Ženy versus muži v nás

Nějak ten souboj ženského proti mužskému světu mám pořád v sobě... Obzvlášť teď, když časově ještě nestíhám a vynořuje se množství věci a úkolů, které je potřeba dodělat, abych se dostal na úroveň práce a úkolů, která je zvládnutelná. Začal jsem dokonce stříhat metr:)!

A tak si znovu říkám, jestli ty moje cíle vyjádřené nějakým (vysněným) časem na maratónu, nejsou ujeté? Vždyť někdy vím, že musím běžet jako blázen (třeba ve středu, když jsem běhal 400m úseky), někdy nestíhám, a přesto se snažím dodržet a uběhnout přesně tolik a jak mi předepisuje trenyrkovy plán. Hned si odpovím. Ta "žena" ve mně hned říká, ano je to naprosto ujetý, vždyť to máš jako práci v úkolu:). Na to zase odpovídá ten "muž", že to není pravda, že mi trenýrkovy plán dává možnost odolat těm zmatkům (které jsem si nakonec sám způsobil) a cíl je potřeba, abych měl další důvod, proč to dělat.

Naštěstí je to ve mně, jako v koze -- tedy pardon v lamě:)... když už to vypadá, jakobych vše dělal jen v "úkolu", vynoří se spoluherci, statisté mých běhacích chvilek a hned den "ozvláštní":)... V týdnu jsem se pobavil, když jsem zjistil že Pulec, zaživá podobné pošťuchování..

Mně se třeba stalo, že mě minulou sobotu pošťuchovali mladíci na zastávce v Hlubočepech a "závodili" se mnou asi 50m, pak málem vyplivli plíce a já pokračoval podle tramvaje směr Smíchov a moje práce.. Pro úplnost, tramvaj na kterou čekali a která už byla ve stanici mě předjela až na Knížecí, za jejich mávání z oken:).

Nebo dneska, když jsem u zahrádkářské kolonie narazil na trojici rozvalených mladíků, kouřících vodní dýmku.. Jejich lascivní:) povzbuzování, naráželo na údajně důvody, proč běhají starší muži:)... Když jsem běžel kolem nich zpátky, tak na mě už koukali takovým částečně nepřítomným pohledem.. Ten sdílnější z nich na mě pokřikoval "Ty vole, nehoň se, dej si s náma a budeš v rauchu"! Tak jsem mu odpověděl stejně: "Dík, vole, ale já už jsem v rauchu teď"!:) a vesele jsem běžel domů.
Moje trasa z dnešního dne..
Mějte se fajn, 12:)