Už delší dobu -- a v posledních týdnech téměř permanentně -- poslouchám z různých stran ani ne tak kritiku, jako nepřetržitý proud otázek a komentářů na téma, že běhám hodně/špatně/často a že je div-zázrak, že ještě ve svém věku a laickém (tedy lamském, nezkušeném) přístupu nejsem už dávno zraněn a neschopen pohybu... Navíc nedělám žádné takové správné rozcvičování, protahování, změny došlapu.. prostě nic. Jen se seberu a nejdřív pomalu vyběhnu a po cca 2km drobet zrychlím.. Takže z hlediska všech znalců úplná trouba:).
Navíc ono to moje poctivé plnění je celkem náročné na čas. Copak 100km uběhnout za týden v rychlosti jako je běhám já -- to včetně přípravy na běh a do práce nějakých pár hodin skoro 1.5 směny, vzhledem k mým x zaměstnáním, dokončování domku a potřeby být s rodinou -- to je sákryš náročné..:).
Proto občas se nechám těmi řečmi nalomit -- proto jsem taky lama, tedy spíš "láma":) -- a pak hned volám/mluvím s Milošem a ubezpečuju se, že to dělám dobře:). Tento týden se mi dostalo obzvlášť dobře odpovědi, kterou si hned vytisknu a dám před sebe.
Poslouchej tep svého srdce a svého trenéra!
Rada k nezaplacení tím spíš, když nestíhám, když se všechno na mě valí ze všech stran...práce, stavba, rodina, čas na běhání...[například plánovaná druhá fáze se nejdřív posunula z úterý na středu, aby pak přešla do čvrtka ráno:)]... Prostě v tu chvíli se sám sebe ptám, proč to vlastně dělám?Proč tak urputně?
A při ranním pobíhání v Prokopáku mi najednou v hlavě bleskne myšlenka z Born to run: "Za hranicemi extrémní únavy a nesnází, můžeme najít lehkost a sílu, o které se nám nikdy ani nesnilo; je to neuveřitelný zdroj síly, který objevíme ve chvíli, když ty potíže, překážky a únavu překonáme."
Nicméně dneska, kdzž jsem dopoledne měl naplánovaný maraton na běhátku jsem najednou cítil něco, co mě vyděsilo! Mě to běhání vůbec netěšilo!!! Přitom mi v podstatě nic nebylo, jasně jsem unavenej, nevyspalej... Ale uvědomil jsem si, že se snažím zlomit sám sebe.. A o tom to moje běhání rozhodně není. A tak jsem všechno přehodnotil a po velkém boji a 32km šel domů..:)
Pohledem na plán jsem zjistil, že jak jsem přesunoval ty ztracené týdny, úplně mi vypadl odpočinkový týden!!! Takže vlastně ok:), ale uvědomil jsem si při tom to nejdůležitější.
Neběhám kvůli ničemu jinému, než kvůli sobě a svým pocitům, své radosti.. Proto doplňuji Milošovo heslo:
Poslouchej tep svého srdce, svého trenéra... a hlavně poslouchej svou duši!
Tak teda do toho! Neznamená to, že bych hned odpískal Silvu, ale pokud mi příprava na ni nebude dělat radost, tak ji nemusím mít. Nejsem závoďák, cítím, že bych mohl běhat rychleji i dál ale vím, že co bych tomu musel odevzdat (hlavně asi radost a potěšení) nestojí za nějaký závod nebo čas:)
Tyhle dva následující týdny s vrcholnými km, studeným počasím a hromadou práce a povinností, to bude určitě vrchol náročnosti. To si fakt "hrábnu" hlavně v té morální rovině:). Protože žijeme ve spojených vesmírech, tak určitě máte/prožíváte něco podobnýho:). Tak si držme vzájemně palce..
12:)
PS. Týden nakonec 99km, ale důležitější je, že se radost snad zase vrátila, ale o tom příště..
Honzo, můj vesmír je teď velmi vzdálený tomu Tvému, ale přeci jen ... Je fuk, zda pro někoho jiného je Tvé chování nepochopitelné. Hlavně, že Ty se ve svém těle a srdci cítíš skvěle! Vždycky, když se mi někdo snaží usilovně radit, ptám se sama sebe, proč to dělá. Má mě natolik rád, že mi chce pomoci? A nebo se jen chce ujistit, že on jde tou správnou cestou, zatímco já se pletu? Představ si běžce urputně se snažícího o dobré časy a vzdálenosti, cvičícího nejen abecedu, ale bůh ví, co ještě, roky trénuje, počítá. Najednou okolo něj prolítneš jako střela a on je z toho paf. Přitom rozdíl je jasný, on běhá víc hlavou, ty zase srdcem. Tak se nenech prosím natlačit do té druhé škatulky :-)
OdpovědětVymazatPeggy diky! :)
OdpovědětVymazatOno spis je to ve mne.:) Ja se zaplatpanbu citim dobre, akorat jsem mel a jeste mam takovou krizi sve bezecke ideologie:). Proste jsem primarne dusevni bezec, libi se mi behat daleko i rychleji, ale ne primarne.. Pokud ziskavam pocit, ze se mi radost a prijemne pocity vytraceji z behani, tak vsechno prehodnocuji:)!
Kombinace prace, stavba, rodina, behani a mych x zamestnani je ted takovy napor na radost. Proto ted tu Nordiku nevidim jako cil, spis jako cestu, nebudu to nijak lamat pres koleno, aby to nezlomilo me. MSF!
Honzo drž se! Jsme s tebou. Po chvílích kdy se to na člověka "sype" vždy přijdou chvíle, kdy má ze všeho co dělá radost, ale to ty "starý" zkušený harcovník dobře víš. Držím pěsti do dalších radostně naběhaných km.
OdpovědětVymazat1bubobubo
Petre diky, z me strany to neni ani tak "stezovani", jako spis "ujasnovani" a za to jsem moc rad.. Moc diky za podporu! Rad jsem te poznal na bezeckem setkani a pochopitelne se tesim na dalsi! 12:)
OdpovědětVymazatSpravny pristup. Takze pro radost jedno male Preziti 2011:-)
OdpovědětVymazatAdame ty ses zvire!!! :)
OdpovědětVymazatAlebo ako vravievam ja, netreba to hrotit! :)
OdpovědětVymazatDuri! Zlata slova!!! Protoze ses muj 1.trener, budu poslouchat..
OdpovědětVymazatHonzo, zase bude dobře. Nikdy nevíš, co ti která situace přinese dobrého:
OdpovědětVymazatPokud ti bude stačit můj příklad: Za poslední 3 měsíce jsem neuběhla nic kvůli nachlazením. Za to jsem začala chodit na spinning a přibrala v partiích, kde bych to nečekala. Takže si musím pořizovat nový a hlavně o dost větší horní díl plavek. Má to logiku? Nemá! Mám z toho radost? Nevím, ale můj manžel je potěšen. TAkže druhotně vlastně radost mám. Na stará kolena, čeho se nedočkáme, že...
A dva dny po sobě se mi zdálo, že běžím: v prvním snu po pokoji a v druhém po polní cestě z šíleného kopce dolů a pak zpátky do něj a vůbec mě to nestálo námahu.
Těším se na další tvoje zápisky a samozřejmě taky na to, až sama vyběhnu, až mě nebude zlobit (tvými slovy) rýmička, kašlíček a teplotka. :o)
Ať máš radost!
Mila K.G., drzim palce, tvuj celkovy pribeh je daleko silnejsi nez moje nejake blaznive zapisky:)! Nicmene, ja si sem pisu svoje pocity, primarne pro sebe i pro vsechny zname a kamarady... Nejhorsi je, ze si vubec nestezuji, mam se skvele (sice nestiham...), ale protoze jsem pri svem treningu upiral sve zraky k Silve Nordice.. Tak najednou mam neco jako ztratu motivace, nebo spis "Zpetny naraz svetla":). Ale ono se to spravi a vyjasni tak nebo tak.. DIKY za podporu a ta ti to dobre beha.. 12:)
OdpovědětVymazatHonzo, ještě jedno povzbuzení (možná dvě):
OdpovědětVymazat1. Vždycky je možná změna.
2. Naděje není klamná.
3. Motivace přijde.
(Aha, tak tři. :o))
Tvoje "bláznivé zápisky" často povzbuzují, stačí se podívat na začátky tvého běhání a na současnost. A pocity máme každý, někdy jsou fajn a někdy ne.
Vykopat jámu pro mamuta není zádná sranda. Mamut taky není žádné malé zvíře. To že vykopat jámu dost hlubokou nebude zadarmo ví snad každý kdo s tím začal. Ted prostě seš ve fázy kdy už je kolem jámy tolik vykopané hlíny že padá zpátky a možná jěstě občas tomu někdo pomůže. Je nejvyšší čas zastavit hloubení a udělat si místo pro novou hlínu :)) A že nestihneš vykopat jámu dost hlubokou ?? Už ted by tam ten mamut spadnul a co na tom že pak zase uteče? Takže neboj mamuta chytíš tomu věřim a jestli uteče je jen na tobě zda budeš chytat dalšího a třeba i většího.
OdpovědětVymazatTakže měj se fajn nehrot to a uzivej si to :))
Diky Lubosi! Mas naprostou pravdu, hned v sobotu jsem si zse zacal delat programove:) radost a myslim, ze vse bude ok... Ten mamut neni nic prvotniho, chci si vse uzivat a behat.. ta Silva je vedlejsi produkt. At to hezky beha, priste doraz na bezecke setkani:)! MSF!
OdpovědětVymazat