Něco se děje!

Asi je fakt něco ve vzduchu. Jen co jsem se drobet oklepal po víkendovém běhání po lese a po žebříku, tak jsem byl příjemné vyděšen v úterý v prokopáku. Líbací den! Běžím a vidím dva kráčející páry, co se líbají.. Běžím kousek dál, běžící pár zastavuje a líbá se... To už mě drobet zarazilo. No a o pár km dál, cyklistický pár a opět se líbá.. Jen já tam byl lichej, teda na lavičce seděl takovej starší děda, ale zase tak "zoufalej" jsem nebyl:). Ale zarazilo mě to. Něco je ve vzduchu:).

Zase mě začínají obklopovat humorné situace a to je myslím velmi dobře znamení. Jako ve středu. Ráno jsem běhal kopce a ten krpálek, co vede Do Klukovic, už jsem běžel po několikátý.. nahoru dupu co to dá, dolů vydýchávám, pomalu vyklusávám.. Když po třetí míjím babičku s vnoučkem, tak on se mě bezelstně zeptá. "Pane, to tady máte nějaké společně běhání? Nějaký oddíl?" Hned že mě vystřelila odpověď.. "Kdepak, já jsem tady sám, ale běhám nahoru a dolů, aby si lidí mysleli, že je nás víc:)". Babičku jsem tím dostal do kolen, naštěstí jsem kolem nich už běžel jen jednou, když vnouček říká... Babi ten pán měl pravdu. Je to ten samej!!!:)

Někdy je to těžký, dodržet, co jsem si přecevzal, ve čtvrtek jsem byl služebně pryč, zpět už jsem byl až když se začínalo stmívat, ale bez zaváhání jsem se rychle oblíkl a vyběhl. Pocit? Neuvěřitelný. Krásný podvečer [teda na konci jsem se málem zabil, protože už nebylo pořádně vidět] a pocit vítězství.

Stejně dneska v sobotu. Po ránu se mi nechtělo. No hrůza hrůzice:). Opět moji pitomosti nefunkční POLAR [po kolikátý už?:( ], tentokrát čidlo na botě a baterka OK, ale hodinky zůstaly doma:). Pako jsem a pako zůstanu :). Jo a mikina taky doma. Takže jsem vyběhl, venku skoro jinovatka, byla mi zima v krátkých rukávech. Chtěl jsem se po 1/2 km vrátit a zabalit to, Vrátil jsem se, ale oblíkl jsem kus teplákovky přes sebe, čapnul flašku s vodou a hupky šupky:). Na měření času jsem se nakonec vykašlal, běžel jsem tak nějak lepší můj průměr, ale bylo jasné, že o to dnes vůbec nešlo. Z lesa vycházela ranní mlha a paprsky podzimního slunce v lese rozsvítily neuvěřitelné barvy, no fakt jako v pohádce nebo jako v kaleidoskopu po babičce.

Zítra ráno se vyprávím kolem Štěpánského rybníka, začnu svoji běhací turistiku:), nikdy jsem tam kolem úplně nešel, tak si to tam proběhnu. Už se na to těším!

PS. Bylo to (samozřejmě) super, i když tam, kde by měly být cesty bylo občas zorané pole:). Moc pěkný proběhnutí.