Signály, které potěší, aneb návrat ztraceného

Tak v pondělí, když jsem váhal mám-nemám-mám běžet do práce [mrzlo, námraza, vše se smekalo, asi i smog], málem jsem se začínal bát té 15km distance (!) :) a to definitivně rozhodlo. Žádné další odkládání, není čas čekat -- ani na lepší počasí ani náladu -- je potřeba s tím něco udělat hned:)... A tak jsem vyběhl. U mě existuje takový pomyslný mezník -- když podběhnu pod Jeremiášovou ulicí a spustím se do Prokopského údolí. Je to něco jako bludný kámen v pohádkách. Já na tomto místě naopak svoji cestu najdu a pochyby definitivně ztratím :).

Zase paráda - vlastně všechno kolem mi říkalo, jak je dobře, že jsem se vrátil, jak je dobře, že právě teď tady běžím. Starší paní v ulici K Nové vsi mě poznala a říkala, to ještě běháte? Já myslela, že už jste toho na zimu nechal:)... Pozdravy od dělníků dole v Hlubočepech dávají tušit, že se ztracený syn vrátil! A to je moc dobře..:)

No jo. Ale v úterý se mě zase různé zmocňují pochyby. Všichni melou o smogu a tak přemýšlím, jestli já ve středu vůbec poběžím a jak se postavím k tomu smogovému nadělení? Co jiného podniknout? V tom (jako už tradičně) mi přijde nádherný číselný pošťouchnutí. V rámci uzavírání jedné bankovní operace mi přišel šek z 11/1/11 na 0.07 $. Jako James Bond jsem se k tomu postavil čelem:). Rozhodl jsem se, že je akorát tak čas v tom "znečištění" na pravou silnou očistnou podzimní kůru:). Nedá se nic dělat, je potřeba, jak říkají zkušení, se "drobet" pročistit a hned jsem se připravil na třídenní (hladovou) kůru.

A tak kupředu levá, zpátky ni krok.:) Ve středu teda pokračuju v nalajnovaných cestách do práce, říkám si smog určitě trochu ustoupil (cha-cha), musím tomu "čištění" pomoci i během.. To byste neuvěřili - jak tak probíhám Myslikovou ulici narazím na S0cketku, která jde do práce! Svět je malý a o náhody tu není nouze:).

Jinak hladovění je a bylo celkem pikantní. Například ve středu jsem se musel účastnit jedné opulentní večeře. Představte si, že se všichni kolem cpou vybranými lahůdkami a já popíjím mátový čaj (aspoň, že z čerstvých lístku máty)...:). Je zajímavý, jak lidi zjistí, že z nějakého (=blbého) důvodu pár dní hodláte nejíst, tak si myslí, že jste určitě členem nějaké šíleně sekty, v lepším případě, že jste zblbli, případně, že brzo zkolabujete:).

Samozřejmě opak je pravdou. I když:)... Ve čtvrtek (tedy druhý den) jsem usilovně dodělával resty doma a musel jsem se přitom pustit do drobet komplikovanější opravy elektriky s výměnou el. rozvodu a zářivky. Když jsem poprvé dostal ránu a vyhodil všechny pojistky včetně hlavního jističe, tak jsem slyšel komentáře, že je to určitě z "hladu":)... Ovšem když jsem v závěru dostal ránu znova, tentokráte se 220V proběhlo přes holou levou ruku do právě ruky, tak se mi definitivně rozsvítilo. Není to z hladu! Je to proto, že jsem stále stejný Janek:). A to je dobře, aspoň mě to potěšilo. Navíc jsem experimentálně zjistil, že mám srdce naprosto v pořádku:).

Teď možná to hladovění vnímám přes takový opar vůně dobrého jídla:), ale přesto už vím... Plánované hladovění není vůbec blbost a určitě do toho po Novém roce a na jaře půjdu zas. Nejenom ta očista, ale ten dobrý pocit za to určitě stojí.

Ať zvládneme co nejlíp ten smog! 12:)