Intimnosti běhání a intimnost běhu

Mnohokrát opakuju, že asi žijeme v paralelních vesmírech... Čtu spřátelené blogy a Peggy píše o svých chlapech, že s ní nechtějí běhat a pak ale přiznává, že vlastně o to ani zase pravidelně nestojí.. :).

Je to zajímavé, ani já se svojí nejmilejší, nejmoudřejší a nejkrásnejší manželkou, zřítelnicí svých očí ...jasném slunéčkem :), chodím běhat společně velmi velmi zřídka. Jen když jsme někde, kde se bojí a to jen kousek cesty:). Přemýšlel jsem, čím to je, není to ani tím, že běhá pomaleji, ale prostě faktem, že já považuju většinu svého běhání a pobíhání za něco celkem intimního. Na rozdíl od ostatních "žen" kolem, mně nevadí, jak při běhu vypadám, co mám na sobě, co vlasy, jestli funím nebo ne, jestli běžím pomaleji.. Prostě mě na běhání zaujala ta právě ta volnost a svoboda. Nikoho přitom nepotřebuju, obuju boty a běžím... Když jsem sám, tak jsou ty prožitky řádově jiné, příroda kolem, ptáci, slunce, mraky, mlhavá rána, vycházející slunce, déšť, prostě všechno je tady jen "pro mě", má to svůj intimní soukromý rozměr a sobecky se nemusím s nikým dělit, ten čas je jen můj...

Prostě, zařadil jsem se ve své klasifikaci mezi duševní běžce, každý kdo nějak běhá a pobíhá to může brát jinak, vím, že spousta lidí ráda běhá ve dvojicích, ve skupinách. Proč ne, jednou za čas, jako společenská událost, návštěva přibuzných a kamarádů. Ale řekněte, kdo by chtěl být většinu času na návštěvách? :)

Tento týden patřil mezi náročnější:), ovšem moje nejmilejší... jasné slunéčko by řekla, že je to posledních 20 let moje oblíbená fráze, kdy říkám, tento týden je takový naročnéjší, až šílený, příští týden to bude lepší.. Prý to jen dotazuje, že jsem šílený a nenapravitelný optimista.. No k věci, tedy k běhání, v tomto týdnu byly i dny kdy jsem vybíhal v 5:20, abych si uchránil běhání a dodržel trenýrkový plán, i dneska jsem na svůj delší běh (200min, což nakonec bylo 32km) vyběhl hned po 6 hodině.

Taková zajímavost, když jsem ve čtvrtek po ránu běhal intervaly na atletickém školním hřišti, už nebylo zamčeno. Že by změna? Ovšem tedy po méně než 5 hodinách spánku starý pes, jako já běhá intervaly? No ta Stromovka bude určitě velkolepá. Takové odhodlání v mém věku se snad vidí jen u Pavky Korčagina:), taky mi připadá, že při tom mém zarputilém pobíhání se kalí ocel a charaktery.. i když, upřímně při tom mém vtipkování a nevážném přístupu je to někdy jako spíš jako kalení vody:).

Mějte se fajn! A jak vy prožíváte běh? Je to u vás převážně intimní, soukromá "záležitost" nebo ne?