Protože jsem takovej "duševní" běžec:), musím mít ty svoje motivace dobře srovnány, jinak to nefunguje. A tak jsem vlastně přemýšlel proč? A pak jsem prolistoval pár článku, internet a bylo mi to hned jasné:).
Jak říká guru amerických maratónců Hal Higton - "Dokončit maratón je jako připojit PhD za své jméno, jako oženit se a mít dítě. Rážem jsi někým mimořádným, ať už to o tobě lidé vědí nebo ne, dozajista jim jsi". No a protože taky všechny ty ostatní atributy mám:), tak proto to pro mě tolik znamenalo a možná i teď ještě jednou znamená. Projít si tím malým očistcem znova, zkusit to, "dát to" a na konci projít a být jaksi lepším, silnějším..
Sobotní běh byl hodně specificiky. Je to nejdelší běh v treningu na maratón 3+27+2=32. Abych citoval stejného autora. Hal Higton říká, že bychom se v treningu měli vyvarovat delších běhu než 32km [on to říká trochu vzletně, že úsek mezi 20 a 26 milí (tedy mezi 32-42km) je posvátný a neměli bychom na něj vstupovat jinak než s číslem na tričku:)]. Něco na tom je...
V sobotu jsem vyběhl, až když už se dělalo (příjemné) teplo a začal v nadějných 5:15-5:18 na km, nebudu to hrotit, mám v sobě určitou pokoru a starost o svoje zdraví..:) Začátkem týdne jsem se nějak "vyléčil: z té noční 10:) a pozvolva se začal vracet do normálu. Navíc, jak jsem v pondělí vyměňoval baterku v polaru a dál jsem si to na botu nějak "jinak". takže mi to ukazovalo "hůř", tedy menší vzdálenosti a horší časy než obvykle. Ale jako správný statistik jsem se přiklonil k horší variantě jako té správné a běhal podle toho.
Člověk znova poznává, že je pako. Já jsem schopen a normálně to dělám ~15km běžet úplně bez vody, teď jsem si s sebou vzal jen 1/2l iontaku a žádný jídlo, žádný gely, žádný tyčinky:), takže mi ke konci odcházela moje síla, a to tak že 5:30 byl čas o který jsem se musel rvát:), při výklusu už mi začínalo hučet v uších:), říkal jsem si, že se snad napiju i z potoka.. Doběhl jsem ale hezky domů, rychle doplnil tekutiny, maličko, ale opravdu maličko odpočinul a začal jsem zateplovat boční štít na baráku:)!
Nutno dodat, že ze žebříku:). Běhal jsem po žebříku jako splašená veverka, dcera[skvělá, budiž ji velký dík!] mi asistovala, takže nakonec jsem mohl říci hotovo. Ale nedělní "léčebný" výklus mi víc než pomohl, ráno to rozběhnutí bylo nepříjemné a i drobet bolelo, není divu, 32 km v kombinaci se žebříkem:), dělá svoje... Naštěstí jsem se upnul k tréningovému plánu jako ke své záchraně:) a ona skutečně pomohla...
Končím s naději, že příští týdny budu už snižovat velké dávky a připravovat se na velký den...
Mám v sobě IMHO tu potřebnou účtu a pokoru! Protože "maratón je král"!!! Končím týden s předmaratonským max. 74km, teď už jen zavařovat ty "konzervy", jak říká velký M:).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...