Mlha přede mnou, mlha za mnou

Říkám si to kouzelné Popelčino zaklínadlo a sotva jsem doběhl, hned si začínám uvědomovat, jak byl tento týden náročný.. Nejen, že mi práce pod rukama kynula jak těsto, lidi se na všech možných schůzích -- promiňte mítincích a pracovních poradách:) -- nějak na můj vkus šíleně vykecávali, objevovaly se nečekané zádrhele. Moje náctilété děti by řekly jednoduše "mazec" :).
Všude kolem chřipka, no já zatím držím (ťuk-ťuk), ale od pondělí do středy jsem měl silné "žaludeční" problémy, proč to neříci na rovinu, jsme tu mezi sebou, zkrátka bez toaletního papíru ani ránu:). V úterý to bylo tak aktuální:), že jsem vzdal i běhání, nepovažoval jsem za bezpečné, že bych od nás doběhl alespoň na kraj prokopáku:). Ale ve středu a čtvrtek jsem to začal napravoval a tentokrát jsem koukal víc po skalách..

Po ránu minimum [= 0] lidí, jak vidíte, nemá chybu!
V té nějaké divné náladě posledních dnů (vnímáte to taky?) mi snad jen můj "zvrácený" smysl pro humor pomáhá tomu všemu čelit. Pak se i ty prosté (pro někoho nepříjemné) denní situace stávájí příjemné a veselé. Asi je to tím, že jsem magor:). Například ve středu jsem měl možnost si znovu přehrát můj oblíbený výstup "platba kartou". Popíšu situaci. Platím kartou v obchodě, otrávená paní na pokladně, znuděně mi řekne, že jí "to" nečte mojí platební kartu. Hotovo. Čeká že se budu rozčilovat nebo, že sklapnu a zaplatím v hotovosti [pozor nemám dostatek]. V této chvíli ja začínám plakat! Se slovy "co budeme dělat"??? Paní maximálně hotová, čekala cokoliv jen né tohle:)... po malé chvilce se klidným hlasem zeptám "..a co zkusit jinou pokladnu nebo zavolat autorizační centrum?" :). Neuvěřitelná katarze.

Nebo odpoledne šílená schůze, ale pak mi oko zabrousí na prezenční listinu a posudky a při určitých kombinacích jmen jak jdou za sebou mám pocit prožitého vtipu:). Se jmény je to skutečně tak, že život je poskládá do přesných kombinací, které dobrého pozorovatele patřičně osvěží. Abych pro jistotu neinzultoval někoho ze středečního seznamu:), vzpomínám na své mládí, vybaví se mi hned dvě sousední kanceláře na třetím patře katedry analýzy na MFFUK v Karlíně (pamětníci ví, že si nevymýšlím), kde seděli: Veselý-Zajíček a Stará-Čermáková-Úlehla!

Heslo dne a týdne zní (jak jinak) vydržet a neztratit při tom humor!

Dnes v sobotu to běhání bylo neskutečně krásné, mlha a slunce, které se dralo přes kopec a zbytky oblaků tomu dávalo neuvěřitelnou atmosféru! Cítil jsem přitom neuvěřitelný štěstí a i určitou pokoru. Tak aspoň nějaký odraz z mého iPhone..

Zítra skončím týden patrně 54km, už to začínám (doufám) trochu zvedat ... chtěl bych se začít trochu víc soustředit ještě na váhu, tož uvidíme:). V týdnu bych měl mít nový tréningový plán a hlavně se těším, bude se zase běhat všude:)!!!!