Listopad? Reflexní vestu s sebou:)

Po velmi vydařeném Mikulášském večírku (díky Leono!) jsem měl na pátek naplánovanou dovolenou. I jsem si říkal, že pokud počasí dovolí, zkusím třeba i na Karlštejn, ale mlha seděla na okolní krajině načechraná jak peřina na posteli u mojí babičky. Čekal jsem až do 8h a pak jsem se rozhodl, že nejsem sebevrah [kus cesty vede tu a tam po okresní silnici a ani s reflexní vestou a blikačkou na batohu jsem nechtěl riskovat:)] a tak jsem vyrazil neznámými cestičkami v okolí Prokopáku vzhůru bloudícímu dobrodružství. Nejlépe se bloudí za humny, že?:)

Teda pako jsem a asi zůstanu:). Ze začátku jsem byl takový "nervózní", že mi to moc neběží (mlha, cesty osmekané), dokonce jsem byl nervní z toho, že bloudím a běhám zbytečně nahoru dolů (pak mi GPS v telefonu skoro nic neměří)... Naštěstí mi to brzo došlo. Co blbneš? Přeci je jedno, kolik jsi běžel, kolik ti ukazuje GPS.... vždyť bloudíš často a bloudíš rád:)! ...Navíc -- "běží se hezky" :)...

A tak jsem pojal páteční dopoledne jako trailovy výlet do okolí Prokopského údolí. Teda, když jsem vylezl v Řeporyjích, uvědomil jsem si na ovzduší tu relativitu. Téměř na vesnici, ale Barandovský most byl proti tomu parková zóna:(! No potřeboval jsem přeběhnout na druhou stranu a tak jsem se přes Řeporyje vydal co nejrychleji. Abych to nějak mentálně vydržel, začal jsem koukat po komínech, kdo to vlastně způsobuje.. Koukám -- jeden vypadal, že topí nejen na plasty, ale obcas přidá i kousek pneumatiky, pak jsem našel dalšího, ten snad přidal i gauč, ovšem můj favorit?... Tam snad přiložili i dědu!:)

Naštěstí jsem brzo vyběhnul do kopečka a nechal Řeporyje pod sebou pevně rozhodnutý se dneska zdravému vesnickému vzduchu zdaleka vyhnout:)... zamířil jsem do dalšího údolí, ke Kalinovu mlýnu, těsně před Dubčí jsem to stočil k Cikánce, podle potoka, kolem bývalých trampských osad, kolem Slivence nahoru a údolím zpět.

Jak jsem minul Řeporyje, tak mě to začalo fest bavit, jenže tady se ukázala zase moje "připravenost":) na cestovní turistiku. Vzal jsem si sice s sebou Bouřliváka [můj běžecký batůžek], jenže jsem si nevzal žádný peníze a jen 0.4 litru čaje v termosce, nic k jídlu. Teda, nakonec jsem zjistil, že jsem s sebou celou dobu vláčel dva malého kousky čokolády (Mikuláše a medaily) že čtvrtečního večírku. [to jen pro dokreslení mojí popletenosti]. Děsně jsem se bavil, když jsem si představoval, že jsem takhle mohl vyběhnout na Karlštejn potom žebrat při zpátční cestě vodu:)...Ale aspoň to bude zajímavý cvičení -- a řekl jsem si, že s čajem budu šetřit, kdoví, jak dlouho budu bloudit...

Jak si tak v klidu bloudím v pomalu se zvedající mlze, najednou slyším psa a vidím dvě postavy v zeleným suknu. Hned jsem se vyděsil. Šmankote, (ožralí) myslivci! Vždyť já úplně zapomněl, že je podzim a oni chodí střílet na všechno co se hejbe.. Asi jsou kolem všude, teď jsem zaostřil a uviděl dalšího na blízkém posedu. Co dělat? Proběhnout potichu nebo dělat kravál? Srabácky jsem ten kritický úsek proběhl určitě ve svém traťovém rekordu, při jakémkoliv podezření z přítomnosti myslivců jsem volal "Pozor - běží člověk"! :) :).

Jak jsem se dostal na širou pláň a přeběhl po mostu silnici a zamířil do "rodného" údolí, tak mi spadl šutrák že srdce:). Zastavil se, napil čaje a uznal, že těch šoků bylo na dnešek už dost a zamířil domů s 28km, ale pozor, ještě mi skoro 1/2 termosky čaje zbylo. Jen nevím, jestli je to moje zásluha, nebo těch myslivců:)... 28km na 2dcl vody? Dobrýýý:)..

Heslo měsíce: Pozor na nimrody! Příště beru reflexní vestu i do údolí, kdo ví, kam třeba zabloudím. Ať se nám pořád hezky běhá.. 12:)