Opravte si otočené štítky! :)

Doba je nesmírně dynamická, nicméně přináší i reflexe a vzpomínky na dny a zážitky minulé. Jakoby se minulost prolínala se součastností.

Asi jsem říkal, že jsem od začátku svého běhání - tedy od roku 2009 - v práci v podstatě vyloučil výtahy, nepoužívám je, ale doma (bydlím v 7 patře v panelovém domě, který má chodbu bez oken), až na výjimky jezdím výtahem. Od pondělí se vše ale změní. Budou nám na cca 4-6 týdnu opravovat výtah a tak jsem si hned vzpomněl na své mladí na MFF UK, kde u na vrcholku jezuitské koleje (u kostela sv.Mikuláše) na Malostranském náměstí, kde je jedna z budov moji alma mater byl "sálový počítač" v té době EC 1040. Pracovalo se s děrnými štítky a pro nás obyčejné studenty byly děrovačky v suterénu budovy, zatímco počítač byl až u kupole, což znamenalo 4 dvojpatra bez výtahu, v podstatě mých 7-8 pater.

Hned mi to připomnělo tzv. ladící dny, kdy nám několikrát za den vzali u počítače děrné štítky, prohnali to počítačem a dali nám možnost to opravit. To pochopitelně znamenalo seběhnout po schodech dolů, opravit chyby a chybné štítky, vyběhnout nahoru a tak dokola... Po odpoledním "ladění" jsem si připadal jak šerpa.

Abych vysvětlil tu hlášku. Čas od času (papír je přeci jen papír) se některé štítky ošoupaly, nebyly citelně, obsluha počítače je pak otočila a na průvodní papír napsala obligátní "opravte si otočené děrné štítky". Jednou jsme takhle pilně "ladili" s jedním spolužákem celé odpoledne, pobíhali jsme tam jako veverky v bubnu, ale furt se nám nedařilo programy spustit, pořád něco nefungovalo, furt jsem musel opravovat. Až jsem při jednom "okruhu" zjistil, že se nám děsně směje skupina "privilegovaných", co používali děrovačku nahoře a vždy nám -- než přinesla obsluha výpisy z počítače -- tu a tam něco otočili, případně zamíchali.. Pak aby ty programy fungovaly, že? :) Děsná legrace, která měla štasný konec. Ten spolužák totiž jako jeden že sady programu ladil program na "neplodné dny" své dívky a tak než jej stačil vypilovat, byla dívka v jiném stavu a on se ženil.:)

Takže v následujících dnech a týdnech budu mít pravidelně "ladící dny" a vzpomínku na mládí každý den asi i několikrát..

Tento týden zážitky se skupinou američanů se opět dostaly do kategorie "country legend" :), prostě něčeho neuvěřitelného, neuchopitelného. Ale co, jest už za mnou, večer mám rozlučkovou večeři, tak snad se nikdo nikde neztratí, nastoupí do taxíku a odletí. Moje štěstí kalí jen "jediný" obláček na nebi úplně spokojenosti. Nejhorší je totiž osvědčit se:). Ukázalo se, že mi pro velký úspěch přijede větší skupina zrovna na začátku července ve dnech volná. Jak by řekl Mirek Dušín, a "pět ran do čepice"! To bude zase nářez! :)

V nabitém a teplem týdnu připadalo běhání jen na časně ráno, většinou jsem vybíhal kolem 6 či před 6, u mě to znamená vstávat kolem 5, abych se stačil probrat a nebyl jak náměsíčný -- má to logiku, když chodíte spát kolem 1 či 1/2 2, tak když se po pár hodinách vzbudím, jsem jako když mě dvakrát přejede ďábelský cyklista..

Ovšem po pravdě, to probouzející se ráno má i na té hlavní "silnici" v prokopáku své neopakovatelné kouzlo. Slunce neopatrně vykukuje z ranní mlhy, pak nakoukne, aby si to hned rozmýšlelo a začlo opravdu fest svítit a hřát.

Mějte se fajn! 12:)

PS. Doba je opravdu dynamická:). Abych všechno stihnul musel jsem nejen vstát brzo, ale běžet nakonec směr Stodůlky, Centrum, s malými oběžkami to bylo 17.5km (na runsaturday změřeno dle GPX na skoro 19), s baťohem na zádech (s čistými věcmi, poznámkami, doklady...) docela zajímavé.. Až ke Zlíchovskému lihovaru to bylo naprosto skvělé, pak teda ulice.. (i když aut a lidí ještě minimum).