Krize motivace, aneb fakt je ten 2.maratón dobrý nápad?

Možná, že mě to sobotní fyzické a hlavně psychické vypětí spojené s běháním bez průběžně kontroly (sice se skvělým 1/2M časem) nějak změnilo, ale už nějakou dobu bojuju s podobnou motivační krizí, jako jsem měl před prvním maratónem.
Taky tehdy to nějak souviselo s tím, že jsem se hezky zlepšoval a pak to přišlo.. "zpětný naráz světla"..:) No, řekl bych přesně to samé. V neděli jsem vyklusával a celou dobu se mi hlavou honily všelijaké zbabělé myšlenky, jako že bych ten říjnový maratón vynechal..
[napadaly mě různé pochybnosti od těch filosofických -- jsem přeci hobík, ne závodník -- až po ty různé zdravotní a psychické -- když tě dokáže rozhodit fakt, že ostřeji běžíš 1/2 M, co se stane na plným maratónu, když ho chceš běžet jen o něco pomaleji?.. co když bude zima, jak se poperu se studeným vzduchem/větrem při běhání naplno..].
Zatím se snažím to řešit stejně jako v minulosti. Říkám si, JE TO V HLAVĚ, JE TO V HLAVĚ!!!! Taky si říkám, neřeš to, Honzo, drž se plánu, nic nelámej přes koleno, neběžet to můžeš vždycky..:). Zkus teď dát maratón za nějaký slušný čas a pak si třeba zase užívej pravého hobického běháníčka..:)

A tak jsem se držel opět plánu! Ve středu brzo ráno přišly (nikoliv slzy, ale) kopce. Začal jsem dle svého plánu vybíhat několikrát kopec v Prokopském údolí, který je k tomu jako stvořen:). V části kopce se konečně objevuje i název ulice "Do Klukovic", ale když to běžím po čtvrtý, tak už toho mám celkem plný kecky:), rychle domů a do práce..
Potom přišel vrchol dne a týdne, odjeli jsme příměstskou dopravou na mezinárodní konferenci:) !! a musíme přiznat, že naše příspěvky vzbudily světový rozruch, zejména na černokostelecku!:) Ano, správné, dějištěm oné konference byl Kostelec nad Černými lesy, což by asi pro správnou mezinárodní konferenci mělo znít "Churchton upon Black woods" :) :)...
Návrat v po 11hodině večer k velmi brzkému rannímu běhání sice nebyl moc nakloněný, ale co naplat, snažím se -- aspoň zatím -- svůj plán beze zbytku dodržovat. Hektické vypětí a zmatky v práci v poslední době nějak překračují i mé nejdivočejší sny [nebo noční můry]:), přemýšlím, jak to nějak zase zkonsolidovat a jen doufám, že to přečkám ve zdraví.
Konečně.V pátek jsem si užil "běhacího" volna a sekvence šílených schůzí, ještě, že jsem stačil vyzvednout číslo na sobotní večerní běh Prahou a budu jen doufat, že se v tom šeru někde nezabiju. Byl jsem překvapen, kolik lidí Ďuri stačí zblbnout, takže v sobotu nás na Tesco běhu poběží skoro tucet:). Je to velký manipulátor:)! [I když já jsem mu drobet pomáhal:)]

V sobotu po ránu jsem dal cvičných 8km výklus a večer...Večer jsem běžel jako hasič k ohni:). Nebudu se opakovat, že jsem pako:), protože jsem dorazil sice s POLARem, ale s vybitou baterkou, takže jsem si aspoň mohl sledovat srdeční frekvenci. Startovali jsme se ZT z konce, vlastně společně se všemi nadšenými, přes které jsme se v prvních 5km museli probíjet kupředu:), výsledný čas mě sice víc než potěšil (hluboce pod 50minut, které jsem si stanovil), ale nechal jsem tam zase víc sil, než jsem chtěl:(.
Po ránu se mi vyklusávalo těžce, nohy mě bolely, ale 8 léčebných:) km vše spravilo, tedy aspoň zatím, doufám..
Pořád jsem si úplně neujasnil, jestli na ten druhý letošní maratón chci, podle všeho na něj budu celkem dobře připraven, ale to stejně neodpovídá na moji otázku, jestli ty "hromadné" běhy jsou pro mě to právé ořechové. Možná je to jen strach, protože teď už vím, do čeho jdu:), možná se mi líbí o tolik víc jen to běhání v údolí (ve vojenském prostoru..) a třeba to vše vyplývá z toho, že tady nejsou ty právě terény na rovinné trénování delších trati v daném rytmu, a běhání dokolečka na km rovince není z mého pohledu to pravé...
Nevím, příští sobotu půjde o to dát těch 3+27+3 a možná se to celé bude odvíjet a změní po mých pocitech. Hlavně, hlavně si teď vyléčit tělo a ducha, nezapomenout POLAR, dát novou baterku, aby mě nějaká pitomost zbytečně nerozhodila:).
Když bude nejhůř, tak si slibuju, že na čas si dám s maratóny pauzu. Aspoň do jara:)!