Co je na tom špatného nechat věci drobet "vyhnít"?

Zaujala mě diskuse u Peggy -- kdy vlastně vytanulo na povrch, jaksi mimochodem, že ti bídáci chlapi:), si najdou čas na běhání, ale ženy chudinky nemůžou, protože se o vše starají [ nebo musejí starat, protože my jsme na baterky]. Tedy, někteří z nás :) to ještě pošťouchli tím, že nejlepší pravidlo je nechat věci drobet "vyhnít" a tím si nechat lépe vyjasnit priority v neznámých úkolech.

Na svoji obranu bych jen dodal -- nechci, aby to znělo špatně, ale tím nebylo myšleno nic zlého. Když nevím, co je důležité, prostě počkám. Důležité věci se většinou připomínají... [Mimochodem, když normální muž řekne, že šaty jsou černé, myslí tím, že šaty jsou černé, ne, že dotyčná třeba ztloustla a má proto černé šaty.:) My jsme většinou naprosto přímočaří a čitelní]...Takže, když tam několik z nás řeklo, že je to dobrá strategie, počkat a udělat věci, až když se začnou upomínat, tak jen říkají, že je to nejen dobrá strategie v práci, ale i doma.Neříkají tím, že se nebudou podílet na domácích pracech nebo, že nebudou dělat věci doma..

Prostě úkolů je daleko více, než se dá v normálním životě zvládat a odložením se jednoduše zjistí, které ty úkoly jsou vlastně důležité a které ne [obzvlášť, když to nevíme na začátku].

Vzpomínám si, že ještě před pár lety jsem se důsledně snažil i v práci dělat úplně všechno, všechny ty ptakoviny, které se kde objevily... Až náhoda způsobila, že jsem se onemocněním dostal do velkého skluzu, kdy se ta hromada úkolů a oběžníků nedala splnit. Zatímco jsem tak v depce koukal na tu hromadu lejster a požadavků, přišel kamarád a všechno to jednoduše vyhodil. Vysvětlil mi, že co bude potřeba, bude znova vyžádáno. Co nebylo potřeba, není potřeba.. Měl hlubokou pravdu. A od té doby se snažím nedělat věci překotně dopředu, ale pokud možno obratem na první výzvu:). Častokrát je to velmi rozumná strategie i doma. Ono například kdybych vymaloval hned na první upozornění:), tak by se nepřišlo na to, že je potřeba ještě něco jiného zároveň dodělat a byla by to vlastně zbytečná práce!:)

K tomu fenoménu volného času. Myslím, že nikdo že zdejších nemá přehršle volného času. Většina má rodinu (kamarády), práci (studium) k tomu třeba ještě domácí zvířata nebo nemocnou tetu... Takže je to pořád o prioritách, co je potřeba teď/nutné a na co si udělám čas.

Bohužel i moje poslední sobotní běhy různé utrpěly tím, že jsem potřeboval dodělat/dosázet a dosít nově rekonstruhovanou zahradu. Holt agro termíny jsou agro termíny, tak měly přednost i před mým běháním, které jsem buď zkrátil, nebo přesunoval. Při vší organizaci se to fakt nedalo přesně stihnout, ale abych úplně vynechal? To by mě kleplo:), navíc by to se mnou asi doma nevydrželi.

Jinak se mi to blíží -- 17.10 závěrečný podzimní maratón -- a tak možná, že by bylo dobře, kdybych minulé dva víkendy běhal přesně podle plánu. Jako úplná lama si dovolím namítat, že je asi lepší, když je člověk v pohodě:), pak se jak lépe pobíhá, tak i žije.. Není třeba lámat věci přes koleno. [Prostě radši jsem dokončil zahradu, z ní budeme mít na jaře všichni radost..]

Nechci provokovat, ale IMHO není to o tom, jestli je člověk single nebo ženatý/vdaná. Když se chce, tak se čas najde (na běhání například) a partner/partnerka to velice rádi pochopí a pomohou, v práci si čas zařídíme většinou sami. Nebo ne?

Na vaše dotazy ohledně budování zahrady davám pár ilustračních:

Celkový pohled na hromady nepořádku, zničený skleník, všude ostružiny (i ve skleníku)..

Detaily, co bylo z dáli skryto:(

Závěrečná jedna fotka z výšky, po pár týdnech usilovné práce.. Vše v normálu, i skleník opraven, vyčištěn... dokonce i záhony udělané, tráva ošetřená a zasetá.. Teď zase můžu snad víc pobíhat podle plánu:)

Držte mi palce, příprava na maratón se blíží do finále!!!