Nerozumím tomu...

Pořád se setkávám s tím, že relativně dost (aspoň na můj vkus) lidí kolem je cíleně negativních:) nebo lidí žijících permanetne v budoucnosti... Abych to vysvětlil na příkladech, třeba jeden můj kamarád, pořád dostává "facky od života", ale když to slyšíte, tak mně to přijde jako úplná lapálie, možná i něco, z čeho bych se já (=pošuk) i radoval a vykládal bych vám to jako povedenou historku, jak jsem se třeba super ztrapnil:). Nebo jiný známý, ten pořád tak nějak fňuká, že by mu člověk dál i korunu a přitom to, co říká, jsou vlastně dobře zprávy... Například, největší šok pro mě bylo, když mi vykládal (jako děsnou křivdu), že vůbec nestíhá a teď jako na potvoru mu přijali nějaký článek a on musí dělat revize, jaké to protivenství!:). Tak jsem mu říkal, že to chápu, že by bylo o hodně lepší, kdyby mu to zamítli..:)

Prostě řada lidí se tím životem tady protrpí, s tím se nedá nic dělat, jen možná organizované sebevraždy určitých sekt jsou pro ne světlem na konci tunelu.:)

Naprosto jiná kategorie, jsou ti, co žijí permanentně v budoucnosti. Prostě mají představu, že později něco bude lepší až něco jiného bude ještě lepší, teď to nestojí za nic. Typická konverzace jednoho z nich -- Tobě se to běhá, zhubnul jsi, to musí být pohoda. To já, až zhubnu, tak budu taky běhat!:) Připomíná mi to konverzaci mého syna (když mu byly asi 3-4 roky) a chtěl jsem ho naučit jezdit na kole. Odpovídal podobně - Až budu umět jezdit na kole, tak na něm budu jezdit. Ted to neumím a tak na něm jezdit nebudu!

No uznejte sami, to nemá chybu, na to se asi nedá nic říci.:) a přej ještě, abych jim poradil, jak na běhání. Na to zase já po pravdě musím říci, že tomu nerozumím. Tedy jednak nerozumím tomu jejich přístupu a navíc nejsem běžecký trenér, takže také běhu nerozumím. Ale musíme nutně rozumět tomu, co máme rádi? Rád pobíhám, o tom žádná:), ale abych předstíral, že tomu "rozumím"? Prostě mě to baví, přijde mi to jako super, jako svoboda v prášku... Prostě obleču boty a svý běžecký hábky a vše je hned, tak jak má být. [zavislak promluvil] Tak jim akorát říkám, zkus to a uvidíš, nic nelámej přes koleno, pomalu, postupně, aspoň u mě to tak fungovalo.. Ale většina z nich vlastně hledá nějaké univerzální řešení -- super boty, které budou běhat sami, oblek ve kterém sami od sebe zhubnou, ponožky, ve kterých jim nohy nebudou nic vážit, nápoje a doplňky, které zázrakem způsobí jejich proměnu v maratónské běžce:). To si myslím, je výzva pro Adidas, Nike a ostatní velké firmy...:)

Podobně, často slyším, že na aktivity, běhání (sport), je horko, zima, prší fouká.. Hned si vzpomenu na starý fousatý vtip, co jsou čtyři největší nepřátelé socialistického zemědělství? No přeci, jaro, léto, podzim a zima! Prostě pro někoho bude i kyselo moc kyselé a bramborák moc bramborovej:).

Proto jsou mi z těch různej sekt asi nejvíc sympatický budhisti. Tím, že se soustředí na současný okamžik - možná tím zaměřením na vlastní dech jsou blízký "nám" "duševním běžcům", nemá cenu se moc babrat v minulosti a těšit se tím, že se někdy později budu možná radovat z něčeho? To je lepší se radovat hned. Nebo ne?

Takže tradičně navzdory celkem fest zmatkům (dovolená, stěhování, práce), se snažím, jak to jde jít se proběhnout, udělat si radost, klidně si koupit nějakou blbost, připravit is nějaký keřík, nářadí.. Prostě cíleně si dělat radost, žít v přítomnosti, i když někdy je to taky náročné. Hlavně, nenechat se drtit lidmi okolo!!

Starosti a povinnosti ovšem i moji maličkost ve středu a čtvrtek donutily zrušit běhání a pobíhání (v pátek už jsem byl jako lev v kleci), takže ráno mezi deštěm aspoň rychlejších 6km, večer veslařský trenažér (7km) jistil uklidnění. V sobotu dopoledne jsem také nezaváhal a vyběhl a opět mezi větrem a kapkami deště dál svých 21km. Déšť mi často odřízl cestu po mých oblíbených cestičkách..PARÁDA!!! Zítra to vidím na běh i kdyby padaly trakaře.

A co vy a negativní lidí kolem? jak s tím bojujete?