Dělání (si) radosti

Nikie si připravila hezky post o ženském pohledu a mně nezbývá než otevřeně přiznat, že to holky a ženy mají obecně těžší... Ať se jedna o běh nebo cokoliv jiného, většinou jsou ty křehčí zároveň i pevnějšími a lepšími "oporami" než většina z nás mužských..:( Ale jako správná "duši žena":) musím nám všem připomenout, že základem všeho je dělat si radost!!!

Uvědomuji si to teď, obzvlášť ve dnech, kdy život a práce připomíná sprint nebo dokonce i štvanici...Pravidelně dělání si radosti je proto možná i důležitější než pravidelný přísun potravin!!! Občas na to zapomenu i já, velký propagátor "radosti sobě":). Ještě, že třeba díky agrotechnickým termínům jsem před cca 1.5 měsícem zasel papriky, takže v období drobnější "krize" jsem je mohl zalévat, přesazovat, zasít k ním rajčata:), následně vyrazit na zahradu, pokácet zbývající náletové stromky a keře. Prostě zase si dělat radost. Naštěstí je to díky dlouhodobému tréniku ve mně silně zakotveno, stejně tak, že radost nejbližším je stejně důležitá, jako "radost sobě". Proto v pátek vyrazím s rodinou do Milana a dokonce (abych jim to jejich štěstí nekazil) s sebou neberu běžecké boty:(.. :). Věřím, že to tradičně bude fajn, jako všechny možné výlety, co se pro nás snažím vymyslet a zrealizovat. [Návštěva cenacolo (poslední večeře) bude jistě skvělá, i když návštěvy obchodů na Corso Emanuelle budou určitě ještě lepší:)]

Těším se s nimi tam, i když se ještě víc těším, že v neděli navečer (asi v dešti nebo v mrholení) vyrazím do poli a luk v okolí Prokopáku a budu se v tom bahně pěkně čvachtat, případně se tam v něm zase válet:). Oslavovat, že ten šílený týden v práci i mimo jsem zase ve zdraví, štěstí, radosti a pohodě přežil.

Díky Bohu! A určitě i díky běhu:)!

12:)