Když se běhá dlouho sprintem..:)

...tak to není běh, ale štvanice a to mi to až moc připomíná moji současnou situaci. Rekonstrukce domečku vrcholí, samozřejmě v práci to v tu samou chvíli vypadá, že se možná i vyhlásí snad nějaké závazkové hnutí:).. Jakoby se všichni zbláznili. Jednoduše MAZEC:)! Abych u té své šílené mašiny seděl pořád přes půlnoc, pak následně upadl do "jistě formy bezvědomí", ráno brzo vstal, abych stačil běhat. Nejlépe ještě při zpáteční cestě zaběhnout zkontroloval stavbu a zase rychle domů a do práce..

Při tom vlastně proč? Proč se (často) nechávám zatahovat do takových šíleností? Ještě, že si pak při návratu z běhu, při ranním vycházejícím slunci ujasním priority a říkám si, klid Honzo, samozřejmě všechno doděláš, ale rozhodně nemá cenu brát víc práce, víc se honit. Ať už doopravdy nebo přeneseně. Jsi duševní běžec delších tratí :), žádný sprinter. Jakmile si to uvědomím, je zase aspoň na chvíli klid...

Připomíná mi to jeden moudrý vtip, který jsem včera v obměně použil (jako zamítavou odpověď na další úkoly a nabídky) v práci. Tedy původní verze zní tak, že se Američan dívá na Kubánce, který ještě před polednem polehává v síti na verandě a popíjí rum. Říká mu, že by neměl zbytečně odpočívat, že by měl raději vyjet na moře a ještě lovit. Pepe mu odpovídá, že už ráno lovil a proč by měl víc pracovat? Američan vysvětluje, že by pak měl víc peněz, mohl si koupit větší člun, větší síť, častěji lovit víc ryb a vydělat si víc peněz.. Na otázku co s těmi penězi pak, až bude starý a zničený, co s nimi bude dělat? Tak mu Američan říká, no co budeš chtít.. Třeba budeš odpočívat a radovat se že života... NO JO, TO JÁ ALE DĚLÁM UŽ TEĎ! :)

A tak je to správné! Je potřeba se radovat ze života teď. Žádné zbytečně čekání a těšení se "na důchod":). Je nejlepší si takové malé "důchody" a radosti dělat permanetně. Proto po posledních šílených dnech jsem vyhlásil i já velký "držák" :) stop-stav. Příští týden žádné šílenosti!!! Navíc zítra po ránu si vezmu termosku s čajem -- asi bude pršet, tak i červenou bundičku:) a poběžím údolím za čistými radostmi mého života. Trochu zabloudit, trochu si popovídat s domorodci, koukat a těšit se, jak to jaro je kolem nás ..

Poběžím relativně pomalu, tak nějak rozumně, trenýrkový plán říká něco kolem 35-37km, žádná křeč.

Neuštvat se, ani v běhu, ani v životě!!! Tak si znovu a znovu opakuji, žij teď, ne v budoucnosti!

Ať se to nám všem daří! 12:)