Proti proudu

Když člověk jde či dokonce běží proti proudu, je to vždycky těžší, ale myslím si, o to zajímavější. Jako když se chcete dostat ke kořenům, ke zdroji veškeré energie. Stejně, jako když se starší typek (jak říkám SOS=starší opotrebovanej strejda) pořád snaží a vůbec mu nejde o mámení nějakých mladších cizích žen:), ale prostě o to mít stále radost že života, užívat si ten fakt, že tu jsme a že si můžeme vesele užívat spousty věci... dokonce i běhat!:)

Jak jsem řekl, v rámci časových úspor jsem teď začal běhat do práce pravidelněji, 1bubo to vyjádřil trefně, 15 tam a 15 zpátky, to máš 30km bezbolestně v treningu:), přesně tak, snažím se 2x týdne to dát tam a zpět. Ze začátku se na mě pochopitelně dívali v práci jako na exota/.../ jeden kamarád mi říkal, to tam chceš nějakou břehuli okouzlit, že jsi takový macho, že běháš do práce? Povídám, to ne, to maximálně okouzluju sám sebe, že jsem pořád takový Janek:)..

Je potřeba vydržet, po pár dnech se to stane normální a nikoho to nebude zajímat. A tak se stalo:). Prostě se to stalo normou, faktem, stejně jako že J. je nevěrná manželovi, S byla na liposukci, Z je na zensky, K sbírá známky... no a já si pobíhám..:)

Ale v tomto týdnu to bylo obzvlášť krásné. V pondělí jsem běžel v ranním horku (dle předpovědi jsem čekal na odpoledne déšť) v bundicce a v odpolednim dešti jsem se doslova kochal (i když slušný čas) - při zpáteční cestě jsem si užíval deště na prázdných nábřežích, syrové vůně řeky a mlžného oparu (jak nad řekou, tak na mých brýlích), závodil jsem i s kajakáři a úspěšně kličkoval mezi velkými kalužemi v Prokopáku.

Samozřejmě, nedá se to vysvětlit, kolegové na vás koukají nejen jako na exota, ale jako na prvotřídního debila nebo exhibicionistu, když vybíháte do deště a chystáte se běžet tak 1.5 hodiny do kopce do Stodůlek:), ale rozhodně nejsem exhibicionista a je mi jedno, co si kdo myslí... Kdo někdy běžel v dešti, tak ví, o čem mluvím.:) Ten pocit absolutní svobody, nezávislosti, volnosti má v sobě tolik síly a krásy, že by cokoliv jiného by byla lež, i kyž to může znít jako klišé. I když zase nevím co si mysleli ti řidiči na Barandovskem mostě, když jsem v pátek v té šílené průtrži předbíhal po chodníku kolonu aut, jeden si významně ťukal na čelo, asi jestli jsem doma:), ale asi záviděl, nebo měl by:), protože to fakt stálo za to!!

Protože proti proudu se dá běžet i doslova, tedy, když se příroda zblázní a přívalové deště udělají z prokopského údolí jednu velkou řeku, když běžíte v té největší průtrži do kopce nikoliv po silnici, ale v řece! Tohle je pocit, který si přeji uchovat na dlouho, ten pocit, kdy živly jsou kolem a vy víte, že je to krásné, asi jako děti v pohádce, když ví a těší se, že všechno dobře dopadne :).

A bylo to stejně jako v každé správné pohádce. Na konci Honza dostal princeznu [tedy doběhl jsem domů a dostal večeři od své nejmilejší manželky, jasne slunéčko:)].

Ať se nám hezky běhá. Živlům (i všem) navzdory! 12:)