Rány, šoky, kuří oka, vše vyléčí..

...tedy nikoliv kolaloka, ale (moje) pobíhání.
Sobota byl den opravdu velkých šoků, i když to tak na začátku vůbec tak nevypadalo. Ráno chládek a klid, zamračeno před deštěm -- říkal jsem si bude takový meditační výběh, kdoví jestli potkám nějaké domorodce.

Probíhám v takovém zamyšlení Prokopákem, kolem trochu potemnělých ruin válcového mlýna, když v tom se spustí šílená střílečka! Dávky že samopalů, (naštěstí) airsoftové kuličky kolem sviští o sto šest a já okamžitě řvu "CIVIL!!!!" a naštěstí úspěšně probíhám.. Říkám si, uff, a to to vypadalo na takové ospalé pobíhání:)..

Ale nebylo, o pár km později mě překvapilo osamocené, opuštěné a otevřené auto, na kraji pole, u něj rýč a jáma! Říkám si, teda aby tady ještě někdo zakopával nějaké tělo.. Opatrně sonduju kolem.. Naštěstí se ukázalo, že to byli hledači pokladu s detektorem kovů a lopatami, ostatně na polích kolem vesnice Dubeč, jsem jich pak ještě pár uviděl.. Teda, uff:), znovu jsem si říkal, to jsou šoky, ale s dobrým koncem!

V tom začalo víc foukat a poprchávat, měl jsem nějakých 22-24km, tak si říkám, zatočím k domovu a zbytek do cca 35 si v pohodě doběhnu v Prokopáku (snad ti magoři s puškama nebudou střílet). A tak probíhám/sbíhám z kopečka v Řeporyjích, způsobně jsem se rozhodl běžet po chodníku. Pár lidí tam různě uhrabává trávu a tak se kochám pohledem do upravených zahrádek.. Pohodička... Tady je potřeba dodat, že chodníky v Řeporyjích svými dírami a strukturou připomínají víc tankodrom než chodník. A tak se výsledek mého kochání brzo dostavil. Jedna ta díra mi podrazila nohy a já opět předvedl jeden že svých vrcholných "kaskadérských" výkonů -- skok plavno za rukama. No ležím tam na malém kousku trávníku, kam jsem to stačil srolovat:) a tak postupně se ohledávám, jestli jsem v pořádku.. Říkám, hlava dobrý, nohy dobrý.. když v tom se nade mnou sklonila taková hodně stará paní, opřená o hrabičky! [ještě že neměla kosu, to by byl možná definitivní šok:)] a ptá se, jestli jsem OK, jestli nepotřebují pomoc. Uff..Šok maximální!

No a tak jsem se rychle postavil na nohy, popoběhl, při tom zakousl zbytek fidorky, dopil zbytek čaje a rozběhl se do Prokopáku.. No na začátku to drhlo a drobet bolelo (to rameno mám asi naražené), ale věřím, že vše OK. Jak jsem tak běžel domů (ve finále způsobných 35.5) tak jsem si přehrával Ozzákovo part - Fernet léčí všechno. Není nic, co by fernet nevyléčil... Bolí mě hlava? Dám si fernet. Bolí mě žaludek? Dám si fernet.. Bolí mě ledviny? Tak si fernet nedám!

.. No a tak jsem si v analogii říkal, bolí mě hlava? Zaběhám si... bolí mě nohy?.. Tak si taky zaběhám, ale opatrně!:)

Tak ať ty šoky taky zvládnete! 12:)