Proč to přání, proč máme být benchmarkem? Někteří, co jsem občas zabloudíte, mi píšete - ať e-maily nebo komentáře - a z vašich poznámek je často cítit nějaká vlastní nespokojenost, prostě pořád se nějak špatně srovnáváte nebo porovnáváte:)...
Někteří píšete, že běháte pomalu/málo/hůř, že jste tlustší/línější/neforemnější .. než byste chtěli být... A tak, i když jsem stále vděčná (a věčná) lama, musím vás ubezpečit, že na to jdete úplně špatně! Aspoň moje zkušenosti a zkušenosti lidí kolem hovoří jinak. Je potřeba se mít rád:) a pak se dají věci změnit. Ale hlavně, hlavně je potřeba se porovnávat jen sám(a) se sebou!!!
Jeden můj kamarád měl na to zlaté pravidlo, které bych nazval "být sám sobě benchmarkem". Například on říkal: "kdo pije víc než já je alkoholik:)" apod., [tedy, že on je na tom ještě tak-tak, tedy musí se hlídat, ale jinak vše OK:)], ... Prostě měřit a poměřovat se jen sám sebou. To je podle mě základ:)! Schválně to zkuste a uvidíte..
V posledních týdnech jsem snad jen díky tomu pořád úspěšně ráno vstával a pokračoval v běhání brzo po ránu, protože jsem si holt už nastavil tu svoji laťku výše a jsem to já a ne nikdo jiný s kým se poměřuju. A když už jsem to dokázal dříve, tak tak přeci dokážu i teď, ne?:)
Musím upřímně přiznat, celý týden pořád bojuju vnitřní boj s mým pobíháním na čas. Ten můj cíl na Stromovku je (pochopitelně z mého pohledu) naprosto velkolepý, ovšem je to "jen" čas.. Minulou neděli jsem se zúčastnil "poutního" maratónu v Chebu a docela mě to nalomilo. Znovu ty pochybnosti, jestli vlastně to pobíhání k nějakému času má vůbec smysl (ale to proberem někdy jindy). Co že mě to nalomilo?
No představte si nepředstavitelné. Nedělní mši, na kterou se schází věřící i nevěřící, mladí i staří, slavnostně i sportovně oblečení lidičkové. Biskup dokončí mši, sejme sutanu (pod ní má tepláky) a v čele spolu s malými dětmi a staršími obíhá kostel zevnitř a zvenčí (420m = centimaraton) a potom mladší farář ve sportovním se skupinou lidí pěšky a na kole vyrazí na maratón, směr Loreta, ..Sv.Anna. Chtěl jsem o tom psát víc, ale je to z mého pohledu naprosto nepopsatelné, neuchopitelné a samozřejmě super zážitek. V té naprosté pohodě jsem si aspoň musel dělat z místních maličko legraci, úplně jsem cítil, když jsme překročili hranice. Vzduch byl na německé straně nějak silnější, tráva zelenější, ..., kamínky v cestě měly jednotnou velikost:). No příští rok to musíte taky zkontrolovat..
Na závěr přidávám fotku s chebskými (tzv bonbónovka, neboli 3M): Maty + Milan + Moje maličkost.
Tak nezapomínat. Důležité je s čím se porovnávate! 12:)
"Mít se rád" je naprostý klíč ke štěstí, ale kdo to dneska doopravdy umí? :-( Peggy
OdpovědětVymazat:), Diky Peg. Myslim si, ze (nastesti) tuto vlastnost mam a snazim se ji udrzovat, napriklad pomoci pravidelneho "delani" si radosti..
OdpovědětVymazatAle z cetby Tvych poznamek soudim, ze ty na tom nejsi taky v tomto ohledu urcite nijak "spatne":).. At se dari! 12:)
Ahoj,
OdpovědětVymazatNaprosty souhlas a posilam pozdrav z nadherne Hawaii, nabiram tu silu a slunicko pro podzimni "legracky":-)
Jaky je ten ambiciozni plan pro Stromovku, jestli to neni tajemstvi?:-)
2 adam: Na mail mi prisel tvuj komentar, ale nevidim jej tady:). Rusove by rekli, "Vot technika!".. Zdravim tez na ostrov vecneho jara, abych odpovedel, muj "snovy cas do stromovky je pod 3:30, vyjadreno cisly 3:21. V podstate 20 minut zlepseni osobaku...
OdpovědětVymazatAle jak se znam, je to jen takova berlicka:), cokoliv bude ode me prijato jako super a budu se s tim tesit. Mej se fajn, 12:)
Jak tak koukám na tu fotku, tak Maty mě loni předbíhal v Plasech na půlmaratonu...
OdpovědětVymazatSvět je malej :-)
Jinak, moc hezký počtení. Ten čas bude (v tvém případě už téměř je) hodně dobrej.
Dik:), ono cas je cas (a preedvsim tam jeste nejsem).. :), ale u me je to takova berlicka, abych premohl obcasnou lenost. At se dari!
OdpovědětVymazatDíky Honzo za pěkný článek - nazval bych to "food for thought". Od té doby co běhám, jsem sám na sobě pozoroval, že si kladu spoustu otázek a samozřejmě i otázku spojenou s jakýmkoli porovnáváním – má cenu či nemá cenu se s někým srovnávat? Přišel jsem na to, že největší radost mi přináší porovnávat se sám se sebou a proto nejraději překonávám sám sebe. Asi jako ty a tvé brzké ranní výběhy či tvůj plánovaný čas ve Stromovce :o)) A protože v srpnu oslavím první rok závodění, tak budu moci srovnávat i své výkony na podzimních závodech, které jsem již jednou běžel :o) A věřím, že jsou v životě běžce i chvíle, kdy všechny dosažené časy jdou stranou a člověk zažije krásné setkání, jako všichni, kdo se zúčastnili Poutního maratónu.
OdpovědětVymazat1bubobubo
2 1bubobubo: (aneb Velky vyre) :) Mas samozrejme pravdu, je potreba drzet balanc i v tom svem srovnavani.. Obcas se vyskytnout zazitky a veci, kde se doslova ocitnu "mimo cas" nejen ten bezecky:). No, ale pak kouknu na Vase pobihani na runsaturday:) a reknu si, musis se Honzo drzet, vsichni znami kolem se ruzne zlepsuji a tak kouknu na "trenyrkovy" plan, svoji kotvu i berlicku:) a vybehnu..
OdpovědětVymazatMimochodem pres vikend to bude "maso" mam v tom horku 4h beh, vidim to na neco velmi velmi ranniho..