Návrat od moře a opět dobrodružstvi:)

Tak už jsem zpět. Ve středu jsem byl ještě běhat v Helsinkách, v mrazivém větru jsem vítal východ slunce:), ale ve čtvrtek jsem si dal pauzu :(. Jednak napadl sníh navečer tál a přes noc, něco zmrzlo, něco napadlo a jednak to nevypadalo bezpečně na běhání a jednak jsem cítil nějakou únavu, či depresi a tak jsem si řekl, že si radši pospím, bral jsem to jako signál těla:).

Je to těžké v tom částečně "depresivním" prostředí zůstat pozitivní, i takový přírodní optimista jako já tady může zakolísat:). Oni Finové jsou sice fajn, ale v podstatě to jsou studený čumáci:), ta dlouhá zima a s tím spojené deprese by se určitě podepsaly na každém... Proto tady nekoupíte volně alkohol, akorát tak pivo a to ještě tak do 9 hodin, je to dost předražené. Není divu, že když už Fin začne pít, tak neví, kdy přestat [možná taky prostě neumí normálně pít:)], Ve čtvrtek jsem se stavil na pivo [6 euro za místní značku!] a u baru se potácel jeden takový "reprezentant":). Právě dopil láhev vína a objednal si pivo a panáka, kopnul do sebe panáka, upil pivo a objednal si dvojku vína! Tomu říkám silná alpská trojkombinace:)... Nejšílenější jsou tady oslavy letního slunovratu, neboli juhannus. [Lidi skáčou přes oheň=kokko (pozor množné číslo je kokot:)!]. To tady tradičně zahyne dost lidí, opilí se většinou utopí v moři, v jezerech a tak. Asi před dvěma lety při bujarých oslavách několik studentů zdejší univerzity na ubytovně vyskákalo z okna, ale buď nepili dost red bullu nebo neuměli lítat:(, zkrátka tady asi platí pravidlo, když už, tak už..

Ale dosti bolo Fínska:), v pátek jsem zamířil k domovů a těšil se, že v sobotu vyběhnu do Prokopského údolí.V pátek večer jsem jestě pro jistotu zamířil na chvíli do fitka, maličko poběhat na běhátku, zkusit si veslařský trenažér, protože "Miloš povídal":)...

V sobotu jsem podle pokynů a podle svého prozatimního plánu (~15km) vyběhl do údolí zkontrolovat, co se za ten týden změnilo. Bohužel všechny jasné a zářivé barvy podzimního listí, tak jak jsem si je pro jistotu zaznamenal minulý týden se změnily v hnědé, listí se přeměnilo na hnědý marast, ale jako zahradník vím, že to bude skvělá výživa pro stromy zase od jara. Ale teď k tomu dobrodružství.

Asi fakt nějak přitahuju všechny podivné existence, zajímavé situace.. Tak jak si dneska běžím v údolí, proběhnu podle tratě, minu zastávku Praha-Holyně a zkouším objevovat různé ztracené cestičky, abych věděl, kam vedou a mohl si kdyžtak vylepšit některé svoje okruhy. Cesta mě zavedla kolem vápenky, tunelem až do skal na druhé straně tratě.

Jak si tak dupu, najednou cítím oheň, nejdřiv jsem si myslel, že třeba někde někdo pálil listí a trávu a tak jako správný pionýr či promiňte skaut:) jsem se vydal po "čuchu":). Dostal jsem se až k takovému podivnému tábořišti a najednou se tam objevili takoví divní chlápci a začali vykřikovat, jako ať se ztratím, pak těm co byli blíž, ať mi dají "na budku":), no nečekal jsem až nějakou tou holí, co hojně mávali, dostanu po hlavě. Naštěstí jsem byl rozběhnutý, tak divousové ať se snažili, neměli šanci:), rychle jsem dosáhl zpevněné cestičky a tam moje MIZUNO ukázaly své i moje "kvality":).

Když jsem to říkal svojí nejkrásnější, nejmoudřejší, nejhodnější...[jasné slunéčko:)] manželce, tak mi řekla, že mi zakazuje běháčkovat:) do takových divných oblastí, ledaže by se mnou někdo s chlapců, co spolu "běháme" byl --- protože zatím běhám většinou úplně sám, uznávám, že je to rozumný požadavek. I kdybych třeba blbě šlápnul.. nemluvím o pochybných existencích:) a tak se budu snažit se držet hlavních tras a pěšin. Ale zážitek jak noha:).

Tak ať nám to hezky běhá, hlavně daleko od chřipky!