Franc Josef, můj otec a ranní běhací režim

Říká se a neustále omílá, že za brzké začátky pracovního dne vděčíme našemu mocnáři, Františku Josefovi, který trpěl nespavostí, vstával kolem 4 hodiny a protože žil velmi dlouho, tak nakonec donutil, že celé Rakousko-Uhersko začalo fungovat od velmi časných ranních hodin. Nevím, jak u Vás, ale u nás byl tento fenomén podporován ještě mým otcem, který byl z dětství (měli statek, než o něj rozhodnutím strany a vlády přišli) zvyklý brzo vstávat. Později (když už jsem byl na světě), vstával pořád brzo.. a tak mě často ráno před pátou budil se slovy "vstávej, za 3 hodiny už jdeš do školy:)"...

Ale postupně jsem si NATO zvykl -- úkoly se dělaly brzo ráno (tím pádem jsem si je i pamatoval do školy, když bylo potřeba, učil jsem se ráno.. Postupem času jsem si sice tak časnému vstávání odvykl, ale nějak to asi je a cítím to, že i když jsem do noci vzhůru, tak nakonec ráno ještě rád:) vstanu, abych věci udělal. V tom mě celkem pravidelně vytáčel můj americký kolega, který říkal, "ty uděláš takové práce, protože nepotřebuješ tolik spát"..A hned dodával, že kdyby on nemusel tolik spát, co by všechno dokázal:). Myslel jsem, že ho praštím, taky bych se válel rád v posteli, ale holt se nedalo..

Nemyslete si, je to boj. Taky jsou rána, kdy po probuzení a krátkém spánku koukám, doslova jak čerstvě vyoraná myš, ale po chvíli nakonec začínám fungovat. Ta radost, když si dojdu po ránu zaběhat, stihnu zahájit den po svém a přijdu do práce tak, jako chodí kolegové, to mě doslova blaží. Jasné, v létě to není takový problém, ale teď jak se bude později rozednívat to bude těžší... Pozor, dostal jsem od jeziska krásnou čelovku, tak aspoň vím proč!

Upřímně, když vstanu v 5:45, tak 6:15 můžu vyběhnout, jak říkám jsem zpomalený po ránu.. podle délky pobíhání jsem 7:20-8:00 doma, ranní rituály a v 9 jsem i s dopravou v práci. [případně se to dá posunout, kdzž musím být někde dřív]. Žádný velký hrdinství to není, ani žádný super time management..Prostě nepřemýšlím, jen co se maličko proberu, navlíknu běžecký hábky a běžím...Po chvíli je to ta správná euforie.Zkus to taky tak Pegg:).

Moje maminka tvrdí, že bych neměl mít problémy s ranním vstáváním, protože jsem se narodil ve 3:30 ráno. Prý kdo se narodil po ránu má predispozice být pohodovým ranním ptačátkem. No nevím..Schválně, si vyzkoušejte, jak to máte vy? Kdy jste se narodili a jaký režim vám víc vyhovuje..

Když píšu o ranním vstávání, musím vzpomenout na svého nejlepšího kamaráda a spolužáka z VŠ. Měli jsme v prvním ročníku cvičení v 7:20 v Karline, bydleli jsme na Větrníku, na druhé straně Prahy.. Ve studentských letech a se studentským životním stylem to byla docela výzva.. Kamarád už měl řadu absenci a tak mě několikrát úpěnlivě prosil. Prosím té, ráno před 6 mě vzbuď. Nenech se odradit, já budu maličko nevrlej, ale vzbuď mě.. No a tak já ťukám na dveře, otevírám a snažím se ho budit. Posílá mě tradičně tam, kam slunce nesvítí, pak po mě háže boty, knížky.. Nakonec to vzdávám a odjíždím sám. Kamarád se ukazuje ve škole až po těch cvičeních, v 9 hodin, a vyčítavě mi říká "Proč jsi mě nevzbudil?" Tak mu říkám o těch nadávkách, botách a knížkách, co po mě házel a on na to... "Ty ses takovej cíťa:), taková citlivka, ty se hned necháš odradit.. Vydržet je třeba!!!"

A tak si říkám, VYDRŽET JE TŘEBA!

Ať se vám taky dobře dělá běhací time management:).

PS. Obrázek jsem si půjčil z článku, kde se piše, že prý ranní ptačata jsou úspešnější a lepší. Tak asi začnu vstávat ještě o chvíli dřiv? :)

PPS. Tento týden mám napsán takový výrazně slabší trening, velký Miloš se evidentně snaží, abych si na TESCO běhu zaběhl nějaký lepší čas (porovnávám se jen sám se sebou, že), abych byl tedy odpočinutý. Nerozumím tomu, proto to udělám, jak mi řekl:). Držte mi palce na zítra večer.