Final countdown (odpočítávání) aneb když se jaro a Brdská 50 zeptá...

.. co jsem dělal v zimě.. S touhle větou jsem se motivoval k pečlivému dodržování svého trenýrkového plánu, byla součástí mojí mantry a teď je i součástí mého uklidňování před samotným závodem.

Říkám si, dělal jsi, co jsi mohl. Tolikrát jsem překonal svoji lenost a pohodlí, tolikrát jsem lpěl na svém běhacím plánu, že cítím, že jsem fakt udělal maximum. Jsem klidný. Ať už to dopadne jakkoliv, vím, že na to mám, že jsem byl poctivý v přípravě a že jsem si ji ještě k tomu všemu patřičně užil.

Asi je ve mně. Tedy tím myslím ten sklon vytvářet různé průšvihy, legrační/trapné situace (nehodící se škrtněte), prostě nějak se to sejde. Jako o minulém víkendu. Běhal jsem a tradičně maličko zakufroval v neznámých místech, km je potřeba naběhat pár:) a tak případné zabloudění neřeším. Vynořím se z vojenského prostoru v jedné vesničce, vidím "domorodce" pozdravím a hned se ptám.. "Kdepak to jsem?" Připomíná mi to skrytou kameru, kdy natáčeli chlápka v podivném kosmonautském obleku a on říkal rádoby rusky, Ja kasmanaut, ja pristál iz orbita, gdě ja? :) No koukají na mě podobně..

Moje poslední konverzace: stará paní povídá.. "Panáčku, to jsou "Hůrky"... a odkudpak jsi zabloudil.. Přejdu hned do stejné konverzace a říkám .. babičko, já jsem Honza! :) kampak vede ta silnice doprava a doleva? :).. No luxus, to by asi řekl můj synek.. Ještě po pěti km si ten zážitek užívám a směju se i teď a je to moc přijemný, protože se těším z toho zážitku vytrženého z času a prostoru.

Tedy v (vojenském) prostoru či kolem je taky paráda si užívat turistických značek, občas se ztrácejí občas mění barvu.. říkám si "sakra běžím po modré nebo po žluté?" :). Občas taky zlobím ty zloděje dřeva v lese.. .. běžím kolem a říkám jim, no nechci radit, ale teď jsem předbíhal hajnýho, já bejt váma bych to dnes radši zabalil... Chlápek říká, to já to mám povolený.. ale za chvíli mě předjíždí jeho (poloprázdné) auto:). Až to na mě praskne.. ne abyste mě prozradili!!!

Zážitků kopec, protože jsem posledně tady řešil svoje dilemma a tak nebyl prostor pro mé zážitky, přidám ještě jeden. V sobotu na konci cca 25km běžím vesnici Těně, kolem hospody, lidi na mě koukají, no asi jsem nějakej divněj:). K tomu dodatek - ten večer měl být hasičskej ples (v té samé hospodě), kamarádi nás zvali a tak si říkám, oblečeš se za slušňáka, oni na to trpí.. Večer ale pozor změna, pro malý zájem ples přesunut do místnosti k výčepu, já jedinej v obleku, poznávám některé lidi co na mě odpoledne koukali a domnívám se, že oni taky:).. Opět zralej akorát tak akorát na focení mobilem:), s kamarády jsme nakonec i zatancovali (u výčepu). No zážitek i večer.

Tady by asi stálo za to citovat skvělou hlášku z filmu Pravá blondýnka (legally blond) v originále je to: "Exercise gives you endorphins. Endorphins make you happy. Happy people just don't shoot their husbands, they just don't." To je nádherná ukázka logiky, která nemá chybu. Ano cvičení (a běh) nám dává endorfiny, endorfiny nás dělají šťastnými a štastní lidé (manželky) nezabíjejí své manžely!!!

Teď teprve lépe rozumím, teď rozumím hnutí PIMu za běhání žen. Je mi to naprosto jasné!!!! Prostě aktivní přístup, aktivní obrana, aby nás nešťastné manželky a přítelkyně třeba nezahubily!!! :)

Ráno se sice vždy nevstává snadno, ale vím, že to pak stojí za to. Moje letmé fotografie z iPhone mě opět usvědčují z fascinace ranní mlhou a sluncem:). Je to jako elektrická nabíječka, cítím jak začínám fungovat a akumuluju energii na zbytek dne.

Mějte se úplně nejlíp, příště doufám napíšu z Brdské stezky, to bude takový no závod, kde bude hromada běžců a já:). Abych naznačil příslušnost k oblasti startuji za místní oddíl "STS Cheznovice Rafanda", kde jsem zatím jediným členem, ovšem vše se může ještě změnit:). Taky je možné, že atmosféra závodu strhne i mě k úprku, musím si na to dát pozor, mám dispozice od ultráka, jak mám běžet:). Držte mi palce!

Zatím se s úctou znamenám, Váš 12:)