Jalové km = čistá radost mého života

... aneb pobíhám, kochám se a tradičně bloudím :)...

Začátkem týdne jsem bojoval s drobnou virózou, měl jsem služební povinnosti od rána do noci mimo Prahu, s běháním se to v tomhle počasí a s mými zavazadly neslučovalo, ale bylo to vlastně krásné.. vrátila se mi radost a tak jsem se na svůj návrat a na pobíhání děsně těšil!
Nejdříve jsem si udělal ve čtvrtek později večer vyloženě radost ve fitku, měl jsem pocit, že se vznáším, i to bylo celkem svižně, o to víc jsem se těšil na sobotu.. Že budu běhat ty jalové km, jak o nich profesionálové tak nehezky píší.. Že budu provozovat běžeckou turistiku.. V sobotu ráno jsem si zalil do termosky čaj, vzal fidorku a před odběhnutím slíbil, že do 12 jsem zpátky:) ... (tedy proč já slibuju takové věci, když moje moje poznávací běžecká turistika je spíš příručkou, jak zaručeně zabloudit).
Vyrazil jsem přes Prokopak, podle vody a žel.tratě.. Nejdřív mrzlo ještě hodně, potom už výrazně míň, svítilo sluníčko, já v naprostým rauchu:). Běžím přes Reporyje do Orecha.. Tam mám hezké setkání s jedním staříkem, volá na mě, že mě tady vidí často, jestli běžím TAM a nebo už ZPÁTKY..:) no není to krásný dotaz? Po vzoru Nikie, která začala běhat pro něco, tak já běhám asi jako v těch ruských pohádkách - Tam nevím kam, přinést to, nevím co.:).

   

   

A tak jsem zatočil po červené ke Kalinovu mlýnu, a tam jsem po prvé "drobet" zakufroval, ale jak se přede mnou objevila Chotec, slunce se dostalo nad kostel sv. Kateřiny, tak jsem zase polevil v obezřetnosti. Zase jsem se začal "kochat" a hned jsem drobet běžel jinudy než jsem měl původně v plánu... Tak si tak krásné pobíhám a "najednou" Tachlovice... A bylo jasno:). Připomnělo mi to jednu anglickou komedii, kde stařík popisuje cizincům cestu.."..až pojedete kolem rybníka a uvidíte takový velký zelený kámen, manželka říká, že vypadá jako velká žába... TAK TO JSTE BLBĚ a zabloudili jste..:).. Tak přesně tak, jak jsem se dostal do Tachlovic, tak jsem měl jednu jistotu, jsem uhnul moc, moc jsem se kochal a můj slib návratu do 12 hodin se pohybuje ve zcela hypotetické rovině..

   

A tak jsem se drobet víc soustředil na slunce a jeho dráhu a snažil se zamířit co nejkratší cestou k domovu... běžím tak nějakou chvilku a vykouknu na kraji jedné vesničky v takovém "satelitním" přívěsku. Potkávám dvojici žen a tak se hned ptám, kde to jsem? Jejich odpověď mne naprosto dostala, tuším ... "ulice V alejičkách" :)!!!... A tak povídám, jestli by mi neřekli nějakou jaksi globálnější informaci:) a následná odpoveď byla celkem vtipná, že prý Zbuzany, kousek od Prahy, Česká republika..:). Pak už přes Ořech, Řeporyje to bylo jednoduché, nicméně "po termínu".. Moje nejmilejší manželka jasné slunéčko to odhadla naprosto přesně - "Tak co, zase jsi se kochal, nebo jsi zabloudil záměrně?"
Jjo, svět je krásné místo k bloudění, tak si to budu užívat. Mimochodem, stejně jsme to stihli a tak se mým pozdějším příchodem vůbec nic nestalo!
Ať se daří, jalovým km zdar! 12:)