Běží se hezky....

V posledních dnech -- jako asi tradičně na počátku treningové sezóny nebo na jakémkoliv počátku? -- se moje jednotlivé zážitky, dojmy, pocity drobí do malých střípků mozaiky, takže člověk má strach, že je ztracený, protože nevidí ani kousek celkového obrázku. Pokud je navíc venku mlha a tma, tak potom na nás může snadněji padnout nějaká ta malá depka, nebo i krizička:). Prostě přes jednotlivé stromy nevidíme celý les, nevidíme, že se nám vlastně všechno daří a že ta drobná zaváhání a pochyby k tomu všemu patří ... no asi jako "mladí k socialismu":)

Před pár dny měla MF Dnes hezký článek o tom, jak si jsou pes a jeho pan fyzicky podobní, musím dodat, že se tomu tak děje i na té "mentální"úrovni. Jak jsem tady psal o svých elektrikářských "úspěších", tak se zadařilo i u Derivace. V neděli dopoledne, když jsem vešel do naší "mužské"místnosti, najednou rána, vylítly pojistky a já si říkám, hergot, tak to vyhořelé zářivkové světlo asi nebyla výrobní chyba, ale signál pro něco horšího. Jdu nahodit hlavní vypínač, vrátím se a ... světla svítí!!! Ovšem Derivace si v mezičase přestěhovala svůj polštářek od topení na opačnou stranu místnosti!:) Letmý pohled na nakousany drát od prodluzovačky to vysvětlil a mě přesvědčil, že je z ní stejný elektrikář, jako jsem já! I to srdce má naštěstí také tak dobré :) :)

Ještě jednou díky všem za podporu a maily/komentáře, zdárně jsem absolvoval třídenní očistu, mezi námi, nic na tom není, není to žádná zásluha, jen spíš takové drobné připomenutí, že i (moje téměř vrozená) žravost se dá relativně úspěšně kontrolovat:). Návraty k běhacímu rytmu pokračují...jak jinak než pozvolně, ovšem i tak s potřebným úsilím. Občas je to téměř jako zen-budhismus, nebo jako pravý kaizen, kdy se člověk snaží neustále překonávat sám sebe v těch drobných maličkostech. :)

V neděli jsem naštěstí už se střídavými spoluběžci vyběhl na něco malinko delšího (14k) a v pondělí jsem vyrazil do práce s tím, že poběžím nejlépe i nazpátek. Protože vím, že pravděpodobnost zádrhelů se blíží v takových situacích k jedné, raději jsem neponechal nic náhodě a nevzal si s sebou bundu na cestu zpět. Tím pádem jsem vybíhal poněkud nejistě za tmy (s čelovkou na čepici) z práce kolem 5h. Ty pohledy na ulici stály za to:)... Vidí staršího týpka, s čepici a s čelovkou (zatím vypnutou) a s batohem na zádech, jak utíká centrem Prahy k vodě... Představuji si, že je to pro ně podobné, jako vidět Šemíka, jak s Horymírem pádí směrem k Neumětelům.:) Tak to mě obzvlášť potěšilo, potom, když jsem přeskákal most a vydal se temným údolím a parkem vzhůru, tak ten pocit byl ještě mocnější.

Ale jak ráno tak i večer při cestě nazpátek jsem měl takové malé okamžiky, kdy se mi buď nechtělo nebo jsem měl pocit, že to nejde.. A to je nejvyšší čas nasadit moji nejsilnější mantru:). Abych si uvědomil, že je opravdu vše v pořádku, tak si říkám, co blbneš...vždyť.. "Běží se hezky..":).. A je to fakt, opravdu se běží hezky..:)

Ať se nám hezky běhá! 12:)