Okamžik zlomu, zlomový okamžik?

Často tady opakují, že používám různé "mantry", práci s myslí:), abych vydržel, nebo abych některé překážky lehčeji překonal... Zatím vždy pomohl rituál. Klidně přiznám, že i když se mi třeba tolik nechtělo jít ven běhat (prší, moc práce, únava, nedostatek času nebo všechno dohromady:), v okamžiku, kdy člověk vyběhne, tak vše je zapomenuto a při návratu si říkám, jak to bylo dobře, že jsem "vyběhl".

Tento týden byl charakteristický tím, že zmatky dosahovaly nových maxim, venku většinu času pršelo a když nepršelo, tak lilo, času se nedostávalo.. Bylo potřeba vstávat čím dál dříve, vybíhat v dešti, dobíhat v lijáku.

Ale vše se změnilo. Nejen tím, že přestalo pršet ke konci týdne a začlo svítit slunce. Hlavní změna je, a tím je vše jednodušší, když už vím, že běhání fakt potřebuju. Uvědomuju si, že nejen fyzicky se to moje pobíhání stává pravidelnou potřebou, ale hlavně psychická stránka "mentálního" rozměrů běhání je čím dál důležitější. Prostě, spousta věci při běhu se buď v hlavě vyřeší, nebo si uvědomím, že jsou jednoduše nadbytečné. Pribíhám domů s čistou hlavou, se skvělým pocitem a to je k nezaplacení. Ten čas věnovaný běhání se skoro vždy najde!

Měl jsem hezký zážitek, když jsem ve středu trénoval "kopce"... Pro ty z vás, co to (ještě) neděláte, je to trening na rychlost a dynamiku, kdy zhruba jednu minutu běžíte naplno (95% TF) do kopce, pak pomalu seběhnete a opakujete.. Při prvním běhu do kopce tam u cesty jeden člověk prořezával náletové keře, drobné mrholení se měnilo pozvolna v drobný déšť. Koukal na mě podezrivve s puštěnou motorou pilou v ruce...Scéna téměř jak z masakru motorou pilou:).. Když jsem to běžel po třetí, otáčel se tak neopatrně, že jsem se bál že si něco uřízne. Při mém pomalém seběhu mi sdělil, že oba jsme pitomci (použil mnohem zrnitější slovo), když blbneme venku v dešti, ale já že jsem větší, protože aspoň on je za to placen!

Šestý sprint už jsem dokončoval sám, déšť se měnil na liják a ten človíček se schoval do kabiny auta, koukal na mě a kroutil hlavou.. Přitom moje rozhodnutí mělo čistou logiku. Bylo nesmyslné se schovávat, stejně už jsem byl mokrý, lépe dokončit trening a běžet domů..

Od konce týdne (už od včerejška, tj. od soboty) si užívám opět kulturního šoku. Starám se o skupinu američanů, kteří jsou u nás na jednou semináři. Je to vždycky plné zmatků, protože na rozdíl od nás, oni jsou absolutně neorganizovaní:) a zmatek a změna se střídají co chvilku. Takže Vám klidně přijede jeden člověk o den dříve, vy se to dozvíte ten den ráno, dva dny před odletem si jiný přečte letenku a zjistí, že je vlastně číňan a že tím pádem potřebuje vízum, dva lidí, kteří vám komplikovali život a chtěli bydlet spolu na pokoji (oddělené postele na druhé straně pokoje) při příletu změnili názor a vy potřebujete extra pokoj v hotelu, atd... :) Z toho je vidět, že běhání skutečně dává člověku sílu a energii nejen takové různé změny snášet, ale bravurně je řešit.:)

Navíc pak to ve mě zase probudí takového čertíka, který vymyšlí různé legrácky.. Například, když přijdeme do restaurace na večeři a na stolech je připraveny čerstvý chleba a mističky se sádlem a škvarky. Na jejich otázky jestli to není moc tučné, říkám bez uzardění, že ne, "low fat" je moje odpověď, bez cholesterolu "cholesterol free"... :) a pak vidíte, jak jim to děsně chutná jak si to nezdravé české jídlo, cpou si to do obličeje a říkají, že nikdy nic tak dobrého nejedli... :) To je legrace..Jsem provokatér!

Dnes po ránu jsem musel vyběhnout již před 6 hodinou, přeci jen v neděli bych normálně vybíhal mezi 7-8.. Ovšem pozor! Nemělo to ani maličkou chybičku. Vibramy na nohách, plno rosy, slunce nízko, ptáci se radují, nikde nikdo (tedy jen dva běžci)... Nirvána!
Zážitkům zdar! Určitě jich budu mít plno, i když řada z nich bude asi nezdělitelná na blog:). 12:)