Ženské a mužské pohledy

na běhání se asi dosti podstatně liší. Například já, já potřebuji nutně nějaký cíl. Možná je to ukázka slabosti, nedostatečnosti nebo nepevnosti charakteru, ale zjistil jsem, že cíl a k němu udělaný trénýrkový plán je to, co mi pomáhá překonat problémy běžných dní.. Překonat ten okamžik, tu chvíli, kdy se nechce (ať už kvůli počasí nebo kvůli nedostatku času nebo jen z vlastní lenosti) vyběhnout ven. Přitom vím, že jakmile natáhnu na sebe běžecké boty a hadry:), tak je vyhráno. Vyběhnu a pocit uspokojení se brzo dostaví..

Ale běhat bez plánu? Bez nějakého byť dílčího cíle? Na to jsem velký srab, ale zase si to aspoň umím přiznat.. Prostě si potřebuju stanovit nějaký cíl a k němu "trénovat"... I když dokážu běžet bez cíle vojenským prostorem klidně 20km tam a zpět, nedokážu při tom bezcílném běhání nemít velký cíl.

Naproti tomu často slýchám, že hodně žen dokáže běhat jen tak pro radost. Že je to ženská vlastnost! :). Ony většinou nemají trenýrkový plán, nebo ho přímo odmítají/nesnáší. Závody a hromadné běhy je buď vůbec nezajímají, děsí, nebo je "odtrpí", protože nakonec už chtějí ten 1/2 M, M či co odběhnout někde na veřejnosti, když už to několikrát předtím daly v tréningu..").

I moje nejmilejší manželka, zřítelnice mých očí, jasné slunéčko:) se mi neustále diví, proč musím mít běhat podle plánu, proč občas zajdu na závody, proč musím běhat tehdy a tehdy, a přesně "nějaké vzdálenosti", když by se ostatním v rodině líbilo, abych dělal něco jiného..:) [nejlíp uklízet:)]... Proč "nedokážu" běhat jen tak pro radost a v době, kdy to nikomu "nevadí":)...

Marně se snažím všem kolem vysvětlit, že já BĚHÁM PRO RADOST, ovšem podle svého trenýrkového plánu:). Nepotřebuju mít moc závodů, ostatně, já fakt na ně jdu s cílem si to užít a pokud závodím, tak hlavně proti sobě. A nakonec i kdyby tam ten zavod nebyl, tak bych to přežil lépe, než kdybych už na začátku neměl "NĚCO" k čemu se upínám, kvůli čemu ráno vstávám, kvůli čemu všechno zvládnu. Prostě a jednoduše musím a chci si nastavit cíl(e) a k tomu se upnout, pro něj pravidelně citlivě (=co to jde) a pravidelně trénovat.

Proto si říkám, co teď? Teď je čas na tu duši ženy ve mně:), chci zkusit pravidelně aspoň 1x týdně ve výklusu běhat bos (nejdříve kombinace s five-fingers-vibram), zkusit si zlepšit svoje běhání, tedy běžecký styl (jak říkají všichni zkušení běžci) a "drobet" zase začít veslovat na trenažéru (nic velkýho jen tak 15-30km a domů).

Důvod je jednoduchý. Užívat si, ale přitom se pořádně připravit na odstartování podzimní přípravy, protože bych moc chtěl, moc bych chtěl uběhnout maratón pod 3:21 (nádherný číslo, co?). Stromovka si říkám, je to správný místo, případně Kladno. Proti mýmu nejlepšímu času z loňského podzimu by to znamenalo se zlepšit o 20 minut, řekněme tedy o 1/2 minuty na km a to už je pro hobíka výzva jako hrom:). Samozřejmě, nejdůležitější je, že to chci vše absolvovat ve zdraví, v pohodě a na klid,.. Teď když jsem to sem napsal, tak už si uvědomuju, jak bláznivě to vypadá.. Chci se zlepšit o 20 minut a "užívat si to", ale myslím že to půjde, tedy poběží. Říkám to tady dopředu, uvidím, jak se na to bude tvářit Voldemort (ultra Miloš) a nějak se to budu snažit tajit doma:).

Věřím že tohle běhání pro radost (ale s plánem) zvládnu, vždyť už teď se probouzí "žena ve mně", protože:
◄ Pravidelně utrácím za (běžecké) boty dost peněz..
◄ Sleduju kvalitu materiálu svých (běžeckých) hadérků a koukám, jestli se aspoň vzdáleně hodí k sobě..
◄ Často si prohlížím katalogy (běžeckých) doplňků a přemýšlím, co bych si objednal.. :).
◄ I když už nejsem tlustý, říkám si, že bych mohl ještě drobet zhubnout (na maratonu se to bude hodit)...
... Jsem prostě skrytá žena!:)

Tak mi držte palce!
Nějak jsem se rozepsal, veselé každodenní zážitky zase příště, ať zase moc nepíšu. 12:)

PS. Už se vracím postupně do normálu, tento týden po Brdské stezce už 0-12-0-0-12-15-0=39.