Zdání stále klame...

Se začátkem běhání jsem si víc a víc uvědomoval, že celá hromada věci nejsou, čím se zdají na první pohled být... Třeba takový vytvrvalecký běh. Na první pohled asi jeden z nejnudnějších sportů. Prostě někam běží hromada lidí, běží tak 2 hodiny a v podstatě doběhnou ve stejném pořadí v jakém jsou tak po 5 minutách běhu, že? :) Ovšem pozor, z pohledu aktivního účastníka je to úžasné dynamické, proměnlivé (vydržím ještě za tu další zatáčku?), bojovně (zejména s myslí) a furt se něco děje, i když se třeba vůbec nic neděje..

V poslední době jsem opakovaně fascinován fenoménem ženské kabelky. Pro nás všímavější muže je to jeden že zázraku přírody, jeden z divů světa. Jak se například do malého skládacího "psaníčka" přes rameno, vejde pecen chleba, nákup a hromada užitečných věci:). Vždycky jsem zaskočen, když moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] kdykoliv je něco potřeba sáhne své malé kabelky a tu vytáhne už 3 balíček kapesníků, nůžky, šálku, deštník, malý šroubováček, pinzetu, náplast... Pak není divu, že i když tu kabelku na chvíli nesete, tak máte pocit (tedy já ho mám), že kdyby na mě vystartoval nějaký útočník a já jen praštil tou drobnou (vše obsahující) kabelkou, tak bych ho mohl i zabít!

A tak jsem dostal k svátku malé pouzdro přes rameno (mužskou kabelku), abych to prý občas nosil... Ted jsem to zkusil, "narval" jsem do toho klíče, peněženku, psací potřeby, blok, externí disk k počítači, nabíječku, šroubovák, izolepu a nůžky...Říkal jsem si ještě můj malý Acer a iluze ženské kabelky je dokonalá, ale nemám ten pravý dar:), nejsem bohužel pravá žena..

V týdnu jsem měl skvělý běhací zážitek. V úterý jsem zase běhal intervaly a běhám je na školním (zamčeném) atletickém hřišti. Nejdříve jsem se rozběhal a pak běžím k hřišti. Školnice už mě "vyhlíží", sedí u branky a kouří, čeká, co bude.. Nahlas slušně pozdravím a přelezu branku. Na dotaz, jestli jsem neviděl zákaz, tak slušné odpovídám, že neviděl a co, že se to zakazuje? Prý je sem zakázán vstup, kvůli chuligánům a dětem, které by zde mohly rozdělávat oheň. Hned jsem ji to schválil. Navíc chuligán nejsem, ani jsem tam nešel rozdělávat oheň a tak se souhlasným přikyvováním, že je to dobře jsem šel běhat svých 10 sérii.:)

Teda mezi náma pomalíkama:), dostat se dlouhodobě pod 4 min/km bude sakra výzva. Nejdřív jsem si říkal, že je to úplná pitomost, aby se starý "pes":) takhle honil, ale teď už se mi o tom i zdálo:) a myslím, že to zvládnu.. Ale aspoň se s tím poperu.

Zítra (v neděli) jedu na poutní maratón do Chebu, už se moc těším, všude budou hromady obrázků a fotek, ale asi sem něco dám, jen na památku.. No příprava taková divoká:), ještě před 1/2 10 večer jsem zběsile pobíhal a pracoval na zahradě.. Ještě, že to je takové přátelské proběhnutí.. Nějak poklidím, zabalím a o 1/2 6 vyrazím směr Cheb.

Mějte se fajn. 12:)

PS. Ten "poutní maratón v Chebu, byl opravdu "Boží" :), doufám, že tím rouháním neurazím pravé věřící, ale bylo to moc fajn.. Skvělá trasa, skvělí lidé jak na trase, tak kolem a skvělé počasí! Akorát to bourá moji motivaci na čas ve Stromovce, protože tenhle maratón byl co do času jistě můj nejhorší, ale co do pocitů a zážitků určitě jeden z nejlepších! Díky organizátorům. Přidávám fotku, jak s nami celou dobu běžel obraz (maratonec běžící z Marathonu)..:).