ochoten.. uběhnout nějaký rekord? Jak bych se s tím vyrovnal? Jak bych se podíval do očí kamarádům? [Nezačali by mi plivat do piva?:)..] A tak místo odpočinku a pozvolném začátku tréninku zase o víkendu poběžím maratón..

V sobotu po ránu.. pohodička, snídanička.. venčím Deri.. jdeme na dlouhou procházku.. Říkám si, pro jistotu kouknu na propozice maratónu.. Start je v 10.. koukám, aha.. registrace v 9.. to abychom zrychlili domů.. Zavolám si taxíka. Koukám na hodiny v klubovně a volám na tři áčka.. že bych chtěl taxíka tak za půl hoďky na 8:30. Paní mě přerušila a říká, že tohle nestihnou, protože 1/2 9 je za 2 minuty:).. Aha! :) Ale, že mi dají taxi do patnácti minut.. A tak rychle naházím do batohu oblečení.. a ve "psím" oblečením se pár minut po deváté objevuji ve Stromovce. V jedné kapse teplákové bundy ze ZG mám piškoty, zatímco druhá obsahuje černé pytlíky.. Jsem připraven na všechno!

Na místě potkávám jak reprezentanta iTB:), tak i Veverku Pražského, RIDa, Michala z PIM klubu.. Evžen mi se Sárou navíc dělají striptýz a ukazují do ruda zbarvený zadek! To nám ten den hezky začíná!.. Ještě, že nejezdím na kole!:)

Číslo, tradičně inspirativní -- 53 naznačující pravý ročník Pražského maratónu.. Zrušení maratónu v roce 2013 jsme pohotově nahradili:).. Nicméně, teď ročník maratónu a moje narozeniny krásně konsolidují.. je nám oběma 52! Za chvíli stojím s kamarády někde v zadní části startovního pole.. Reprezentanta (t-birda, aneb Sněhurku) jsme poslali dopředu a my (ostatní trpaslíci) si vyběhli každý podle svého.. RIDa v první třetině, kdy mě předbíhá posílám dopředu s tím, že běží na 3:17:).. ať se nezdržuje se staříkem.. Že já se rozhodně nebudu tolik mačkat:).. při rozumném úsilí to vidím pod "par".. [3:30].. ale na takové šturmování zase nejsem v téhle části roku zařízený:)..

Hrdinně jsem běžel bez jakýchkoliv sluchátek, bez povídání se spoluběžci.. sám samotinký.. Hlásili asfaltky, ale každou chvíli se mi něco lepí na boty.. listí/kaštany nebo slupky z kaštanů. Příště beru trailove boty!:) .. Pozorují všechny, co běží.. Spousta (ve finále 71) lidí rychlejších než já.. I staříků:) bylo deset rychlejších než já... ale nejsem ideolog. Společně s Kantem jsem potěšený (ani ne tak mravními zákony, ale) sebekázní .. Někdy je těžší na závodech neběžet na doraz... Nechci se zranit. Začínám postupně běhat na další sezónu, která bude podle všeho úplně šílená [možná to bude tím, že jsem šílený já:)]... A na ni se musím připravit. Opakují si strategické, není důležité vyhrát bivu, ale vyhrát válku..

Ale.. Ale.. Já duší žena.. registruji, že jsem předběhl jednu z ženských ikon českého ultra .. Markétu G. z kladenského maratón klubu [?? proč si ti kladenští neudělají klubové závody někde separátně a netahají to do Stromovky, na mistrovství republiky a tak??:)...Evidentně dobrej oddíl:)]. Při každém okruhu nějak podvědomě na otočce kontroluji lehký náskok asi 150-300m na Markétu a říkám si, jestli mě předběhne už tenhle kilometr, nebo až v dalším kole..:)... Ale pak se ta ženská duše ve mně vzbouřila..

Drž to "Jani":).. řekl(a) jsem si.. Naštěstí Markéta G. byla milostivá.. A tak moje odbočení do keříků v předposledním (a posledním) kole nebylo pro výsledek kritické. Inu stařík-prostatik!:) .. Nakonec jsem uhájil tenký náskok 30s až do konce.

V cíli odcházím na skvělý vegetariánský párek [myslím, že by si jej mohl dát i Advid.. ten párek kolem masa jen letěl:)] naprosto v laufu.. všechno jsem stihl.. i čest "duše" ženy jsem uhájil:). Dostal jsem v areálu jako každý běžec pivo. zkouším, že bych si další pivo koupil.. Prý nejde.. ale jsem zasažen vlnou solidarity.. hned další říkají.. já pivo nechci [PROČ, NE ??:)] .. a tak získávám další malé přežívací pivo..

Celkově hezká akce.. Věřím, že to zůstane v mém kalendáři hodně dlouho. Běhání není o rekordech.. Tedy aspoň pro mně "mid-pack".. ale o pocitech (i když ten čas potěší). Navíc teď už vím, že dokážu sníst i pizzu nařezanou na deset kousků.. Zlepšil jsem se skvěle -- skoro jako velká Izi .. o dvě minuty a něco proti Košicím před dvěma týdny.. Můj čas 3:26:47 naznačuje, že kdybych takto pokračoval.. tak bych někdy na jaře zase byl úplný reprezentant:)

Všemu zdar! Kamarádům, ultra a naší sebekázni zdar!
Říkám si.. Honzo, jak ses starej, tak jsi nadšenej:).. Příští rok jsi si vysnil neskutečný věci.. Tak je potřeba něco pro to udělat!

Hlavně to nevzdávat!! 12:)

Nikdy to nevzdávej...:)

Dřív jsem si dělal ze cvičení v posilovně, nebo z posilování částečně legraci (tedy aplikovaném na mě)... Bylo mi celkem "jasné", že nejrychleji zhubnu jednoduše tím, že se přestanu přejídat a začnu se pravidelně pohybovat-běhat. Běhat pomalu, někdy rychleji.. ale co možná nejvíc... Ale postupem času -- jednak asi i tím, že nejsem ideolog -- jsem musel svůj názor upravit.
Asi cokoliv, co člověk dělá pravidelně, s určitým cílem, s odhodláním a s nadšením nakonec přinese své plody. Podobně jako řada tibetských mnichů získává své osvícení pravidelným nošením dřeva a vody... tak se dá zhubnout ve fitku... nebo jen cvičením doma.

Před nedávnem jsem potkal jednoho začínajícího ... takového sympatického tlouštíka v posilovně...:). Snažil se být téměř neviditelným. Dokážu si představit, co ho to stálo odhodlání vyrazit a procházet se mezi stroji v matrixu ve World Class.., Co víc? Zkoušel s nimi pohybovat!! :).. Zrovna ten den, tam byli samí svalovci, kteří, pokud se jim při zvedání tyč činky pod vahou zátěže neprohýbá jako luk, tak nejsou spokojeni.. A pak já:). Evidentně cvičím intenzivně - vlastně neustálý kruhový tréning.. v jedné sérii cviků mám vloženou druhou, abych neměl žádné prostoje, a tak pořád dokola:)... Viděl jsem ho bezradného a tak jsem zpomalil a chvíli se s ním bavil. Snažil jsem se mu říci, že jsem začal hubnout ve výrazně vyšším věku a i z vyšších vah.. ale že to není důležité.. Taky, že jsem na začátku jenom běhal a taky si teď myslím, že to není důležité.. Důležité asi ani není, jestli "to" děláme efektivně, ale je nutné to nevzdávat!!!... Evidentně jsem ho potěšil.. i když jsem ho od té doby neviděl..:).

A tak se teď na podzim po menší běžecké pauze (=menší kilometráži) zase začínám víc soustředit na běhání, ale zároveň chci a musím svoje ochablé a staré tělo posilovat... Postupně se propracovávám záhadami jednotlivých nářadí, cviků.. Po tom roce cvičení mě místní odborníci, kteří ve fitku snad i spi.. [tzv. gym rats, tedy krysy:)]..  už začínají i zdravit.. Nejsem žádnej "džůjsr", tedy steroiďák:), ale zase už nejsem "soft tee" -- tedy čajíček a určité úsilí je i na mě viditelné...  Abych si lépe kontroloval nejen váhu, ale i tuk, tak jsem si objednal (podle rady) kaliperační kleště!!! OMG:).. tomu říkám dedikace, tomu já říkám pravé odhodlání staříka..

--- malá technická poznámka ----
Asi neexistuje levnější a zároveň velmi spolehlivý způsob kontroly hubnutí a měření tuků/svalů v těle, než jsou kaliperační kleště, přitom stojí necelé tři stovky a nedají se snadno obelhat... Jako statistika mě vždy potěší jednoduché metody - určení velikosti a váhy dinosaura podle jediné malé kosti, rychlosti běžce z doby odrazu-kontaktu s podložkou... a celkového množství tuku podle množství tukových řas měřených na několika místech. Ať žije statistika! :)
--- konec poznámky ---

Objednal jsem si proto ony kleště:) a Petr, který mi je přes e-shop prodal mi zároveň se zásilkou poslal i lístek se slovy .. "Honzo, nikdy to nevzdávej.." Upřimně mě to fakt potěšilo. Vydělal na mě jen pár korun a přesto mi poslal hezký povzbuzující osobní vzkaz... Motivační kruh se tak zase uzavřel:).

Po návratu z Košic jsem zase řešil resty a práci, která se v mezičase rozmnožila rychleji než octomilky. Na nějaké sofistikované "tréninky" není čas (ani je neumím), a tak aspoň pobíhám při venčení Deri a při přípravě výletů s mojí nejmilejší manželkou. Tentokrát jsem se rozhodl, že ji vezmu na výlet pražským Semmeringem, vystoupíme "Na Cibulce" a přes rozhlednu a nejhezčí části parku zamíříme domů do Stodůlek. V sobotu mi moje nejmilejší moc nevěřila, když jsem ji vedl na Smíchově na Severní nástupiště a čekali jsme na Pražský motoráček. Posadil jsem ji po směru jízdy ke správnému oknu.. a říkám hezky se dívej a foť. Ty dva viadukty jsou nádherný, zejména nájezdy na ně.. Co byste řekli? Zrovna v té chvíli k nám přišla jedna paní si pohladit Deri.. a moje nejmilejší je minula..:). A tak jsem nabízel, že dneska bude jistě krásné počasí, že můžeme alespoň z naší strany běžet okolo, podívat se na dolní a horní viadukt.. Ale marně.. Jsem teď doma známý pod krycím jménem "viadukt" a nikdo tam se mnou nechce:). Aspoň jsem tam vyrazil vyvenčit dceru a Deri a zítra si to zase prohlídnu po cestě do práce. Není to jednoduché být viaduktem.. Ale já to nevzdávám!

Všemu zdar! Podzimnímu pobíhání (viaduktům!) a ultra.. zvlášť!
12:)

Košice pod par(ou), aneb vydařený golfový výlet..:)

Minule jsem se zmínil, že slovenští kolegové pořádají svoji výroční (ekonomickou) konferenci v Košicích… a moudře zvolili víkend, kdy se jednak slaví “Košické bílé noci” a následně běží maratón.. Všem dobrým kamarádům jsem pečlivě vysvětlil, že opravdu nejedu do Košic závodit. Jedu služebně na konferenci, jen jako správný oportunista vyžiji (již) pořádaného maratónu, abych si uběhl víkendový dlouhý běh ve slušnějším tempu. Proto moudře beru rovnou běžecké boty a ne běžecké-společenské:).

V práci se už tradičně všichni zbláznili, netuším, co se děje, schůze střídá schůzi, tlak od kolegů na termíny je skoro stejný jako na konci roku.. Koukám na to jako Alenka v říši divů a nechci se nechat do té hysterie zatáhnout… Nicméně, když odjíždím, mám práce “do vlaku” tolik, že by to vydrželo klidně až do Vladivostoku a ne do Košic., Uklidňuji se svoji mantrou -- člověk má buď klid a pohodu v sobě, nebo ji nikde nenajde:).

Od práce mě vyrušil halas přistupujících v Ostravě. Se skupinkou (nadšených) slovenských podnikatelů pijeme víno, podle všeho získali nějaký dobrý kontrakt a tak je co oslavovat… Obsluha nestíhá zásobování našeho business kupé... Když v tom padne dotaz, na co se teď každý z nás nejvíc těší? Zajímavá otázka… Pokud pominu všechny ty osobní, nesdělitelná přání… Běžecký vzato -- děsně se těším právě na ten klid jalových km, na usilovné cvičení ve fitku, večerní běhy s kamarády a pozvolnou “přípravu”.. dosti bylo závodů:)., Je potřeba se vrátit “ke kořenům” a zase poctivě natrénovat a přitom “úsilí” udržet ten veselý rozměr -- prostě, aby mě “to” bavilo.

Takže na konferenci jsem následně řešil velké dilema.. Snažit se maratón běžet co nejrychleji, nebo ho nějak vyklusat? :).. A dospěl jsem k jednoznačnému závěru. Po třech náročných dnech, kdy od rána od 9 do večera do 6 sedím na přednáškách a do půlnoci v rámci navazování vztahů a řešení závažných ekonomických problémů – silně konzumuji..:)... Mně bylo jasné. Dá se splnit obojí! Poběžím usilovně, i když to bude vypadat, jako vyklusávání:). Vlak mi jede ve 2:51, moje ubytovna je asi 3km daleko od hlavního nádraží.. Takže se nejdříve musím dopravit na pokoj, umýt se, popadnout všechny věci a spěchat na nádraží. Celkem zajímavý logistický oříšek, včetně plánování výsledného času…


Startuji asi v půlce sekce C, beží se vše pohromadě, inline, 1/2M, M, štafety a různě promíchané. Na žádné rozcvičování si nehraji:), podle rad Běžícího Stína, správný mid-pack ultra se rozcvičí po cestě, žádnou běžeckou abecedu – skipping, lifting, ani jiný sprostý slova nepoužívá.. šetří síly, až budou potřeba.

Nicméně jsem vyrazil že všech sil, abych se přes ty davy dostal do “řidší” skupiny a mohl běžet v pohodě a kontroloval si čas doběhu. Přeci jen hlavní je chytit Pendolino domů! To by mi moje nejmilejší neodpustila!

Jako statistik a milovník čísel se nakonec rozhodují k jednoduchému plánu.. S krásným číslem [Opět, jak jinak-- tentokrát mám na hrudi 1100] je potřeba běžet sice uvážlivě, ale pod par!


--- Malá terminologická golfová vsuvka ---
Už je to hodně dlouho, kdy Miloš Čermák, jako první v Čechách řekl moudrou větu .. “Běh je novodobý golf” a posadil tím oblíbenost golfu a běhu do správného kontextu. Sice golf nehraji, ale teoreticky jsem vzdělán -- hlavně proto, abych mohl mlžit na party..:),  nebo když narazím na zarytého golfistu. Pro tento případ umím používat termíny "green", "par" a pohotově používám další obraty. Například při dotazu na moje výsledky, říkám, že v průměru hraji mizerně, ale když mě to popadne, tak se mi podaří slušně celá hra jen se železnou 7! :)..
A tak drobné vysvětlení: “Par” označuje počet úderů, za který by zkušený golfista měl udělat jamku, pokud jste “pod par” tak jste lepší, v obráceném případě se nezadařilo:)..
--- konec golfové vsuvky ---

Svůj “par” jsem si v Košicích nastavil jednoznačně.. Doběhnout do cíle v "pohyblivém stavu" před 12:34, jak jinak, že.. Optimálně pod “par” Bostonského maratónského kvalifikačního času v mojí věkové kategorii (což je 3:30). Vzhledem k tomu, že se startovalo v 9h, jsou si oboje velmi blízko…Hlavní cíl byl ovšem jasný. Stačit se umýt a chytit vlak do Prahy..

Po relativně svižném prvním kole (cca 1:37) se výrazně oteplilo a já pamětliv rad Honzy Bartase, který říká “Když mi to nejde, tak prostě zpomalím”, a tak jsem to učinil i já:)… Diváci v Košicích jsou skvělí, stojí podél trati a vytrvale fandí, řada z nich měla veselé cedulky s nápisy, které rozdával jeden z partnerů maratónu, ... děti si chtějí plácat:).. a tak ještě trochu zpomalím.. Úplně profesionálně kontroluji předpokládaný cílový čas a stav opotřebovanosti těla. Taky vidím, jak v tom teple běžci na trati začínají bojovat s křečemi a tak rozdávám (těm, kteří neměli) magnesium v pytlíčkách, co táhnu s sebou v ledvince…Aspoň na chvíli zastavím/zpomalím, povzbudím, dám pytlíček s rychlým magnéziem…Mrzí mě, že asi 2 km před cílem, když jsem narazil na jednoho opravdu zbědovaného.. tak už jsem neměl.. [Ani pro sebe jsem si nenechal, což následně moji cestu na nádraží posunulo trochu víc ke kategorii ultra:)].

Teď už sedím ve vlaku… V konzumaci našeho legendárního iontového nápoje jsem načal druhý půl tucet a to jsme teprve u Olomouce. Byla to vyloženě vydařená služební cesta, dobře jsem reprezentoval jak na poli vědy, tak i z hlediska našeho vlastecky-společenského pivně-běhacího spolku (iTB). Navíc Košice mi přinesly samá krásná čísla, posuďte sami.. Startovní číslo: 1100. Cílový čas 3:29:00. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 92.ročník, má moje celkové 292. pořadí, úplně magickou hodnotu..

Proto všemu zdar! Ultra i golfové přípravě! 12:)
PS. Nejlepší zhodnocení nechtěně zaznělo od jednoho (neběžeckého) známého. který (podobně jako Béďa Trávníček) prohlásil.. No vždyť tys měl ten maratón úplně ZADARMO!..:)

Košice v poklusu, aneb běhání je moje hobby..:)

Už jsem tolikrát slyšel z různých stran věty o tom, že kdybych dělal něco (nejlépe většinu věcí) úplně jinak, používal různé supplementy, lépe a efektivně trénoval.. tak bych.. a pak následuje seznam neskutečných úspěchů, časů, bájného popisu nově získaného těla a tak..:). Kdyby chyby! Samozřejmě, že se snažím poučit ze svých chyb a i když jich dělám pořád hodně, přeci jen můj učící proces je pomalý -- a to zejména proto, že chci, aby mě pokud možno všechno, co dobrovolně dělám i bavilo...

O prodlouženém víkendu jsme hospodařili sami se synkem, holky odjeli na dovolenou a mně zůstal v ruce Černý Petr, tedy seznam úkolů, prací na domě, v zahradě, zařizování.. plus dodělávky v práci.. Seznam dlouhý jako Lovosice, chybí na něm už jen osídlení Marsu a trvalý mír na Blízkém východě...:). K tomu takové ty tradiční domácí udržovací práce, jako poklidit (hlavně u Deri v klubovně), uvařit, vyprat...

A tak znovu po kolikáté už -- bojuji s multitaskingem, největším nepřítelem mužské části populace:). Zatímco vařím, zalévám jehličnany, štípám dřevo, opravuji dlažbu, ryji skleník, uklízím garáž... tak odbíhám k počítači nebo do klubovny něco napsat/spočítat/naprogramovat, co mě zrovna v té chvíli napadá.... Naštěstí, mě Deri, nebo syn upozorňují, že je něco špatně:)... Brambory už jsou hodně rozvařené (bude tedy bramborová kaše), zapomněl jsem posunout zalévání (naštěstí soused tu už nebydlí), Deri ve skleníku řádila jako černá ruka a pak špinavá lítala po mé klubovně (stejně jsem chtěl uklízet a všechno vyklepat)... prostě neskonalý obdiv těm, kteří dokáží úspěšně dělat několik věcí zároveň! :)

Díky obecnému nedostatku času je optimalizace heslo všech mých běhajících kamarádů.. Jenže -- aspoň u mě -- to vede k neskutečným zážitkům. Jdu venčit Deri po ránu -- jasně není čas, takže to spojíme s během, po cestě (efektivně) táhnu tašky s plasty, sklem, papírem na recyklaci. Jak už jsem v tom třídění a vyhazování, tak přitom odhodím do odpadů i vodítko na Deri! Následně provádím na kontejneru různou gymnastiku a kolemjdoucí starší paní to komentuje.."Pozor, ať si neublížíte! Rad'či si dojdete nahoru do Stodůlek na diakonii do charity!!" OMG!:)

Úspěšně tak sám vytvářím celé panoptikum Stodůleckých postaviček.. Druhý den pokračuji v roli "sportovce"... Vyběhneme (tentokrát nic neházím do kontejneru, takže bezpečno), zastavuji, abych sebral to, co z Deri "vypadlo":). Jenže, jak jsem po ránu ztuhlý, a kolem je plno jiných exkrementů, tak se nemůžu ohnout (ale ani pokleknout). A tak dvě důchodkyně s pobaveně-vyděšeným výrazem sledují, jak se s černým pytlíkem v ruce rozcvičuji, abych "to" mohl sebrat a běžet dál.. :). Navečer jsem ovšem tomu všemu dal korunu. Běžím a najednou se zarazím uprostřed údolí.. ohlížím se celý zničený, úplně mě oblil pot. Kde je Derina??? Vyrazím zpátky jako blesk, pískám... volám.. tep někde na 200/min:). Po pár minutách úprku mi dojde.. vždyť já nemám vodítko!! .. Aha.. já jsem nechal Deri doma!!!.:).., Není lepší připomenutí mezinárodního dne Alzheimerovy choroby, že? :)

Takže, když mi jeden známý říká, ty ještě tak usilovně běháš? Jak snášíš, že teď běhají takové davy? Nepřestalo té to proto bavit?... NEPŘESTALO!:)
Možná právě v těch zmatcích, kdy ještě zažívám díky tomu různé veselé historky.. si znova uvědomuji -- Běhání je můj koníček, moje hobby a jestli běhám sám nebo kolem běhají davy na tom nic nemění, stejně tak nedostatek času.. Navíc běhání venku má neskutečný kouzlo.. přesně jak říká můj "oplípenec":)  H*Y*M*A*N  K*A*P*L*A*N, je to moje hobby (houby): ... "Moje houby sou šecky mošny důry. Lesni důry, loučni důry, horsky důry, prostě cik cak do číroty. Jak míle je venku teple a slůně... Ta oplocha! To slůničko! Ten úblněk! Ty souchvostí! Ty opláčky! Ten čistej stuch do plíců! Ty pažidy pod nohama! Ty cvrky nepeskýho ptákovstva! A šmeláci a kobylinky, to šecko sou zásraky číroty. A fážíme to, my lictvo? Víme, co ušít? Cha? Né!" .. :)

Proto fšemu sdar! Ultra a čírotě sflášť.. ať je fšem eumoiricky!
12:)
PS. Do Košic jedu primárně na konferenci, ještě večer před tím se budu výrazně socializovat :) takže ráno ten maratón vyloženě odklušu, jen doufám, že stihnu vlak nazpátek...:), není to žádný závod, ale je to skvělá příležitost na víkendový dlouhý běh, no ne?

Běžím po paměti -- aneb Žďárská výzva, neboli Saar Challenge

Skoro každý běžec nebo pobíhač neustále řeší otázku regenerace a "furt" se hlídá, kde ho píchá a co ho bolí -- co ta noha/koleno/palec, chodidlo/achilovka? Nemám zvýšenou teplotu/tepovku? Co ten kašlík a rýmička? Není to vážné? :)

Málem bych i já propadl podobným náladám. Pravda, když jsem před třemi týdny dostal od jedné francouzské krásky kopačky:), tak to nevypadalo moc pozitivně... Ale když se ztrácí naděje, víry je poskrovnu, je potřeba se vrátit k rituálům a mantrám... A jedna z mých nejsilnějších, které věřím jasně říká .."Pomalý běh léčí všechno" [podobně jako slzy Chucka Norrise, které léčí úplně všechno i rakovinu.. problém proti pomalému běhu je, že Chuck Norris nikdy nepláče!:)]...

Původně jsem si říkal, že bych si měl dát "pohov" a odpočívat.. Pochopitelně, to moje běhání není žádný spurt:), ale znáte to jistě sami -- na tom přeci vůbec nezáleží... Skoro vždycky se snažím běžet, co to jde:).. že to není na "vrcholná" umístění? Nevadí... I tak mám běh hrozně rád!

Na ultra v mém rodném městě mě upozornil Radek, jsem mu za to opravdu vděčný.. Obratem jsem domluvil s maminkou návštěvu, že přijedeme s dcerou a (pozor) s Deri... pochopitelně na něco dietního -- na kachnu:). Plán byl zdárně odběhnout ultra v krajině mého dětství, nikde se neztratit, v čas dorazit na kachnu, se všemi se pozdravit a zase vyrazit směrem na Prahu..

Jedeme s Deri a tak vstáváme hodně brzo, před půl devátou jsme v Hlinsku na stadiónu v Olšinkách... Kolem spousta profesionálně vypadajících běžců, potkávám Davida a Radka... Jsem trochu mimo, bezmyšlenkovitě si beru číslo (6!), za chvíli stojím na startu.

Kam se podívám, všechno mi v hlavě spouští proud vzpomínek. Vidím, jak jsme se radovali z vyřazení Baníku Ostrava v Českém poháru -- znovu čtu novinové titulky "Jak město vysavačů vysálo mistra..:)" .. vidím sám sebe jako neohrabaného brýlatého kluka, který s taškou na zádech utíká ze školy do jídelny a do družiny. Náhoda nebo osud chce, že stejně neohrabaně (a se špatnými brýlemi) běžím kolem družiny a stoupám do kopce -- jako už tolikrát... Je to cesta od paměti k srdci a od srdce k paměti...

Vybíháme nahoru k vodojemu. Bože, kolikrát jsem tudy šel k pionýrskému táboru ve Studnici.:). Běží se mi skvěle, dokonce i předbíhám lidi kolem. Snažím se nemyslet na své vzpomínky, i když to nejde:). Já se snadno dojmu, přesto si říkám, že je to pot, co mě štípe v očích. Já hlupák, hlava dubová.. jsem si nechal kšiltovku a extra šátek v autě. Důsledně se ale držím hesla, co nemáš, nepotřebuješ:)...

Na první stanici na 15km ještě dobíhám jen v několika minutovém zpoždění na čelo závodu, ovšem,.., moje delší odskočení ke stromku.. a kolem se přežene skupina závodníků, spolu s Davidem. Pořád běžíme po polních a zpevněných cestách nebo lesních asfaltkách. I přes zamlžené brýle si věřím a běžím celkem konzistentně, poskakuju radostně:)... Je nádherně. Teplé podzimní slunce dává všem zapomenout na hanlivou přezdívku Hlinecka (Opičí hory), [Vždycky je tu tak o 5-6 stupňů C méně než v "kraji", častěji prší, v některých letech jakoby úplně chybělo léto:)]. Pablesky slunce v lese jsou překrásné, nicméně já -- šeroslepý stařík -- v takové chvíli vidím, no jak to říci slušně.. kulový:).. A tak způsobně uhýbám spoluběžcům a zase když to trochu jde, tak se snažím popoběhnout a při "viditelnosti" běžet výrazně rychleji. Ale jak jednou člověk zpomalí, tak se hůř "závodí"... Z kopečka, kde většina běží dolů normálně nebo šusem, se já sunu opatrně jako babka s nůší..:). Ne, ne.. nejsem zraněný:)... Naopak, užívám si to a i když to tak nevypadá, běžím na max!:) .. Úkol zněl jasně -- doběhnout včas na kachnu, ovšem nevystrašit stařenku (=maminku) tím, že bych byl zraněný nebo kulhal.

A tak když to jde, tak závodím... když ne, tak jdu:).. Kousek za Malinovou skálou potkávám v lese mladou maminku. Překvapeně vidím, jak na kořenech nechává stát kočárek s dítětem.. Hned se s ní dávám do řeči a říkám, že to znám jen z pohádek, že tatínek odvede děti do lesa a tam je nechá na pospas... a teď vidím, že to dělají i maminky!!:). Dozvídám se, že se (zároveň) dneska běží Žďárské osmistovky, orientační pochod/závod s cílem dosáhnout všechny vrcholy Žďárských vrchu s nadmořskou výškou přes 800 m.. a teď že jde na Malinovou skálu (a že se k dítěti vrátí). Dovolím si poznamenat, že sice běžím něco jiného, ale že kontrolu na Malinové skále jsme měli před chvilkou.. že jde evidentně špatným směrem.. Třeba jsem ušetřil Mařenku nebo Jeníčka nasedání na lopatu v perníkové chaloupce.:)

Prostě nádherný den. Poslední seběh v náročnějším terénu mi zase připomíná jeden z prvních letních táborů.. Zrovna kousek odsud jsme u potoka tábořili, stavěli lávku, bránu.. před 40 lety? Je to vůbec možný? :). Polními cestami běžím kolem Chlumětína a zapínám mobil. Volám dceři, vím, že jsou s maminkou na zahrádce u Ratajských rybníků, kudy asi za hodinu můžu běžet. Bylo by nádherné vzít Deri na šňůru a těch pár kilometrů do cíle běžet spolu... Ale.. byl jsem zkrátka moc pomalý a holky už jsou na cestě domů... Zůstává motivace pro příště... být rychlejší:). Aspoň dávám "pokyny" ohledně kachny:) a běžím dál... Všechno se děje v poklidném tempu 6-6:30. Běžím mezi poli a lesními cestami směrem k Hlinsku, kolem rybníků, kde jsem jako mladý přírodovědec chránil vstavače májové, potom zadní cestou kolem pivovaru, kde jsem chytal nitěnky (a pytlačil pstruhy). Prostě dokonalý výlet do dětství.

Na stadiónu si málem dávám nostalgicky místní pivo Rychtář [škoda, že za chvíli řídím!], příště musím zůstat!! Organizátoři byli naprosto skvělí, nádherná trať, všechno dobře připravené.. V cíli pivo i malinovka. Já -- individualista -- vyrazím rychle na kachnu (což ukazuje, že jsem ani nečekal na čas 7:21:12 a prozaicky dokončil v 7:19:19, i když je to taky krásný čas), stačím se ještě potěšit se s rodiči, pozdravit bráchu.. nečekám na vyhlášení, Davidovi na dálku po telefonu blahopřeji k mému skalpu:), sedám do auta a svištím zase směr Praha.

Po cestě hodnotím svoje "působení" velmi kladně... Závodění sice nic moc, i když jsem se snažil.. Přesto jsem maximálně spokojený. Dnes v neděli koukám do výsledků a jsem příjemně překvapen! Z iThinkBeer jsme nakonec jeli dva David a já. Doslova číselná lahůdka. Posuďte sami. David skončil celkově 6, v kategorii 3, já celkově 12 (dvojnásobná radost, kde jinde bych si to jako 1-2 přál, že?), v kategorii rovněž 3 a se startovním číslem 6! Maximální číselnou bombu tak kazí jedině Davidovo startovní číslo (11). Herdek.. Ještě kdyby měl Advid 12, to byl úplný nářez! No, každý máme do příště na čem pracovat..:)

Všemu zdar! Našemu úsilí, (kachně a) ultra zvlášť!
12:)

PS. Věřím, že i "cizím" by se trať a zázemí určitě moc líbilo! Fakt vřele doporučují! Ještě jednou díky organizátorům.. Fotky jsem si vypůjčil z jejich webu, doufám, že se nebudou moc zlobit..