středa 29. září 2010

Radosti k rekordům nebo rekordy k radosti?


Zase mě to dostalo, že ten fenomén pochyb, plánování a sepětí treningoveho plánu, nebo jak říkám trenyrkoveho (trencl) plánu a života kolem se objevuje v různych modifikacích všude na netu a u spřátelených bloggerů.

Položil jsem si otázku, tak jak vidím dva hlavní přístupy k hobickemu pobíhání.

Ten první, kde se vidím já:), je veden primárně pocitem radosti z pobíhání a trenyrkovy plán je v něm jako kotva a kontrola mého nadšení. prostě abych v rámci euforie neběhal moc nebo zase se nesnažil nahrazovat den, kdy jsem nemohl nějak nevhodné. Prostě, abych si já trouba neublížil:).

Tedy, u mě plánování a trenyrkovy plán jsou pomocné prostředky pro co nejdelší udržení si radosti z pobíhání. Protože, při stanovování cílů a východisek pro Miloše na sestavení mého trenyrkace je hlavní úkol, cituji : "Chci běhat často, občas daleko, nechci se zranit, chci, aby mi vydržela radost z pobíhání. Pokud se při tom zlepším v čase/vzdálenosti, super, ale primární je si neublížit a radovat se z pobíhání:)"

Ten druhý způsob a já ho sice chápu, i když to není můj šálek kávy, ten je veden primárně úsilím běžce o lepší čas/delší vzdálenost či nějaký rekord. A ten se různé musí protrpět. Jak mi to bylo několikrát vysvětleno, jsem ufon, protože, kdybych prý v těch objemech běhal "správné", tak mám daleko lepší výsledky.

Takhle mluví pravý "zavoďák", který si svými rekordy dělá radost a vlastně mu ten pocit v cíli dává zapomenout na to "utrpení" v tréningu. Já mám problém jim vysvětlit (asi se to nedá), že mi o to celkem ani nejde:)... že by mě to zdaleka tolik nebavilo a že bych se mohl i (zbytečně) zranit.

Přeci jen, stojí to vůbec za to? Delší dobu trpět a pak se těšit na krátký a pomíjivý pocit radosti při rekordu či nějakém umístění.. To pocit podle mě je přeci rychle pryč? Není lepší si to nějak víc celou dobu užívat a když to náhodou vyjde na dobrý čas, tak si to ještě užít znova? Protože, když náhodou stojí čas za starou bačkoru:), tak má člověk aspoň pocit, že si ten trening hodně užil:).

Asi tak, já mám pochyby a starost, když se dostanu (nebo když mám pocit, že bych se mohl dostat) do situace, kdy by můj primární důvod pobíhání byl nahrazen něčím jiným, třeba právě jestli se nezbavuju té radosti:). Pak si říkám, jestli mám na ten či onen závod jít, protože sice "mám naběháno", ale... Nějak mě ten závod nebere:).

Neuměle se snažím vysvětlit [Pegg a jí blízkým], že já jako starší lama doporučuji a preferuji brát běhání jako formu radosti, duševní hygieny a obrany před temnou silou:). To že se to nazývá příprava na maratón nemusí znamenat vůbec nic, dokonce ani to, že se ten maratón po x týdnech musí běžet. Je to jen taková třešinka na dortu:).

A co vy?

Je vás asi víc závoďáků, "obětovačů" či "obětušek", prostě těch, co trpí a těší se na sladkou odměnu na konci? Nebo těch, co šťastné konce mají sice rádi, ale raději (a pro jistotu) si udělají radost hned?

20 komentářů:

  1. Tak jsi mě Honzo dostal k tomu, že jsem se koukl na své běhy za poslední 3 měsíce. A jsem jasná ukázka ještě dalšího přístupu. Takového cestovatelského. Pokud není proč běhat, tj. nemám zajímavý cíl, tak "skoro" neběhám. A pokud mám zajímavý cíl, změním kilometráž tak, že by mě za to každý trenér zabil. Červen 58km, červenec 86+půlmaraton,srpen necelá stovka do posledních dnů. Pak mě kamarádi přesvědčili na dva maratony a v následujících 32 dnech 250 km. A zatímco v červenci mě nebavily ani 8 km běhy, včera to bylo skvělých 29 km. To jsou lidi, viď?
    Evžen

    OdpovědětSmazat
  2. Tak nejak přemýšlím do jaké kategorie se zařadit? Běhat sem začal protože mě strašně bolely ruce. Ale asi sem "obětovač" protože běh obětuji na oltář svého sádla. Ale zase kdyz něco dělám at to stoji za to takže se trochu i počítám do kategorie "plnič" to znamená zabíjím aspon tři mouchy jednou ranou běhám pro sádlo ,pro radost, a taky abych jednou uběhl něco většího když už sem ten dům nepostavil :))

    OdpovědětSmazat
  3. jo vlastne čtvrtá moucha je aby mě tolik nebolely ty ruce :)

    OdpovědětSmazat
  4. 2 Evzen a ll: Velmi hezke komentare, musim si to zalozit:), to me fakt potesilo a rozesmalo. Myslim si, ze primarne je tam u vas obou ta radost, to certovstvi:). Ovsem kategorie "plnic", to jsem asi taky.. DIK!

    OdpovědětSmazat
  5. Honzo, přemýšlela jsem (sedím v kanclu a předstírám práci a přitom přemýšlím o tom, co si napsal). Co je pro mě běh? Já jsem zážitkový člověk. Ráda poznávám nové věci, učím se, sbírám zkušnosti, zápisy do životopisu. Běh je pro mě především objevování nového světa. Dobrodružství. Baví mě klást si cíle a dosahovat jich. Poznávat nové lidi, atmosféru závodů a tak dále. Pravda, hrozí, že až ten svět důkladně prozkoumám a nebude mi mít, co nabídnout nového, tak se posunu někam dál (třeba k triatlonu :-))))) Peggy

    OdpovědětSmazat
  6. 2 pegg: Hele Peggy, pokud sis to takhle ujasnila [coz je dobre], tak si to fakt uzivej:). Prestan se obvinovat, neni proc, mit protazene smajliky na planu:). Delej si radost a "vybarvuj" si kazdy den modre okenko "radost sobe".. Proste drobet radosti do toho umirani!:) Vzdyt ses mlada holka, vsechno se dari. Behat te bavi, chces objevovat, tak jednoduse objevuj:). Za sebe (starsiho) muzu rici, ze je to naprosta parada. Sice nedokazu uplne behat bez hodinek jako moje nejmilejsi manzelka:), ale i tak je to prijemne objevovani. K nezaplaceni. Jestli muzu radit neber ten cil jako maraton ale cil cestu k delsimu behani a ten maraton je jako to poteseni na ceste. Aspon u me to tak funguje. At se dari!

    OdpovědětSmazat
  7. A tak já se zase přidám, a možná budu zase trochu oponovat Peggy (není to schválně, čestné pionýrské!), protože v"kladení si cílů a dosahování jich" a v závodech až tak velký zážitek nevidím. Přesto se povazžuji také částečně za "zážitkového" běžce. Nejde až tak o to zaznamenání zkušenosti do nějaké tabulky, ale hlavně o radost v daném momentu/ hodině (a následně třeba dni). Atmosféra závodu se pro mě nevyrovná neznámému lesu, poli nebo stráni, bloudění, koupání se v bahně a potu, červánkům, koňům v ohradě a miliónu odstínů podzimního zlata. Když je výsledkem slušný čas, je to bonus.
    Ovšem klobouk dolů před "plniči" běhacích plánů - já mám proti nudě místo intervalů pořád ještě Pepinu a Bobinu :o)))

    OdpovědětSmazat
  8. 2 nikie: Zlata slova.. Ja jsem na tom podobne.. tedy sice intervaly plnim (obcas nestiham), ale v "globalu":) jo.. Nicmene mam casto problemy se sam presvedcit, abych na "cilovy" zavod sel. To uz me tak nebere, aspon rikam si, uvidim zajimave tipky:), bezce, atmosfera velkeho zavodu.. Nicmene, pocit z pobihani venku (a konecne i z prekonavani sama sebe na behatku) je specificky a tezko se to u me da zavody nejak vykoupit. Maximalne parkrat do roka, ale uprimne obdivuju lidi, kteri chodi skoro kazdy vikend na nejake zavody. Maji muj velky obdiv, protoze je to neco na co fakt nemam. At uz casove, tak pocitove.

    OdpovědětSmazat
  9. Honzo, smailíky vysvětlím až na to přijde čas. Prostě ten začátek trochu bolel. Nic víc :-) Peggy

    OdpovědětSmazat
  10. 12: Jenom jeste k tem, co "chodi skoro kazdy vikend na nejake zavody" - jednoho takoveho znam a s jeho filozofii "zavod jako rychly trenink" se ztotoznuju. Ale jenom z toho duvodu, ze ty zavody jsou kazdy na jinem miste (poznavani noveho), pomerne dostupne (cili casove ne zas tak narocne) a jeste se tam schazi prima parta lidi (nikoli dav, ale aspon se tam skoro vsichni znaji). Ale to je bubovo specificke "skorokazdovikendove" zavodeni, to neni asi uplne to, o cem jsi mluvil :o)))
    Drzim pesti Tobe v rijnu.
    Peggy drzim pesti samo v priprave na maraton, protoze verim, ze to (s Milosovou vydatnou pomoci) dokazes!
    w.

    OdpovědětSmazat
  11. 2 nikie: bubo je specifickej:), ten to ma podle vseho srovnany.. A podle vseho to bere jako nahrazku vikendovych delsich behu, aspon co ja muzu soudit:). I kdyz je mozne, ze to tak bere vic lidi a me je to jednoduse utajene..
    Mam nekolik znamych, ktery zavodici pristup v podstate dostal mimo behani.. "Ted" uz samozrejme nezabehnou casy, ktere behali driv a nedokazou se s tim nejak srovnat. A tak pry radsi nebudou behat vubec.:( To me dostalo. To je ten zavodnicky pristup, ktery ja nemuzu pochopit.

    OdpovědětSmazat
  12. Ahoj Honzo,
    hlásím se do stejné skupiny jako ty.
    Další škatulkování běžců může být třeba na konzumenty/nekonzumenty. Takový třicetiletý konzument musí příští rok mermomocí zaběhnout maratón aby sobě a okolí dokázal, že je dobrej.
    Bude ale za dva roky mít motivaci aby ještě běhal ? Naproti tomu takový nekonzument to nehrotí a když prostě během příštích pěti let nenatrénuje, tak do dopadne v další pětiletce, však je času dost...
    Měj Se
    Jožin

    OdpovědětSmazat
  13. 2 Jozin: Ahoj, moc hezky cleneni: konzumenti a nekonzumenti:). Kdysi jsem si rikal, ze pro nekoho je nestesti, kdyz maraton neubehne, pro jinyho, ze ho ubehne:), ze ztratou sveho cile ztrati veskerou motivaci. To je samozrejme smutny, zajimala by me statistika, kolik hobiku, kteri dali maraton potom jeste pravidelne beha. To by odpovedelo na tvoje cleneni.. Kolik je mezi nami konzumentu..
    Ono asi nema cenu nikam spechat a proste si to uzivat. Kdo vi, co bude zitra..
    At se dari!

    OdpovědětSmazat
  14. Jsem osamělý běžec, potřebuji i závody proto, abych se přesvědčil, že nejsem zas tak úplně sám, kdo tady běhá :-)
    Takže ani ryba ani rak, ani obětovač, ani závoďák..

    Každopádně běhání není o prvním maratonu; taky jsem se bál, jestli bude motivace.. Ale není problém: září 200 km mluví za vše, teda za mě :-)

    OdpovědětSmazat
  15. Nemyslím, že jsi ufon. (I když definitivní rozhodnutí nechám na dobu, až tě někde potkám. :D ) Dokonce tvému přístupu k běhání i rozumím. Někdy bych to chtěl taky zkusit, jen to nedokážu. Mám to v hlavě prostě nějak jinak. Musím si stanovit cíl, i když v dnešní době už to zdaleka nejsou osobní rekordy. Jednoduše se snažím přiblížit k hranici svých momentálních možností. Přitom zrovna poctivý Plnič tedy nejsem. Nemám problém trénink zkrátit či vynechat (horší už to je s jeho přidáním... :). Na závody jezdím celkem často, ale většinou to je hlavně pro to setkávání se stejně "postiženými" a taky protože při závodě (byť se neběží o zlaté trenky) se dokážu vždycky zmáčknout o kousek víc než by to šlo v tréninku. I to zapadá do motta, kterému (ne však slepě) věřím: "No Pain, no gain."

    OdpovědětSmazat
  16. 2 RVM a koyama: Taky ze sebe na zavodech urcite vymacknu vic nez v treningu, ale obcas musim priznat, ze kdybych byl uplnej zavodak mysli, tak bych asi dostal i vic (a pak se jako vysledek treba zranil) :). Takze nekdo rika, ze je to sofistikovane, aby si starsi strejda neublizil. Tak si vyberte..
    Pro poradek musim rici, ze tak rafinovanej je akorat cukr:), ale ne moje malickost. Mozna ten zavodni/nezavodni pristup mi pomaha k tomu cili si prilisnym nadsenim a soutezivosti neublizit. Precijen mam sve leta a nejsem zadny velky sportovec, natoz raketak. Drzim palce a dik za podnetny poznamky.

    OdpovědětSmazat
  17. Honzo kde je u tebe hranice zraneni ?? to kdyz to si uplne v pohode i po běhu nebo kdyz se to rozchodi je to ok (nebo dokonce rozbeha) V našem věku když nic nebolí netaha tak jsme mrtví :)) tak jak to je ?? Pořád bojuju s hranicí kdy jeste jo a kdy radši pauza a tělo to je mrcha dělá si co chce a logika je v čudu.

    OdpovědětSmazat
  18. 2 ll: Ja se bytostne bojim, ze si ublizim. Proto mam plan od Milose a protoze tomu nerozumim, vzdy, kdyz se mi neco "nelibi", tak to s nim konzultuju a on mi poradi.. Treba jsem i obcas nahradil jeden den beh veslovanim na veslaku a tak.. Zaoplatpanbu -- tuk tuk -- zatim vse funguje i kdyz telo je stare a obcas neco pichne, tak to je o rad jinde nez u mych kamaradu, kteri nedelaji nic. DRZIM PALCE!

    OdpovědětSmazat
  19. Honzo,pro mě je opravdu závod rychlým tréninkem, jak psala Nikie. Druhou stránkou věci je, že potkávám stejně „postižené“ lidi – závody jsou pro mě společenskou událostí s možností si pokecat o běhu či jiných tématech (nepotřebuji chodit do hospody :o)))). Pokud mám chuť vyzkoušet nějaký nový "typ" závodu, tak do toho prostě jdu. Letos to byl například běh do vrchu. Pro mě něco kompletně nového a i když jsem byl nahoře "grogy" tak jsem se usmíval :o)) Nebo moje radost a euforie z Kladenského maratónu, to se nedá popsat - prostě na tohle jsem "požitkář" :o) Samozřejmě každý se bojí zranění, ale to tě potká kdekoliv – přechod, les, ulice atd. možností je nepřeberné, tak proč se bát zranění sportovního. Pokud člověk alespoň trochu poslouchá své pocity při sportování, tak se něčemu takovému vyhne. Ale někdy to prostě přijde jako blesk z čistého nebe – kamarádovi praskla achilovka při obyčejné chůzi do práce, a s tím nenaděláš nic :-( a nezávodit kvůli tomu, to snad né? :-)
    1bubobubo

    OdpovědětSmazat
  20. 2 1bubobubo: Vsak ja vim, ze ses nadsenec:)! V tvem pripade to dokazu i obdivovat, ale ne napodobovat. Kladensky maraton plne chapu, tak jsem puvodne chtel jit taky (pripadne Stromovka), nicmene "u me" to chapu parkrat za rok:). Proste i kdyz je tam skvela atmosfera, jsou tam fajn lidi, rad se toho zucastnim parkrat do roka. Pak se mi to libi, stejne tak uz ted premyslim a tesim se na Brdskou.. Ale jednak nedokazu pojmout vetsi mnozstvi zavodu casove a "chutove". Proto asi nafurt zustanu lamou a ne zavodakem:). Tesim se na shledani na nekterem ze zavodu. Protoze ty ses na vsem, co stoji za to:), tak verim, ze brzo k tomu dojde.:) MSF!

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...